divný smutek - diskuze

Holky, každý má nějaké starosti, ale mě přijde divné, že se ráno budím absolutně bez nálady, mžourá na mě naše desetiměsíční sluníčko, starší kluky taky vypravím do školy, ze všeho bych měla mít radost, ale najednou mám obavy, že se nebudu mít kam vrátit do práce, protože paní co je místo mě, se prý hodně snaží, aby byla lepší, vyhlídka, že mi rodiče pomůžou s hlídáním se stala vrtkavou po tom, co začali řešit svoje osobní problémy (před narozením malé byli oporou, tak jsem nastoupila po domluvě s nimi na dvouletý rodičák), bojím se, že nevystačíme finančně, splácíme hypotéku, bydlím osamocena na vesnici, jezdím plavat mezi ostatní maminy, ale najednou se neumím zapojit ani do hovoru, zítra jsme pozvaní na návštěvu bez těch starších dětí a já nechci, spočetla jsem si náklady na cestu a taky mě mrzí, že ti starší budou jinde, najednou chci být s nima... manželovi jsem oznámila svoje rozhodnutí po telefonu a on mi řekl, že se domluvíme, až se vrátí, jo večer, to už mi nezbude, než jet, takhle pozdě není hezké se omluvit. jinak práce mám pořád až nad hlavu, mohla bych být neustále v jednom kole, ale najednou jakoby mě nic netěšilo. před mateřskou jsem byla zvyklá na spoustu lidí kolem sebe a docela slušný stres, takže mi změna ze začátku dělala problémy, ale myslela jsem, že už jsem se srovnala. pociťujete někdy taky takové úzkosti a strachy, co se vám pořád cpou pod kůži?