Den debil - diskuze

To je fajn, aspoň se taťka má šanci taky předvést aspoň s jednoduchým jídlem Jinak s tou poštou mě to taky štve, u nás na vesnici jsem si vystála frontu a když jsem si pak dovolila po paní pošťačce chtít postupně tři věci (z nichž poslední byla koupit časopis, což zabralo asi 30 sekund), tak se za mnou ozývalo jakési pohoršlivé vzdychání od nějaké 10leté holky a ještě na odchodu za mnou jakýsi děda volal \"máte toho moc!\". Ti lidi jsou fakt někdy napřesdržku. A když na mě někdo někde zapomene nebo mě předběhne, cítím bezmoc a taky se vztekám, někdy teda taky spíš brečím, a to ani nemusím být těhotná...

Bohužel je to normální ... jen mě dostává, že těhulkám prostě nedaj přednost. To je jako my - malého v sedačce a že jdeme kvůli mě k doktorovi. Tam lidí mraky - sestřičky vylejzaj, ale ani jedna neřekne tak pojďte vy. Při tom tvrdí, že \"děti mají přednost\". A to samé jsme zažili na úřadě, opět tam maj napsáno, že když příjdeš s dětma, máš přednost a stejně jsem stála frontu jak debil. A když na nás konečně přišla řada, tak než jsem popadla Máru v autosedačce a donesla ho k okénku, tak paní hodila další číslo. :o( tak jsem přemýšlela, co mám dělat. Nakonec jsem se tam po těch lidech, co je vzala místo mě prostě vecpala! A o té poště, taky přesně vím ... na konci těhu, ráda, že sotva stojím. Byli jsme na poště a lidí až běda. Dobře, chápu, že nikdo nechtěl těhuli pustit, ale představ si, nikdo mě nenechal se ani posadit (nikdo nezvedl tu svou s prominutím \"prdel\" a mě tak bolela záda, oteklý nohy, nakonec i hlava :oD. Takže když pak konečně jeden ze sedících lidí byl na řadě, snad bych k tomu místu doběhla, kdyby to šlo :oD. Takže, den debil máš za sebou a teď jsou opět na řadě ty lepší dny, neboj!!! Kdyby jednou za čas nepřišel den debil, ani by si nevěděla, jak dobře se vlastně máš :o)

Je to naprosto normální, kdybys viděla jak semnou cloumají emoce

Je to normální, neboj. Zítra bude líp

Míšo, je to normální, neboj. Já když teď někam jdu na úřad a chci něco zjistit, vždycky je mi do breku. V sobotu jsme se děsně pohádali s manželem a bulela jsem úplně šíleně. Včera jsem měla záchvat panického strachu z porodu, že jsem se před spaním úplně třásla. Fakt emoce na houpačce. Jinak já se smiřuju s tím, že vyvolání mě nemine.