Dobrý den, s péčí a vším okolo po porodu jsem byla velice s... - diskuze

Dobrý den,
s péčí a vším okolo po porodu jsem byla velice spokojena. Bohužel to nemohu říci o přijetí a péčí u porodu. Chtěla bych Vám to zde napsat, protože jsem do dneška smutná z toho, jak se ke mě chovali. Na začátku chci zdůraznit, že jsem byla PRVORODIČKA. Celé těhotenství bylo více méně fajn, prohlídka porodního sálu mne ujistila, že bude vše v pořádku, že mi někdo pomůže a v průběhu celého pobytu mi někdo poradí, co mám jak správně dělat. A tak jsem se porodu nebála. Poctivě jsem cvičila s epinolem, masírovala hráz i bradavky a věrila jsem, že vše dopadne dobře, byla jsem klidná. Chtěla jsem přijet do porodnice ve stavu, kdy již budu připravená rodit a nebudou to jen poslíčci. To se mi podařilo. Z domova jsem odjížděla s kontrakcemi po 5 minutách a odteklou plodovou vodou (masivní odtok). Cesta travá od nás půl hodiny, takže po příjezdu do nemocnice již byly intervaly 3,5 - 4 minuty. Bohužel si malý vzpomněl v SOBOTU dopoledne a to byla asi chyba. Do nemocnice jsem přijela zcela klidná, vyronaná a s důvěrou, že bude vše v pořádku. Přijetí bylo takové sériové, bez zájmu. Na doktorku se čekalo, ale to se dalo pochopit. Bohužel co nastalo pak, bylo horší. Při přesunech po chodbách mne nikdo nejistil, sestra na mne vzdáleně koukala takovým pohledem \"to se nemůžeš hýbat rychleji?\". Při přesunu mi vypadly vložky. Cítila jsem, že budu mít problém s tím je sebrat, tak jsem si dovolila požádat sestru (\"se slovy prosím Vás\"), aby mi je sebrala. Bohužel jsem se setkala pouze s odpovědí \"JÁ VÁS ASI ZABIJU\". Takže jsem si musela poradit sama. Po těchto jejích slovech a jejím přístupu se mě zmocnil strach, beznaděj a úzkost, která mne pak provázela celý porod. Na porodním sále nás nechali s manželem o samotě. Bohužel se mi ve sprše udělalo špatně. Požádala jsem manžela, ať někoho sežene. Na první pokus nikoho nesehnal a když jsem urugovala, začal shánět úpěnlivěji. Sestru sehnal. Pomohl mi na lůžko (já bych se tam už asi sama těžko dostala a ta úžasná sestra by mi jistě pomocnou ruku nepodala!). No a ony ozvy dítěte padaly a bylo špatně. Najednou tam bylo lidu, to se nechtělo věřit. Když mi řekli, co mám dělat a jak, vše se ustálilo. Avšak ten špatný pocit neodcházel, protože se mnou komunikovala jen ta sestra, co mě vlastně chce zabít a já z ní a vlastně pak ze všech měla strach. Nikde žádná důvěra, jen beznaděj, neštěstí, vyčerpání. Nidko mi neřekl co se děje, až na mou prosbu mi to sdělili. Na sále jsem měla vlastně důvěru pouze v pana doktora a ty ostatní jsem nějak nevnímala (opomenu-li manžela). Manžel byl u porodu také poprvé. Nemohl mi s ničím poradit, jen mi mohl držet ruku a dávat pozor. Věřila jsem, že mne v tom sestřičky nenechají! Bohužel nechaly a pěkně mi to okořenily. Moc mne to mrzí a za všechny rodičky doufám, že již na takovouto babu nenarazí. Porod skončil nakonec císařským řezem. Jizva je krásná. Na poporodní péči si nemohu stěžovat a o miminko bylo také postaráno. Jen jedno bylo dost drsné a to bylo horko na pokojích. Mluvila jsem i s jinými maminkami, které však nerodily v sobotu a ty si velice chválili, protože tam s nimi byly učenky, které jim pomohly a vše vysvětlily. Asi tak, jak já jsem čekala, bohužel marně. Jo a to, že jsem chodila na předporodní přednášky bych možná příště ani nezmínila, protože potom počítaly, že všechno znám a umím....