Kdy se postavit na vlastní nohy? - diskuze

Odstěhovala jsem se ve 25 a pořád jsem doma. Jen jsem se posunula o patro níž

já jsem z domu od 18 let. Pro mě je to ideální

od svých 21 let, kdy jsem začla chodit se Zdeňkem, jsem pentlovala mezi Brnem a Říčanama. to byl Zdeněk na podnájmu. ve 23 jsem se od našich odstěhovala už úplně a se Zdeňkem jsme koupili byt

já šla od \"maminky\" v 25 letech. klidně i dřív bych brala. ne že by se mi u našich nelíbilo. ale už sem chtěla být ve \"svým\" a bylo to s Květošem.

já šla od \"maminky\" v 25 letech. klidně i dřív bych brala. ne že by se mi u našich nelíbilo. ale už sem chtěla být ve \"svým\" a bylo to s Květošem.

Takové malé opuštění hnízda byl intr v 16. Po střední jsem se vrátila domů a nedělalo to moc dobrotu. Proto jsem velice uvítala možnost bydlet s přítelem, to mi bylo 22,5. Od té doby i přes nemalé problémy jsem se domů nevrátila a snažila se to zvládnout sama.

já se v podstatě odstěhovala už v 17 letech. Chodila jsem ještě na střední, ale byla jsem na intru a na víkendy nejezdila k rodičům, ale do Prahy za přítelem, kde jsem měla byt. Pracovala jsem při škole po brigádách, ale naši mi ještě něco přispívali, takže pokud bych to brala, od kdy mě naši přestali úplně finančně podporovat, tak vlastně až když jsem se vykašlala na výšku a šla jsem bydlet se svým nynějším přítelem. Takže to mi bylo 21 (?) asi :) Jinak prakticky sama žiju už od těch 17ti, pak jsem šla na výšku do Zlína, měla jsem pronajatý byt s kamarádkama a po nocích jsem pracovala ve fabrice, abych zaplatila nájem, jídlo apod. ale stejně mi ještě nějaké peníze naši občas pošlali.

já jsem od 22 bydlela tak napůl doma a u přítele, ale jelikož jsem se do toho jeho města natrvalo stěhovat nechtěla, měli jsme to tak asi 4 roky a pak jsme koupili byt u nás ve městě a sestěhovali se nafurt takže úplně jsem je opustila ve 26 a bylo mi po nich moooc smutno, takže jsem tak stejně pak byla 2x týdně na návštěvě

Tak já jsem se de facto odstěhovala z domova hned po maturitě - v 18ti letech. To jsem odjela studovat jazykovku do Olomouce. Domů jsem jezdila max. jednou za měsíc. Pak jsem šla za Tomem do Plzně, kam jsem se dostala na VOŠku a asi po půl roce jsme spolu začali bydlet v podnájmu - ještě s dalšími spolubydlícími. Teď jezdíme za rodiči tak jednou za 2 měsíce. Ono je to s těmi dětmi náročné a já si myslím, že když nás chtějí vidět, tak by taky mohli někdy dojet oni, ne?

Ja mam u rodicu jeste furt vlastni kartacek na zuby a nehradni gatkyZacala jsem odchazet v 18-ti, ale porad tam mam tak trosku svoje doma. Prvni jsem jezdila kazdy vikend, pak obvikend,... Pekne postupne, takze jsme si na to zvykli, jak ja, tak nasi

Nejsem správný příklad. V 17 jsem rodila, žila jsem s dcerou a jejím otcem u jeho matky v domě. Po 4 letech jsem tak nějak došla k závěru, že asi opravdu nemá význam snažit se a dělat ze sebe blba, začala jsem chodit s mým nynějším manželem a po tříměsíčním chození jsme se stěhovali do bytu jeho mamky(mé tchyně). Ona tam nebydlela, ale jako dárek nám tam nastěhovala jeho bratra s manželkou, kterým se po měsíci narodilo mimino. Ti tam s náma bydleli asi 9 měsíců a pak se odstěhovali. My tam byli ještě další asi rok. Kdyby si někdo myslel, že supr paráda pro začátek, tak asi ani ne, nechávala si od vlastního syna platit o tisícovku víc než bylo na poplatky, prý ať na tom vydělá. Pak se rozhodla, že byt prodá a my se museli vystěhovat. Od té doby chodíme po nájmech a tchyně je pohoršená z toho, že platíme cizím lidem takové hříšné peníze..

mamka se od nás stěhovala, když mi bylo 17, chtěla ať jdu s ní do bytu, já zůstala s tátou - alkoholikem v baráčku..takže pro mě škola života podle mě, čím dřív, tím líp, když už má člověk dostudováno, vlastní práci, měl by i hledat vlastní bydlení, starat se o sebe sám..můj manžel taky odešel po maturitě z domu, přesto měla jeho maminka pocit, že se o něho stále musí starat, prala mu, vyvařovala.. to je podle mě špatné dodneska nám nosí ve skleničkách jídlo, hrnce se zbytkem jejich oběcu, staré rohlíky.. vadí mi to