Co si myslite o dlouhovekosti? - diskuze

O tom jsme přemýšleli stále. Na druhé straně dialýza taťkovi prodloužila život o 5 let, kdy se radoval z vnoučat. Poslední půl rok už byl horší. Na jedné straně říkal, že je lepší spadnout tak, aby byl konec, na druhé na něm bylo vidět, že chce žít a ani tělo to nevzdávalo. Srdce sportovce vydrží hodně.

hmm, toť otázka ....loni zemřela manželova babička 97 let Až do poslední chvíle chodila ,i po schodech , byla relativně zdráva, až na to že přestávala vidět ....dokázala ještě žehlit, mýt nádobí krmit slípky atd. , ale víceméně se hrozně nudila , den byl pro ni dlouhý a pro mamku (tchýni) taky, mesela jí neustále hlídat, jako malé dítě, pořád chtěla být užitečná a něco dělat Zemřela ve spánku, doma, takže krásná smrt Nevím zda bych chtěla žít tak dlouho, když bych prakticky nemohla nic dělat a pochybuji, že bych zůstala zdravá

To je hrozně těžké. Dokonce ani nevím, jestli bych chtěla vědět, kdy přijde můj konec. A do kdy bych chtěla žít? To taky nedokážu říct. Pokud bych měla zaručené zdraví a vitalitu, tak do té doby, dokud by mě to bavilo :)))

Chtěla bych žít... Nevím do kolika, tak aby to bylo úměrné a abych nebyla nějak moc nemocná a netrpěla jak já tak moje děti... To je těžko takto říct...Když je taková doba, že ženské mají mnohdy první dítě i po 40..., nikoho se nechcu dotknout, ale podle mě je to strašná nezodpovědnost, znám osobně několik případů kdy žena měla dítě po 40 a dětí je mě upřímně líto. Ženská už je unavená a nemá tolik sil a ani náladu na všechny ty dětské vylomeniny. Nedá se pominout ani to, že pubertální dítě pak ač je doma, tak žije vlastně v domově důchodců, protože ani tata není žádný mladíček... Není to můj šálek.Ze starých lidí mám ve velké blízkosti 3, myslím ty o kterých vím víc. A je to zvláštní porovnání, manželova babička bude mít 90 let, v tomto věku už nikdo zdravý není, ale nikdy si na nic nestěžuje. Jen teda co mě až mrazí... Přežila manžela, dokonce i jednoho svého syna a teď jí všechny kamarádky pomalu umírají... To musí být strašný pocit.Pak tchán, tomu je 76 roků, je po operaci obou noh a pořád je vysmátý, dělá na zahradě, na baráku, sem tam si zaskočí někam na brigádu a nevypadá, že by ho něco trápilo.A paradoxně nejmladší z nich je tchyně. Ta má 62 a už se pomalu chystá do hrobu, není návštěva, kdy nám neřekne, že je stará a brzo umře. A dokonce se nestydí jít k té 90 leté babičce si stěžovat na svoje nemoci a potíže i když je oproti ní vlastně mladý soplivec.

Já s tebou zajíčku naprosto souhlasím...a dokonce mě napadlo to samé. Teď jsou v televizi všechny ty pomůcky, kdy dají nové srdíčko skoro 85 letému dědovi za 2 miliony nebo co to bylo...já tedy nevím, jak na tom budu v 85 letech, ale než být zavřená v nemocnici dlouhodobě, aby mě děti a vnoučata chodili jednou měsíčně navštěvovat, to fakt nechci. Můj děda zemřel v 92 letech a to co si od příbuzných vyslechl...jasný, už to neměl v hlavě v pořádku, ale věřím že několik nocí probrečel, aby už ostatním nebyl na obtíž. Kdybych měla zaručené zdraví a vitalitu, nikoho bych neobtěžovala a dokázala bych tak třikrát ročně vykrást banku, chtěla bych cestovat a užívat si vnoučata. Ale nesmrtelná bych být nechtěla. Jak by to tadyna tom světě vypadalo, samý hrb a plastiky:)

Pokud budu čiperná babička tak klidně budu na světě dlouho, vždyť je tady tak krásně, i když to někdy stojí za starou bařkoru. Pokud bych byla hodně nemocná a měla nějaký bolesti tak raději umřít mladší, ale až budou děti zaopatřený.

Mám stejný názor jako Liberte

Začnu od zadu, já bych to vědět nechtěla protože už před tím bych se rok bála že to je můj poslední rok, lepší nevědět...Jinak moji babičku taky slepovali 3 roky a skoro celé je proležela na LDN a tam jen ležela a koukala do stropu, to je podle mě lepší umřít.Já vidím na starých lidech v práci jak říkají že už mají svoje odžito a na smrt se už i docela těší a jakmile jsou nemocní vysloveně si jí přejí. Něco jiného je u lidí mladých a nemocnýchTakže já bych nesmrtelná být nechtěla. Líbí se mi buddhismus a ten mě v tomhle dost uspokojuje takže pokud umřu jako stará tak mi to nevadí. Dřív ale umřít nechci chci vidět toníka vyrůstat a ještě si něco užít a dokázat.A jen tak navíc doplnim že jsem pro eutanasii a mám doma podepsaný papír, že chci být odpojená i pokud bych byla ve stavu kdy jen ležím a nehýbu se, ale plně vnímám. To j ehorší podle mě než smrt. zatím mi teda ten papír je k ničemu, ale martin je instruovanej at za moje utracení kdyžtak bojuje zuby nechty a tenhle papír by mohl alespoň ukázat že jsem si to přála...když to ještě není možné jen tak legálně...

Mě by dlouhověkost jako taková nevadila.Ovšem pouze do doby,kdy budu soběstačná.Pokud bych odkázaná na pomoc okolí,tak bych raději nežila.

no,ja nechci zit vecne,ale libilo by se mi,az deti odrostou a budou mit svuj zivot byt jeste cila a proste se tak jednou rano neprobudit a mit to nekdy az prijde cas za sebou...

já bych chtěla žít asi do tý doby když by měla Lucka svoje děti...ale kdyby měla první dítě ve 40 tak to neOta ten chce umřít mladej protože když vidí v nemocnici jak jsou ty lidi kolikrát bezsebe a počůravají se atd.tak chce prostě umřít \"mladej\"

hezká teorie - mladí 200let to se povedlo!já bych řekla, že by lidi měli žít tak dlouho, dokud je to baví -třeba 90ti letý člověk už je životem unavený a nerozumí světu kolem sebe, tak by měl mít šanci v klidu odejít..

No to je těžký. Nechtěla bych být díky doktorů udržovaná při životě jen proto abych žila, pokud bych nebyla v pohodě a musela bych být v péči doktorů nějak dlouhodobě.....to radši umřít z ničeho nic.... i když to je pro okolí šok, myslím, že to je lepší, než když člověka udrží při životě za každou cenu. Nadruhou stranu samozřejmě je dobře, že medicína dokáže spoustu nemocí vyléčit, zpomalit, nebo zmírnit...Já bych chtěla žít tak dlouho dokud budu \"při smyslech\" nebudu pro svoje okolí přítěží a ráda bych se dožila vnoučat a pravnoučat...

nechci aby se lidi trápili bolestí a tak,ale zase si myslím že připravit na to svoje okolí je lepší než prostě zčistajasna odejít bez rozloučení. Sice jak píšeš,dostaví se únava a pak pochopitelně oddych,i když jste měli toho člověka rádi. Já jsem šťastná za vývoj medicíny a chápu že když léčí nemocného mladého musí léčit i starého. Kolik lidí bylo bez šance a nakonec ještě potom vedli pěkný život. A nějaké měřítko od kdy už ne...neexistuje. A je to dobře. Moje babička 87 při každé návštěvě už 20 let ,,umírá,, a říká že se třeba už neuvidíme. přitom je vitální.Někdo je po mtrvičce třeba špatný a jiný se zmátoří a ještě se třeba dočká dalších vnoučat a pravnoučat a jiných pěkných věcí a zážitků.co se týká mé vlastní délky života tak bych to asi nechala jak to je...ráda bych se dožila vysokého věku tak asi do 80 let

Jo mě by stačilo být tak jak ted třeba do 60 a pak at to semnou sekne.Než tu být do 100 a od 50 být prolezlá nemocema.Moje babička už od 60 má rokovinu,cukrovku a plno jiných nemocí a už má 87let.27 let bolestí,ozářek ,nechci.

Ja si myslím,že to je osud a že si mužeme žitot jen zpříjemnít,když žijeme zdravě(třeba já nejím mastné a nebolí mě žlučník)ale nemužeme si ho prodloužit.Jo jo muj tatka makrobiotik.Pořád žije zdravě,pořád se řeší a ted se picnul na běžkách do hlavy a kdo ví jak to dopadne.Zatím nemužou na nic příjít co mu je.On se motá,občas i zvrací.Je mu pěkně blbě.Že mu ani tuna salátu nepomuže.