Ahojte holky. Tak máme dnes úspěšně za sebou cukrovku, hlavně díky podpoře manžela. I když jsem nakonec nebyla na ni v nemocnici, ale přímo na diabetologii. Ráno jsem totiž došla do nemocnice a uviděla plnou čekárnu lidí k odběrům. Lidi stáli, neměli si kde sednout. Volala jsem s brekem mamce, jestli nemůže zavolat ke své diabet.a oni ji řekli, že mohu přijít. Obrovská čekárna, skvělý čerstvý vzduch z otevřeného okna. Jak málo stačí ke štěstí. Výsledky zítra. Tímto týdnem končím 2.trimestr. Nějak to uteklo. Jsem jak veleryba. Mimina tlačí a tlačí. Pomalu ale jistě přichází čas, kdy nemůžu říct, že si to užívám Evička je objednána na to vytahování šroubu 7.11. Doufám, že budu ready a schopná podpory. Včera jsme byli s Verunkou na soukromé klinice. Má tenké žilky, které ji praskly v obličeji. Od čtyř let si nás přehazovali po kožních. Že je malá. Prostridali jsme pár ordinaci a teď nás p.doktorka poslala do soukromé kliniky. Laserem ji včera jednu pavučinu ošetřili. Bylo to šílené. Musela mít ochranné brýle. Já ji držela, ale nesměla jsem se dívat. křičela, že to bolí, že už nechce. Trvalo to sice minutu, ale myslela jsem, že to nedám. Ta bezmoc. Prohlásila, že už tam nechce. Přitom se to ma opakovat + má to ještě na druhé tváři. Nejvíc mě štve, že teprve teď po letech jsem se dozvěděla, že jsme to zanedbali. Zákrok není vůbec hrazeny pojišťovnou. Ani pro děti. Takže to bude balík. Existuje jiný způsob, kdy něco vpichují do žíly a odrazovali nás od toho už při první konzultaci. ... no potřebovala jsem se vypovídat. Promiňte za román