Co jsem slyšela.. - diskuze

Jé,Terko,já mám takových jiskřeníměla jsem pár takových známostí jak se tak říká na to jedno...a vždy když se potkáme tak nám v očíčkách blýsknou takový zvláštní jiskřičky.Nikdo to nevidí,jen my dva.Ani se vlastně třeba vůbec nebavíme,jen řekneme ahoj a je to tam.S delšíma vztahama to tak nemám,tam byla většinou pak jen zloba že to skončilo a cestička zpátky už se nenašla,to bolestné to převážilo,ale o těch co to bylo jen hezké a krátké,o těch občas i sním

já s tím taky souhlasím ... než jsem potkala manžela, měla jsem takovej \"vztah\" s chlápkem, kterej - dneska se za to trochu stydím - měl manželku, dvě děti a nám spolu bylo dobře. Pro moje ospravedlnění - nebyla jsem první milenkou a nic jsem po něm nechtěla (aby se rozvedl, opustil rodinu a tak) - já vím, že mě to moc neomlouvá, ale svým způsobem jsme se milovali ... pak jsem studovala v Praze a poznala svého současného manžela ... asi jsem nějakým šestým smyslem poznala, že bude ten pravej (láska na první pohled to totiž vůbec nebyla), protože jsem se s ženatým milencem rozešla. Dneska se občas vídáme, zajdeme na kafe a jak už popsala Terka, taky to mezi námi jiskří, jsme hrozně rádi, když se vidíme, myslím že máme jeden druhého dost pod kůží, ale za sebe můžu upřímně říct, že mám ten vztah hluboko, ale tak nějak jinak, než manžela ... jako že bych s ním nikdy manžela nepodvedla nebo neopustila ... prostě to byla jedna velká (možná nenaplněná) láska, ale osud tomu všemu chtěl jinak ... a závěr - nakonec se rozvedl a žije s holčinou, která je ještě mladší než já ;-)

Mám první lásku s kterou jsme se rozcházeli a scházeli.Začalo to už v mých 12 a jeho 13 a trvalo to skoro 4 roky.Potom jsme se dlouho neviděli a pak jsme se potkali a pokračovalo to zase skoro 4 roky.My se máme rádi ale vůbec se k sobě nehodíme a to je problém.Teď už máme oba děti ale když se uvidíme tak tam jiskra je.Ale to je tak všechno,nic víc.Víme o sobě,mám jeho číslo ale nemůžeme spolu vydržet,rozešli jsme se aspoň milionkrát a pro mě to nemá smysl i když vím že tam něco je,něco neviditelnýho.S manželem se máme rádi,rozumíme si,všechno nám do sebe zapadá,dokážeme spolu být v práci i doma(v práci jsme se poznali),myslím že k sobe patříme,nehádáme se,s nikým jsem si tak nerozuměla jako s mým manželem.

Tak ja ti dám svoj príklad.Mala som tajnú lásku,ktorú som poznala vo svojich 14 rokov.Je to človek,ktorý je odo mňa starší o 13 rokov.Celý čas sme sa stretávali a nič medzi nami nebolo.Možno len bozky.Išlo o to,že ja som jednoducho nemohla na neho zabudnúť.Veľmi som ho milovala a každý deń na neho myslela a to neprehánam aj keď som mala iného partenera a narodilo sa mi dieťa.Ešte pred tým než som otehotenela tak sme sa dohodli,že budeme spolu.Zavolal mi po 3 mesiacoh a ja som už bola tehotná.Nevedela som sa tak trápiť,keď sa mi tak dlho neozval a tak som si našla niekoho iného s kým mám syna.Aj tak sa to nedalo a on mi ostal v srdci.Mala som sním veľmi žive sny atď.No proste fakt hroza.Stratili sme kontakt,lebo ja som mala svoju rodinu,ale po 4 rokoch mojho modlenia aby som ho ešte niekedy stretla a mohla mu povedať ako ho veľmi milujem tak mi napísal sms.Proste si ma niekde vyhľadal.Vtedy som už končila vzťah s otcom mojho dieťaťa takže som bola slobodná.Odsťahovala som sa do Prahy.Tam sme sa stretli a hneď ako sme sa uvideli tak sme sa ani nepozdravili a hneď sme sa začali bozkávať a potom sme sa krásne milovali.On má 40 rokov.Je slobodný,bezdetný a ja som bola voĺná.Ale nevyšlo to...Jednoducho sme nemali byť spolu.Ja som stále na neho čakala.On žije na Slovensku a ja v Čechách.Potom som pochopila,že keď ma niečo výsť tak to ide ľahko.Úplne som ho pustila a v srdci mu bola vďačná,že som ho stretla aby som niečo pochopila.Želala som si len jeho šťastie.A potom keď som už neverila,že možem niekoho nájsť a byť šťastná keď som všetko pustila a nič nečakala tak sa to stalo.Raz som otvorila dvere do reštiky a stál tam on.Moj princ...A som veĺmi šťastná aj keď princ je niekedy na preplesknutie,ale je naprosto princovo úžasný

Asi na tom něco bude