Co na to říkáte? - diskuze

určitě nejvíc záleží na vás, na povaze dítěte..zvládnout jde všechno a obhájit to taky. s tím žárlením to bude taky těžce individuální. já mám 2leté dítě a kdybych chtěla druhý, tak myslím, že už by to docela zvládnout šlo. ale byla by to zas honička a ne pohodička a momentlálně bych s ním asi zvládla i těhotenský nevolnosti a únavy, ještě před pár měsícama nee

Tak hned mě bilo do očí že nebude žárlit, tak to teda bude a jak,se dvěmae dost práce a je dle mých zkušeností lepší,když tostarší má už trochu poem o tom co po něm chceš a třeba v čekárně u pediatra se můžeš plně věnovat jen miminku a ne ještě hlídat dvouleťáka, zda ti neutíká ven , třeba až na chodník...Dvouleťák si zaslouží mít mámu ještě chvíli pro sebe :-), a taky neujde tolik co tříleťák, kamkoli se hneš, musíš vozit dvě děti, nebo dvouleťákovi sedřít nohy, aby došel tam kam je třeba a co bitva o jedno místo v nákupním vozíku?? To je taková desetina běžných denních povinností,kdybych si mohla vybrat, tak určitě tři roky. (já mám děti od sebe 2,5roku)

O mě tady ví asi většina, že nad tím samým usilovně přemýšlím už aspoň půl roku a je fakt když nad tím bude člověk neustále uvažovat, tak to pak nebude nikdy, protože nikdy není ta pravá doba, první dítko může žárlit stejně tak ve dvou letech jako ve třech, v šesti....To, že to nebudeš zvládat vypusť rovnou z hlavy, zvládají to ostatní, tak proč ne ty Pravda je s tou organizací času apod. Věkově nízký rozdíl je dobrý v tom, že děti mají přibližně stejné zájmy.Jsem jednoznačně pro pustit se do toho!

Na tohle ti 100 žen řekne 100 jiných názorů. Já chtěla vždycky dítko po 3 letech, bohužel se nedařilo k tomu dospět. A tak o tom uvažuju zpětně, Ondra je akční až moc nedovedu si některé momenty představit s břichem. Doufám že se situace u nás změní a děti nebudou víc jak 5 let od sebe.

Pro dítě je nejlepší hračka jeho sourozenec.Čím jsou si blíž tím líp.I když preferuji alespon 2 letý rozdíl.Nechala bych to na osudu.Nemusíš hned otěhotnět atd.

Já jsem pro dva roky. Jednak jako ty už mám 31 let a nechci být úplně stará máma i když jsou jiné starší, skvělé mamky. Já to cítím takto. I když je Paťoš hodně akční, chci to tak. Patrikovi věnuji veškerý svůj čas ani mi ho nikdo nehlídá. V zimě začnem pracovat na dalším, tak třeba se s tebou a luciaskem setkáme ve stejné kolonce.

když se narodilo moje nejmladší dítě, tak těm starším bylo 6 let a 2 roky, zvládla jsem to dobře, dvouleté dítě je už dost samostatné a ten dvouletý věkový rozdíl je /alespoň u nás/ ideální - opravdu si spolu hodně rozumí a vyhrají

Já bych ti taky raději odpověděla až na podzim. Míša s Julinkou budou od sebe 2,5 roku a abych pravdu řekla, nad věkovým rozdílem jsme ani moc nepřemýšleli, jen jsem nechtěla moc velký rozestup, protože já mám sourozence od sebe docela daleko a trvalo dlouho, než jsme si začli rozumět. Myslím, že je v podstatě jedno jestli ten rozdíl bude dvouletý nebo tříletý, každé dítko si bude na sourozence zvykat úplně jinak. Záleží, jestli se na to cítíš ty. A pokud už teď další mimi zvažujete a chcete, tak alou na to.

Já, jako maminka jednoho dítěte, Ti můžu napsat akorát tak můj postoj Ale snad budeš ráda i za něj. Ač mám dítě moc šikovné, samostatné (čti samostatně si vyhrající) a milionové, tak ho mám za den plné brejle a těším se na koupání a až padne do postýlky. Asi je v tom i jistá dávka sobectví, i když si mateřství maximálně užívám, tak si chci od téhle funkce na 18 hodinový úvazek taky na chvíli odpočinout a docela se těším, až půjde ve 2,5 letech do školky a já budu mít čas zas jen a jen pro sebe. Třeba že bych se probudila, v kolik mně se chce, posnídala v pyžamu a pak si třeba až do poledne četla, to už se mi teď jaksi stát nemůže...Takže já jsem momentálně toho názoru, že druhé dítko jistě, ale rozhodně ne dřív, jak po třech, ideálně spíše po více letech. Taky jsem Ti asi moc nepomohla, viď?

Maty s Tobim jsou od sebe 19 měsíců a je to v pohodě.Zvládnout se to dá.Matymu teď budou v září 2 roky a Tobi bude mít zítra ukončený 4.měsícMaty se snaží pomáhat,a teďkom když už je Tobi v křesílku tak se točí pořád jen kolem Tobiho,snaží se s ním hrát,pusinkuje ho,utírá mu pusinku když si ublinkne,nebo se mu včera snažil dát napít ze své láhve,ve které má čajpořád by ho chtěl chovat.Vůbec nežárlí.Teďkom se snažím,aby se Maty naučil chodit na nočník,je to trošku náročnější,ale dá se to.Myslím,že nebude trvat dlouho a bude se hlásit sám.

Zkušenosti nemám, ale šla bych zlatou střední cestou, 2,5 roku.

KLuci jsou od sebe 20 měsíců a v pohodě. Ono se to nedá takhle radit, děti nejsou stejné a reagují ve stejných situacích jinak. Já bych to nechala na osudu, ono se to třeba nemusí podařit hned když se začnete snažit.

U nás je rozdíl necelé dva roky (rok a třičtvrtě) a já jsem ráda. První půlrok byl náročnější než se Hani začala víc hejbat, pak si začali hrát spolu a já mám v podstatě volno. Teď budou Haničce dva roky a kolikrát se spolu zavřou v pokojíčku, hrajou si a já tam \"nesmím\".

ja budu mit rozdil deti 2,5 r..reknu ti na vanoce,jake to je ted si to jeste neumim predstavit,úac alexoj byly dva a porad ho mam za zadkem a potrebuje me a da mi 100% zabrat..ale lepsi se to a snad uz na tyvanoce to bude zase lepsi a nejak to zvladnem..

já jsem taky pro 2roky, ono se to taky nemusí povést hned napoprvé a můžete si bez stresu užívat \"vyrábění miminka\" určitě to zvládneš v pohodě a Eliášek taky