Co si o tom myslíte? - diskuze

Jinak tou jsou hezke stranky, tam je zpousta zajimavych a inspirujicich clanku.

Ja plácam pořád,malého Ivana extra jak začal byt hubaty.Taky mám jen jedny nervy.Kdyby to byli poslušné,hodné deti tak nepovím.Jedine malá Mimnka je hodná holčička

článek je článek,ale realita je prostě jiná bez malýho plácnutí si to prostě v některých případech neumim představit. A dobrý příklad jsou naši, nám jako mlaým dětem sem tam výchovnou dali a byli jsme s bráchou, myslim, dobře vychovaní a slušní. Pak přišel ale mladší brácha a začal být trend děti nefackovat a fakt v životě nikdy nedostal a taky byl od malička strašně drzej,ten co si dovolil to bylo fakt na pár facek

A je k tomu i hodne podnetna diskuze, cetlas?Ja teda holky nebiju, ja proste slabsi nebiju, me se to prici. Nemuzu ale rict, zda je to dobre, to se me zeptej za 25 let, jaci jsou z nich lidi.Tim nerikam, ze nevyuzivam fyzicke prevahy. Kdyz Anicka miri k zasuvce, tak ji proste za tu pracku chytnu. Nebo kdyz Maruska leti do cesty, tak rvu, ale myslim, ze obe chapou, ze se nezlobim, ze varuju.Takove ty pocity frustrace, kdy citim, ze bych i ublizila slabsimu fakt vznikaji hlavne z unavy, to teda resim tak, ze je odklidim ze sveho dosahu. Marusce proste vysvetlim, ze jsem v riti, at se mi klidi z cesty, at jde nekam bokem. Anicku odnesu do postylky, pak si pobrecim, vetsinou neco uklidim, a zas jsem v pohode.Ono taky - nema si kourit, chlastat, hulit, jist smazene a sladke, posmivat se tluste sousedce, sproste nadavat, stourat se v nose, vyhazovat petky do normalniho kose.... a vsichni se tak nejak snazime a jsme jen lidi, tak obcas chybujeme

já neřeším svůj psychologický profil, ale to, jestli děcko vysírá nebo ne. A většinou vysírá, takže dostává po stehně. Přes plínku to totiž nebolí, přes pusu jí dávat nechci, to ponižuje i mě a přes ruku to platí jenom, když vyloženě na něco šahá, na co nemá. Zatím můžu říct, že neúčinější je stehno, to fakt začne poslouchat, na ruku už vůbec nereaguje a na \"NE!\" absolutně ne. Vysvětlování je k ničemu, roční děcko a i to starší, se ti stejně vysměje :)

u nás teda žádný plácnutí neplatí. bych ho asi musela opravdu zmálit. někdy se urazí a piští, ale rozhodně ho tím nedostanu, kam chce. (chi, občas mi drze říká:tak mi dej na zadek!)já si někdy nemůžu pomoct a na zadek dostane, ale je to spíš takovej můj ventil a snad jednou pochopí, že tady už dávno skončila všechna sranda (třeba když mi na kole ujede přes silnici). ale stejně si myslím, že je bití a bití - když občas dostane a dobře ví proč, to je normální, ale když dostane za každou kravinu, to je na těch dětech poznat. už i já poznám děti, který doma pravděpodobně dostávají dost

Už jsem trapná, ale zase souhlasím víceméně s Jitčiným názorem. Čím je Tomina starší tím méně je nutné ho občas plácnout. Zkouší, jestli nastavené hranice může nebo nemůže překročit. Nikdo mi neubude kecat do výchovy mého dítěte. Všechno řeknu dvakrát a potřetí mu jedna přiletí přes prdku a občas už i přes pusu, protože začíná držkovat. Nedávno jsem viděla dítě kamarádky, která vyznává tuhle tu liberální výchovu a mám takový dojem, že se už neuvidíme, protože by to moje nervy nevydržely. Desetiminutová diskuze, jestli to či ono smí a proč a holka stejně šla a udělala to, by mě asi dorazila.

Souhlas s Terčou...Lucce můžu 10x něco říkat a nikdy neposlechne..pak dostane jednu přes plínu a nějakou dobu to nezkouší..a venku když má Lucinka hysterák?strčím ji do kočáru a jdem pryča ještě se jí směju

Souhlasím s Terčou

nebijeme deti...jednu na zadek urazlivou pres plinu dostali asi 9x za cely svuj zivot...kdyz se vztekaji a jeci,ignorujeme je dokud neztichnou,pokud udelaji nahodou scenu nekde mezi lidma,skonci v aute a jede se domu...odnasi to i ten zrovna klidnej,ale at si to vyrikaji mezi sebou....ja je radeji servu nez zmlatim...

Já souhlasím s Val. A podle mě je lepší plácnutí (=fyzický trest) než když budu vymýšlet různé zákazy a dítě trestat psychicky.

Jak píše Val, nějak nevím, jak v situacích, kdy ví, že to nesmí a stejně to dělá, zakročit.... Než se syn narodil, řekla jsem si, že bít ho teda opravdu nebudu, ale zjistila jsem, že je nejúčinější metoda. Prostě poslouchat se v určitých situacích musí. A je pravda, že stačilo ho opravdu pořádně seřezat je párkrát, teď už ví, a snaží se tomu vyhnout.

Já to nečetla. Ale myslím si že když rodič praští hodně dítě je to aby sebe odfiltroval, né poučil dítě. Já tondumoc nebiju. Né z přesvědčení, ale přijde mi to k ničemu. Jen občas tof akt sedne. Ale moc to fakt nedělám. Ale zase semnou voře, takže to dělám třeba blbě. Ale ze sebe má pocit, že když už kvetu tak dostane....což je má úleva a jeho další řev....takže taky k ničemu....Možná u většáho to bude jiné.

Odmítám řešit,jestli je to špatné nebo ne.Ono když vysvětluju 2letému děťátku,že ta plotna doopravdy pálí a děťátko tam neustále strká tlapu,je daleko snažší ho přes ní plácnout,než řešit spálenou ruku.Je zajímavý a pozoruju to u nás doma,čím jsou starší-a dá se s nima domluvit-tím méně hrozí že by dostali na zadek nebo přes ruku.Potvoráci byli asi nejvíc bitý mezi 2-3 rokem.V době kdy zkoušeli jestli ty stanovené mantineli fakt platí a bylo marné se snažit je vychovat neustálým vysvětlováním.

Já souhlasím s Terčou, lepší jedna přes prdel než tisíc vysvětlování. Když ti dítě vběhne do silnice, tak mu to vysvětlíš, že se to nemá, že si ublíží, že ho přejede auto? Nebude vědět ani ň. Já ho plácám po zadku a výčitky kvůli tomu rozhodně nemám.

Bla, bla, bla článek. Někdy je prostě jedno plácnutí lepší než tisíc vysvětlování nebo dokonce psychický trest (ignorace, \"nemluvím s tebou\" a podobně). Samozřejmě s mírou a rozumem!