deprese a stavy smutku - diskuze

Já si hryžu ruku. Když jsem ve velkém presu, tak se prostě koušu. To když mám opravdu depresi. Ale musím to dělat tajně, páč Pepa s moji mámou to neradi vidí a obviňují mě ze sebeubližování.

Mela jsem hodne kdyz jsem byla v Praze sama - to pomohlo vyrazit treba do nakupka s cilem neceho dobreho co mam hodne rada...ten cvrkot mi vetsinou pomohl.Musela jsem proste vypadnout.Nebo hodne se vybrecet. V USA to bylo horsi - nebylo kam moc vypadnout,ale i tak jsem nasla jakykoli autobus jen aby jsem musela resit nejakou vyzvu - problem.No a ted musim zaklepat je mi celkem dobre na dusi

horká vana, knížka, čokoláda, řvaní, úklid a tentokrát bohužel nebo bohudík psycholog...

vždycky jsem žrala...teď prchám do ticha, pomáhá mi být sama se sebou, zkoumat složení konzerv v obchodákujinak funguje i pohyb, víno a dobrá holčičí společnost

chlast a cigára...

Já jsem asi nikdy pořádnou depresi neměla. No a když jsem smutná, tak si popláču - prostě zvednu stavidla, upustím smutek...pak slzy otřu a jedu dál.

úklid, hudba, buď do sluchátek nebo si pustíme s Kačkou písničky a tancujeme a blbnem, návštěva nějaké kamarádky nebo když už vážně cítím, že je toho na mě moc, tak si dám večer dvě skleničky vína a hned je svět veselejší, když vypustím starosti z hlavy

já jdu nakupovat. Cokoliv. Hlavně oblečení, ale stačí mi i papírnictví. A hudbu do sluchátek.

Jela bych na pár dní s malou k babičce a tam bych si užila trochu mojí svobody. Protože na mě takové stavy padají většinou z mého vlastního sobectví. JÁ si nemůžu dělat, co chci. JÁ JÁ JÁ bych prostě chtěla nějaký čas jen sama pro sebe. A babička se o malou klidně přes den postará a kdybych chtěla pohlídá i večer. První dny tam prudim všechny a pak se mi udělá líp!!!

jdu se psem do lesa a desne falesne si zpivam..ja to jinak neumim..smutne folklornoi pisnicky ve vsech jazycich co znam...pak kdyz odejde humus nejvetsi.jdu do vany a pak su bud ctu a nebo koukam na neco co me bavi

myslíš jakou mám dneska? uklízím a bulím

Já se buď vyřvu a nebo se pustím do úklidu.

Poradnou depku jsem pekne dlouho nemela, po navratu do prace uz nejak nemam cas se tolik zaobirat sama sebou. V minulosti se mi taky nevyhnul jeden hodne bolestivy rozchod a to jsem nejedla, hodne hubla a byla porad zalezla doma. Nakonec me z toho dostalo par sezeni u psychoterapeutky.

tancuju,jdu s kamarádkou na kafe nebo aspoň vypadnu někam sama bez dětí

já si většinou lehnu a snažím se to zaspat..nebo jím

do sluchátek pustit hodně nahlas oblíbenou muziku, vzít do ruky kytaru nebo sednout ke klavíru a zpívat, zpívat, zpívat. Na knížku se musím soustředit takže pokud jsem opravdu v depresi tak mi nepomůže. A jinak já jsem hrozná, po rozchodu se svou první láskou jsem denně ráno zvracela, stala se ze mě zombie s kruhama pod očima, pořád jsem se utápěla v nějakém bludu že budu navždy sama a že ho šíleně miluju a nemůžu bez něj žít. Dostala jsem se z toho asi za 3 měsíce, ale bylo to krušné. Druhé sesypání zavinil odchod otce, to veškerou mou depresi pohltil Tom. Nechápu že to semnou vydržel. Ale to už bylo silnější, to nepomohlo vůbec nic.