Děkuji... - diskuze

Ahojky,moc dobre vim,jak se citis a take,ze vsechny rady jsou na nic.Nam to s manzelem take nejak nevychazelo,ja jsem si to hodne brala,zacala jsem byt na vsechny protivna a myslela si,ze nikdo nemuze pochopit me trapeni,zavidela jsem vsem tehulkam,ktere jsem potkala na ulici.Vsichni rikali,ze jsem se moc zmenila.Bylo mi opravdu mizerne.Az mi jednou manzel rekl,ze me takovou nechce,ze me chce mit takovou jako driv a klidne i bez deti.Jinak ze me klidne i opusti.Tenkrat jsem si poprve uvedomila,ze musim zachranit alespon manzelstvi a prestat se trapit.No a za mesic jsem byla tehotna.Kazdy se s tim musi nejak poprat a ja verim,ze i Ty to zvladnes a brzy budes mit brisko jak ja.Hlavne se uz netrap,i kdyz vim,ze to boli.Preju hodne sil,budu drzet palecky!!!!!!!!!

já vím že se mi to lehce říká, člověk se snaží poradit ten první způsob na kterým selhával taky, tím myslím to upnutí. Mám kamarádku která se o mimino snaží už 7 let. Oba dva jsou zdraví jenom to prostě nějak nejde. Za poslední rok absolvovala už 3x umělé oplodnění a pořád nic. a to jí je 34 let. Tak ještě na tom nejsi tak zle. Myslím si že rok není zase tak dlouhá doba. Já vím že když ti radíme nemysli na to tolik že to nejde, ale pokud se z toho nechceš zbláznit nebo nechceš aby z toho vznikla manželská krize(partnerská) tak zjistíš že ti stejně nic jiného nezbyde.

Ahoj ,hlavně na to nemysli,o to víc Tě to bude stresovat,pokud se to nepovede běžnou cestou,využij metod moder.medicíny-moc Ti držím palečkyUž jsi to konzultovala s doktorem?