depka - diskuze

Díky všem za povzbuzení. 25.3. jdu poprvé na vyšetření, tak snad mě to nějak pozitivně nakopne.

buď v klidu :) já to měla taky, protože těhotenství přišlo tak nejvíc nevhod, jak mohlo...ale po pár týdnech jsem si na tu myšlenku zvykla a pak už to bylo jenom těšení se :)

Ahojky,nezoufej je to fakt naprosto normální jak písou vsechny holky prede mnou. Kdybys trosku zalistovala v prízpevcích nasla bys, ze jsem na tom byla taky uplne stejne.Ted jsem v 18tt a jsem na tom porád stejne, jen uz se mi strídá s tou radostí a to hlavne po ultrazvucí, kdy prcka vidím na vlastní oci!Ta provinilost te casem prejde!!!

Já to měla taky tak dokonce dvakrát. Je to trošku šok, člověk přemejšlí nad tím jestli to je opravdu dobře a v ten správný čas. Byli to smíšený pocity, radost ale i obavy.. Teď se moc těším na miminko, ta naše cácorka je už veliká a nechce se mazlit. Taky to není žádnej mazánek..

Ahoj. Neboj, to je normální, vůbec se nemusíš cítit provinile. Zrovna minulý týden jsem na tom byla podobně, přemýšlela jsem jak to zvládnu, mít druhý mimi atd. Zkus jít mezi lidi, nebo si přečíst nějakou hezkou knížku. A jak vyleze sluníčko, depky tě přejdou :-) Určitě to zvládneš.

Taky mám občas takové myšlenky a to mám necelé dva týdny do porodu.

Ahojky, neboj to se brzy poddá a začneš se těšit a mít radost.

Ahojky, zažila něco podobného. Přestože jsem si dítě přála už od 18-ti, teď jsem byla zrovna v rozpoložení, kdy jsme si ho plánovali asi tak za rok. Takže, to byl pro nás také docela šok, jsme momentálně v situaci, kdy nám to moc nepřilehčilo a já ztrávila první tři týdny v nemocnici. Ze začátku jsem si to vyčítala, ale o potratu jsem v žádném případě neuvažovala, ale týden před odchodem z nemocnice jsem s tím už byla smířená a teď už se nemůžu dočkat a brečím nad každým tady narozeným miminkem, jak jsou krásná myslím, že do měsíce už budeš šťastná