Co vlastně dělat na veřejnosti - diskuze

Treba to robiť spontáne a keď má niekto výhrady tak povedz,že si proste temperamentná,alebo s marsu a je klid.Netreba sa v tomto pozerať,čo si kto myslí.Výchova je výchova.Keď potrebuje decko na zadok,tak ho dostane aj keď bude jačať a vztekat se na celé okolie,aspoń budete mať na,čo spomínať.

já nevím proč ale když má Lucka opravdu hysterák tak já se začnu smátjá si nemůžu pomoctnebiju ji jen ji chytnu posadím do kočáru a jak ona řve tak já se směju..jsme psychouši asi

Pokuď jen čučí ignoruju, když začnou do toho kecat, tak je setřu že to ještě zhoršují.

Hysterák u Toma většinou spustí, když něco fakt moc chce a já mu to nemůžu nebo prostě nechci koupit nebo dát. Pokud následuje pouze jekot, tak dokončím, co dělám a odvedu ho nebo odtáhnu prostě pryč, pokud následuje jekot doprovázený třeba hozením dané věci na zem, případně pokus o uhození mě ( to zkusil zatím jen jednou a už se to neopakovalo ), tak potom následuje jedna výchovná přes zadek a je mi jedno, kdo se dívá. Takhle dostal i v ordinaci u doktora a kdyby měl doktor námitky, tak bych mu nabídla, že může dostat taky. To už jsem ostatně udělala jednou, když mě paní venku napomínala, že ho nemám bít, tak jsem se celá naštvaná otočila a zeptala se, jestli nechce taky jednu. Co si o mě a mém způsobu výchovy myslí okolní lidé, je mi fakt jedno, i když se přiznám, že i tohle je občas závislé na momentálním rozpoložení, někdy je mi to úplně fuk a někdy se cítím trošku trapně.

Na veřejnost kašlu, to mě fakt nezajímá. Ale vadí mi to před prarodiči, to jsou taky jedny z nejhorších scén. Navíc se do toho každej montuje. Každej začne do toho dítěte něco hustit, někdo po dobrém, někdo výhružně, a nejlépe všichni zaráz A tchýně ještě mírní mě, ať ji nechám být, to je fakt nejlepší. Takže nevím...

já mám zkušeností se scénama na veřejnosti tisíce, ale nikdy jsem si reakcí okolí nevšímala ani nad nima nepřemýšlela. jestli někdo měl nějaký ksichty, tak o tom ani nevím..občas mě nebo teda spíš jeho někdo (postarší paní) osloví, ale většinou v dobré víře, že mi pomůže (teda já to tak beru, ikdyž efekt to nemá žádnej)

Jednám podle svého uvážení a co na to okolí je mi fuk.

Jednám podle svého uvážení a co na to okolí je mi fuk.

To jsi vystihla,EviLidem se prostě nezavděčíšMně se zatím ještě nestalo,že by nás někdo řešil.Jinak bych ho asi poslala někam

já beru děcko a jdu pryč. Teď tyhle vztekací stavy má denně tak pětkrát, zejména tehdy, když jí nedovolím jít tam, kam chce (do silnice, k pejskovi atd.), nebo když ji chci vzít za ruku (ona prostě musí sama chodit). Většinou si sedne na zem a začne se mlátit rukama do hlavy, pak, když už vidím, že si dá brzo hlavou o asfalt, tak ji beru a jdu. Nebo zapnu do kočáru a ať si řve. Zatím to funguje, sice se neuklidní hned, ale já se s ní přece nebudu vybavovat :) až bude starší, dostane nekompromisně na holou :)

asi to neposoudím úplně správně, protože mě se děti venku nevztekají. Poprvé to zkusili doma, bylo jim to ,,vysvětleno,, a venku jsme bez problémů. Když cítím že by mohl být problém, varuju předem, např. v krámě nic nekupujeme, kdo bude dělat vyrvál, zůstává příště doma nebo dostane na zadek, nebo: zdržíme se jen chvilinku, až řeknu odcházíme, tak nechci slyšet žádné brblání, děti mi to odsouhlasí a je to. V nejhorších případech házím smrtelně zlý pohled a ten zabere okamžitě. Na ulicích na ně neřvu, neřežu je, nevláčím vzteklé řvoucí děti domů. Já to prostě neznám.

Moc pěkně jsi to napsala. Já řeším řev ignorací a úplně vidim na těch tvářích jak si říkají,že toníkovi dovolim se vztekat a nezasáhnu.ale já vim už zkušeností co dělat aby řev trval co nejkratší dobu a třeba se i zastavil a to je ignorace ale milionkrát už jjsem slyšela, něják to dítěvychovávejte, něco udělejte, proč mu nerozptýlíte ppozornost, neseřežete appod....a ve chcíli kdy mi hodinu vevlaku řve dítě nemám náladu na konverzaci čidebaty ovíchově. Poslední dobou jsem sprostá....řeknu jim, že seomlouvám a nemůžu s tím nic udělat a at sihleděj svého...apod.

Marusce se toto stalo tak 2x v zivote, a to jsem byla tak v soku, jakej to byl nezvyk, ze jsem jen cumela a nedelala nic. Co delali kolemjdouci nevim, ja jsem mela co delat sama se sebou.

ja popadnu za ruku a tahnu ho pryc a at si jeci jak chce...na lidi kaslu,kdo to nezazil,nechape,ze rvani,placani,domlouvani atd nepomaha..za chvilku se zklidni...jen pritom desne vrazednym tichym hlasem nadavam a vyhrozuji,ze ho svazu do kozelce a narvu do baby boxu

Většinou si okolí nevšímám, a když někdo rádoby začne že si ho teda veme domů když mě tak zlobí, tak v klidu řeknu že to ještě zhoršuje a že si to vyřeším sama.

Taky se nedívám po okolí jak na mě koukají ať se každý stará sám o sebe.Naštěstí Maty venku neřádí a když už tak se nám ho taky daří přemluvit aby se klidnil,což se docela vždycky podaří.

okoli si nevsimam,at se kazdy stara sam o sebe, nastesti Adama dokazu ukecat,at se uklidni, u nej vetsinou staci odvest pozornost jinam