Diskuze DNE (strana 3) - diskuze

RE: Kojení vs. nekojení
je to jeji vec,ja po povinnem kojeni v porodnici a vecnem dokrmovani jednoho z nich a vazeni pred a po obouch at vim co snedli,jsem cestou z porodnice koupila elektrickou odsavacku a uz nekojila...ja to proste nemela vubec rada a bylo mi to dost neprijemne..mozna to delalo na 2x rezane bricho a krevni transfuze,ale proste mi to vadilo...tak byl klid,deti se najedli oba najednou,tatinek krmil s chuti jednoho z nich a meli jsem spokojene ,najezene deti...jak jsem videla,ze to neni smetana,ale nazelenala brecka,dostali UM a neresili jsme to...nikdy nemeli koliky a zarazene vetry a bolesti bricha,coz na dvojcata je docela slusny uspech..

RE: Kojení vs. nekojení
já chtěla hrozně kojit, ale nepovedlo se. Nakonec jsem si k tomu vypěstovala takový odpor, že jestli budu někdy ještě někdy rodit, tak kojit už rozhodně nebudu. Koupím si Nutrilon rovnou do porodnice a budu mít pokoj svatej  

RE: Kojení vs. nekojení
Ja kojit moc chtela, ale neslo to. Maly byl ale na UM spokojeny, zadne koliky, nemocny byl do roka jednou, od 3,5 mesice spal celou noc.
U pripadniho dalsiho ditete se budu snazit kojit ale kdyz to nepujde, nebudu se hroutit.
Nesnasim tvrzeni, ze jen kojeni je to spravne   . Kojeni na verejnosti mi nevadi, ja bych ale nedokazala vytahnout prso a nakojit  

RE: Kojení vs. nekojení
pokud se někdo rozhodne nekojit ještě před tím než má vůbec první dítě, myslím, že to není dobře, pokud už je to vlivem nějaké osobní zkušenosti tak to chápu.
my kojíme, nesmírně mě to baví a s Veru si to užíváme, kojit na veřejnosti mi nevadí, aspoň se můžu konečně veřejně odhalovat       pokud někdo kojit chce a nejde to, nic se nedá dělat a holky určo nejsou špatné mámy    

RE: Kojení vs. nekojení
Ono se dá rozhodnout před porodem a tvrdě se toho držet?
Já osobně:
1. dítě - nikdy jsem nekojila.
2. dítě - kojila jsem asi 4 měsíce.
3. dítě - kojila jsem asi dva týdny, neuměl se přisát, nějak jsem neměla potřebu se přemáhat a snažit ho kojit. Jednodušší bylo koupit Sunar.
Kojení na veřejnosti... Jsem matka 3 dětí, ale nechápu ty, co na veřejnosti kojí... Nic kouzelného na tom nevidím.

RE: Kojení vs. nekojení
je to kazdeho vec jestli kojit bude nebo ne - pokud je to z vlastniho rozhodnuti. Pokud je to proto, ze mimco malo pribira nebo se neumi prisat, je to vec jina... i kdyby dotycna chtela sebevic a proste to nejde, tak se neda nic delat. Jen mi prijde, ze posledni dobou je na maminy takovej divnej tlak - "ty nekojis? a proc?" ted jsem treba cetla clanek o Agate a v titulku bylo "konecne koji". Proste u nekoho jde a u nekoho ne. Prijde mi, ze ty maminy jsou pak z toho daleko vic nestastny, jen proto, ze ony sami kojit nemuzou. Ja na verejnosti kojila, snazila jsem se najit misto nekde v klidu (nekdy a nekde to proste neslo), protoze pak prcek u piti koukal kde co lita a co ho od jidla rusi. Jeste, ze uz ma malej prikrmy a kojim jen vecer, v noci a rano...

RE: Kojení vs. nekojení
Já jsem zastáncem kojení. Kojila jsem jak Ondra potřeboval a sám si řekl po víc jak roce, že už nechce a radši vezme flašku. Nevidím důvod proč by matka neměla kojit dítě na veřejnosti, ale myslím že by to mělo mít určitý ohled jak na dítko, tak na ostatní. Pokuď se matka stáhne do ústraní, aby na kojení měla klid proč né, ale přijde mi až divné kojit v hlavním průchodu v nákupním centru a být skoro celá vyslečená a nebo v autobuse vedle úplně cizího člověka. Myslím si že i miminko si zaslouží svůj klid na jídlo.
Maminky co se rozhodou nekojit neodsuzuju, je to jejich rozhodnutí a sami se rozhodli ochudit se o krásné chvilky s miminkem. Těm co nemůžou kojit, ať už ze ze zdravotních důvodů či že to prostě nejde je mi líto, ale určitě by se kvůli tomu neměli trápit a brát to jako selhání.

RE: Kojení vs. nekojení
Nevím, proč by to nějaká matka dělala, je to podle mě hodně sobecké rozhodnutí, aspoň zkusit by to mohla. Kojím 10 měsíců a doufám, že budu kojit aspoň do roka a půl, do 2 let ideálně. Nevadí mi to, jsem za to nesmírně ráda. Kojení na veřejnosti mi nevadí, ale nekojím v největším davu, jdu vždycky někam stranou, když to jde. My když jíme, tak si taky nezalézáme do křoví, dítě nemůže za to, že jeho jídlo je v takovém balení v jakém je.
Chápu, že některé maminky prostě kojit nemůžou, ale udělali pro to vše, co se dalo, ale nechápu ty, které to prostě z vlastní lenosti vzdají a nic pro to ani neudělají.

RE: Kojení vs. nekojení
když se matka rozhodne už před porodem tak je podle mě pitomá,pokud tomu nasvědčují okolnosti po porodu tak to chápu.Jen nesnáším bláboly a výmluvy typu,mám málo mlíka, mám slabé mlíko,dítě pláče hlady a pod. To je jako bych já tvrdila že jsem tlustá i když nic nejím. Já jsem kojila své děti skoro rok,do té doby, dokud moje mlíko chtěly,samy pak daly přednost jiné stravě a mléko přrozeně ubývalo až zmizelo. Kojila jsem na veřejnosti, kojení pro mě bylo stejné jako dítě nakrmit z flašky. Nevím,kde kdo vzal, že se s prsama na veřejnosti hází, dává se cucnout sousedovi v metru, či mlíko stříká do všech stran. Kojení na lavičce v parku či na nějaké venkovní zahrádce u restaurace bylo tak soukromé, že to ani nikdo nepostřehl.Takže nevadí !

RE: Kojení vs. nekojení
Tak já zkoušela kojit Jirku skoro 10 dní,bylo mě to protivný,dítě věčně hladový...Skončil na Sunaru a pro holku už jsem si vydupala flašku 2 den po porodu.Nebudu dělat něco co je mi protivný jen proto,že je to dneska v modě.Co se týká kojení na veřejnosti,je mě úplně ukradený pokud se to týká malých mimin a dětí do max.7 měsíce.Tam chápu,že matka je taky člověk a nebude neustále lítat domů protože má prcek hlad.Ovšem když vidím ty dětičky okolo roka a výš,co dožvejkaj rohlík a sápou se matce pod triko a ta se klidně pomalu svlíkne a batole kojí,tak to je hnus velebnosti.Zajímavé je,že tyhle ty modní nápady vidíte ve velkých městech Praha,a pod. tady ve Světlý jsem ještě nepotkala ani novorozeně kojené na veřejnosti.

RE: Kojení vs. nekojení
Už bylo napsané všechno.Přidám jen názor,že já tomu mlíku nevěřím.Nevěřím,že to má nějaké vyživné hodnoty.Kdyby se každé mamince udělal rozbor alespon 1 měsičně tak bych tomu věřila.
Třeba ani nevěřím,že když třeba sní zelí,že miminko nadýmá,nebo teplé pečivo.Nás taky nenadýma,když pijeme normalní mléko.Nebude to tím co maminka jí,ale celkovou nekvalitou mlíka.
Jinak já jsem mlíko měla,techniku kojení jsem taky zvládla,dítě sálo.Jen jsem tomu nevěřila tak jsem kojila vždy tak měsíc.

RE: Kojení vs. nekojení
Kojení je na každé z nás - ať už jestli kojit či ne anebo kde kojit. Mě to na veřejnosti nevadí, vždycky to jde udělat tak, aby nebylo vidět vůbec nic...
Jinak si myslím, že je v posledních letech kolem kojení děsné halo - jeden čas se úplně stejně udatně proragoval Sunar (když já byla malá  ) a pohybuje se to na můj vkus mon z extrému do extrému. Dnes aby měla maminka depresi, že jí kojit nejde jen proto, že její okolí ji doslova odsoudí, div že neukamenuje, co je za macechu, když nekojí. Nemám ráda extremismus obecně, tedy ani v tomto - každý jsme přece jiný a vyhovují nám jiné věci...

RE: Kojení vs. nekojení
ještě napíšu příběh ze života:
Mám kamarádku co chtěla moc moc kojit, dokonce to bylo druhé dítě,takže žádná novicka to nebyla, jenže chlapeček se jí špatně přisával,(asi blbý výraz), no a nemohl se pořádně chytit a zkrátka jim to nešlo, byla u ní laktační poradkyně až doma,zkoušely možné nemožné, ona mlíka dost, ale kluk plakal hlady a nenapil se. Zkoušely to přes malíček, prostě dělaly psí kusy, nakonec jí sama lakt.poradkyně řekla, že se má na to vykašlat a dát UM. Maminka kamarádka se psychicky zhroutila, začala brát antidepresiva, začala navštěvovat psychiatra, upadla do letargie a přestala se úplně starat o děti. Vládu musel převzít manžel a prarodiče, ona jen seděla, čuměla do blba a plakala, že zklamala jako matka. Nic platné že my jsme jí všichni říkali, že to je blbost, že kojení není středobod světa, ona mlela svou, že jí syn bude míň milovat než syn jiné mámy, který je s ní spojený přes to prso. Nakonec všechno dobře dopadlo a má dnes dvě zdravé děti kteří jí milují a naopak ten mladší, nekojený je takový malý závisláček, ale pomoct jí museli doktoři. Tak tohle je ten extrém, kam by to nemělo nikdy dojít.

RE: Kojení vs. nekojení
Kojila jsem 21. měsíců a jsem za to moc ráda. Nikoho za nekojení neodsuzuji, ale přiznám se, že nechápu maminky, které se to rozhodnou vzdát předem. Já si první dva měsíce vytrpěla jako kůň, měla jsem nesnesitelné bolesti, v noci jsem nespala, ale stejně mě ani nenapadlo to vzdát, když jsem věděla, že mám spoustu mléka a Míša krásně baštil. Mým prsou jen déle trvalo, než si zvykly a pak už to byla pohodička. Myslím, že je to dost i o sebeobětování se pro miminko a jsem na sebe pyšná, že jsem vydržela. Opravdu.  Kojení na veřejnosti mi nevadí vůbec, i já byla občas v situaci, kdy jsem musela vytasit prso třeba v parku nebo nějakém klidnějším koutku, ale stydlivá jsem, takže mě většinou kryl Lojza a úplně dobře jsem se u toho necítila. Ale nenechala bych Míšu o hladu. 

RE: Kojení vs. nekojení
nelíbí se mi kojení na veřejnosti, když si ta maminka přes sebe nehodí plínu, tuhle jsem viděla jednu, která prostě vytáhla prso a ani se nezakryla a přišlo mi to divný, přišlo mi, že to dělá proto, aby byla středem pozornosti chlapů, nevím... když si přes sebe přehodí plínku, tak mi to nevadí.. jinak kojení/nekojení je rozhodnutí každého.. jasné je, že kojení je pro dítě nejlepší a pokud se matka rozhodne nekojit přestože k tomu nemá zdravotní důvod, tak mi to přijde trochu sobecké vůči dítěti....

RE: Kojení vs. nekojení
Výbušné téma, koukám  

Když jsem byla těhotná, nenapadlo by mě, že bych nekojila. Že by se něco mohlo pokazit. Teprve na předporodním kurzu mě lehce znervózněla paní asistentka. Jak záněty? Jak bolavé bradavky? Je to přece příroda, ne? O-ou  

Začátky v porodnici byly strašné, ale to asi u každé z nás. I přes správnou techniku to bolelo tak strašně, že jsem měla slzy v očích, palce se mi kroutily a modlila jsem se, aby už dopil. Jak se blížilo další krmení, chytala mě úzkost. Vše vyřešily kloboučky, pohoda džez...bohužel dočasně.

Moje bláznivé mléčné žlázy si totiž usmyslely, že se mi těch mimin narodil autobus. Takže vyráběly a vyráběly a já bolestí opět chcípala, chladila, nespala. Samo od sebe mi nevyteklo nic, takže odsávačka a šlachy v háji. Mlíko jsem lila do haj.lu, protože už se mi nevešlo do mrazáku a bylo mi z něj na   Báječný.

Tento stav je u většiny maminek krátkodobou záležitostí. U mě se "ustálení laktace" nekonalo ani po půl roce! Zavedení příkrmů znamenalo další očistec. Čím více jedl normálně, tím hůř mi bylo, protože mléka neubývalo. Kojit jsem chtěla do roku. Eliášek se ale před třemi týdny sám odstavil v 10,5 měsících.

Nastala další bolestivá mise s názvem "ukončení laktace". Nemusím říkat, že mléka bylo stále strašně moc, takže jsem si opět "užila".

Dnes mohu snad říci, že jsem to zvládla. Kojení pro mě nikdy nebylo "krásné spojení s dítětem". Byl to opruz, bolest, odříkání. Ale ani jednou mě nenapadlo, že na to kašlu. Dělala jsem to pro syna a u dalšího mimča do toho jdu znovu.

Absolutně nechápu matky, co to vzdají z pohodlnosti, že je to bolí, že nemůžou zapařit, že se nemůžou hnout od mrněte, nebo dokonce předem, aniž by to zkusily!!! Pokud je ženská zdravá a má výživný mlíko, tak má dát dítěti to nejlepší a to se jí samo od sebe tvoří pod tričkem...prostě automatické.

RE: Kojení vs. nekojení
Kojení na veřejnosti mě teda fakt nijak nepohoršuje, já osobně jsem ale na tohle tak trochu stydlín. Rodila jsem císařem a kojila jsem částečně do 3 týdnů malé. Zpětně to vidím tak, že kdybych nebyla blbá a víc zabojovala, třeba s laktační poradkyní, kojila bych dýl. Malá asi neměla sílu si to mlíčko vytáhnout a moje máma mě ještě "podpořila" tím, že ani ona ani babička dlouho nekojily, že měly slabý mlíko, takže já na tom budu podobně. Hormony udělaly svoje, dá se říct, že jsem se z toho "sesypala" a kojení vzdala. Ze začátku jsem dokrmovala, ale s tím mým malým "uřvánkem" jsem nestíhala odstávat, takže pak už byla jen na UM. A k té první otázce - je to věc každé matky, ale za sebe můžu říct, že mě to mrzelo dlouho, že jsem téměř nekojila. I když jisté výhody to taky má (nevytahaná prsa, dítko vrazit na hlídání   )

RE: Kojení vs. nekojení
Já byla ještě než jsem vůbec otěhotněla rozhodnutá, že chci svoje dítě kojit a to co nejdéle klidně i do tří let. Když se toník narodil brala jsem jako jedinou možnost kojení. Naštěstí jse se rozkojila i když s problémi, ale poveldo se. Kojení mi nevadilo, nebylo nepříjemné a bylo mi fuk jestli uvařim mléko a nebo dám prso a prso mi přišlo i praktičtější a HLAVNĚ ZDRAVĚJŠÍ.
KOjení na veřejnosti mě vždy vadilo, proto jsem naše vyjíždky plánovala abych v čas kojení byla doma a mohla nakojit tam. Přinejhorším jsem vybírala místa s kojícím koukem (tesco, ikea apod.). Nesnášela jsem vyvalovat prso venku, vždycky jsem se snažila aspon schovat, když už to bylo nutné. Přitom mi nevadí když jiná žena kojí na veřejnosti a příjde mi to přirozené, ale moje prsa prostě ven nepatřila.
Když jsem vlivem nemoci přišla o mlíčko mrzelo mě to a zkoušela jsem se rozkojit, nepovedlo se. Přešli jsme na UM a svět se taky nezbořil.
V dnešní době je to kojení dle méh hodně přeceňované. Ano je to pro dítě asi to nejlepší, ale to neznamená že UM je vražedné. Taková laktační liga, pan Fořt aj, to zase podle mě přeceňují a dělají mindráky maminkám co by moc moc chtěly kojit, ale prostě to ze zdrvaotních důvodů nelze.

RE: Kojení vs. nekojení
Já si myslím,že toje každého věc jestli bude kojit nebo ne.Já mám ted 2 syna a toho teda kojím i když začátky byli hrozný.Prvního syna jsem nekojila nebot měl zdravotní problémi.No nekojila.Musela jsem si odsávat a dávat mu to z lahvičky,ale i to byl boj.Díky tzomu jsme skončili v nemocnici a museli ho sondovat než zjistili příčinu,ale to patří do jiného tématu.Ted si kojení docela užívám i když Je malej po kojení neklidný a mám obavu jestli mu to stačí.Ale je spíš neklidný kvůli kojení.Bavila jsem se o tom z kamarádkou a ta mi říkala,že to taky tak měla dokut kojila.Když přešla na umělou stravu tak byl klid.No zbytečně se mi přestávat kojit nechce když mám mlíčko.Hlavní,je že je večer hodný a nechá mě celou noc vyspat i když ho kojím.A kojení na veřejnosti co se dá dělat,když jedete k doktorovi a mrnous má hlad