Co je na vychove deti nejtezsi? - diskuze

i já tvrdím, že nejhorší je puberta.ale víš co, můžeš vštěpovat zásad kolik chceš, formuje je krom výchovy doma i prostředí mimo domov, takže prostě plno věcí fakt člověk neovlivní..do tří let trávíš s dítětem 24 hodin denně, pak jde do školky, noc prospí, zbývá už jen pár hodin-ráno tak hodina, když máš štěstí, tak dorazíš ze školky domů ve čtyři, v osm jde dítě spát a najednou tedy vidíš, že s ním aktivně trávíš za den jenom tak 5 hodin, to je přece hrozný....a jak rostou, toho času, co je dítě s tebou je mín a mín-škola, družina, kroužky...a tak se pomalu dítě vyvléká z toho rodičovského formování a je přetvářeno k obrazu svému hlavně kolektivem, ve kterém je...to je dost děsný, když si to uvědomíš..pro mě je nejdůležitější vychovávat tak, aby ke mě děti neztratily důvěru a aby věděly, kde jsou určité hranice.jednou už se mi to nepodařilo, snad s Jiříkem to vyjde, vidí ted následky a důsledky chování své starší sestry, hodně s ním o tom mluvím, probírám s ním i svoje pocity, vím, že se kvůli ní taky trápí, chybí mu.Ale manžel je zabejčenej a její jméno je u nás tabu, myslím, že to je špatný přístup, proto to se synem probírám ze všech stran, on vidí, jaký to má na nás dopad ekonomický i citový, takže se k němu snažím být upřímná...mlčení není řešení...

Celkově je to těžké. Ty sama se můžeš snažit sebevíc, můžeš si myslet, jak dobře jsi dítě vychovala. Můžeš jednat v nejlepším svědomí a vědomí, můžeš dávat přiměřeně akorát volnosti...A bohužel se to všechno projeví, až už je pozdě, tudíž v dospělosti a v době, kdy dítě dávno není dítě. Pokud se to všechno projeví v tom dobrém, můžeš si gratulovat, že jsi dobrým rodičem.

Když srovnám výchovu těch menších tak Markétka je složitá celá, od základu. Musela jsem se naučit s ní jednat, oklikou ji dostanu tam kam chci já. Ondra je pořád v práci a neumí s ní jednat. Je moc divoká, táhne se to s ní už od roku a už se těším na pubertu. Karolínka je klidná, poslouchá sama od sebe, všechno umí, všechno zná... zatím je výchovně jednoduchá. Takový děti dvě tak nemám co dělat

Podle mě je to těžké jako komplex. Vychovat samostatného jedince, co třeba jednou nezklouzne k alkoholu, krádežím a podobně. Něják dobře naladit na školu, aby si uvědomilo že tam nejde o známky, ale o to se něco dovědět. Říká se že nejvíc se charakter jedince formuje do 3 let a já nevím, ale asi pro formování nic extra nedělám. takže mi to složité nepříjde. Snad ho moc nezkazím. A potom asi hodně záleží na kamarádech. Když se chytne špatných lidí, tak ho z toho dostat, ale přitom nevypadat jako čůza co mu zakazuje kamarády. Asi je to u každého různé.

zatim to,udrzet se v klidua nezacit na ne jecet,,,stejne bymi nerozumeli...ale obcas je to dost tezke..nekricet a pripadne jednu nevrazit...zatim zvladam..dal se uvidico budeprichazet jako tezke

Já souhlasím z tvrzením. Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.

Opravdu asi záléží na věku,ne nadarmo se říká že rodičovská role je ta nejtěžší v životě,s výchovou dítěte přichází pořád něco nevého a nedá se to prostě nacvičit tak aby sme to příště udělali dokonale.My učíme dítě ale i to dítě vlastně učí nás.Můj cíl je prostě naučit Honzika (2,9) aby měl úctu k nám jako k rodičům a byl slušný a sebevědomí člověk a podle toho se ho snažim vachovávat.

Mě přijde velmi těžké vymyslet přiměřený trest,aby si děti uvědomily,že něco udělaly špatně a přitom neměly pocit,že je nemám ráda.A puberta je sakra zátěž na nervy.Přesně podle hesla Malé děti,malé starosti,velké děti,velké starosti

taky myslím že záleží na věku,spoustu lidí co znám včetně mě říká,,toto bych u svého dítěte nikdy netolerovala,,a pak to jejich mrně trochu povyroste a kolikrát je to ještě horší. Já si ale myslím že nejtěžší je vychovat svoje děti k tomu aby si vážilo svých rodičů,aby si vážilo samo sebe a vést ho ke skromnosti a radosti ze života. To ostatní se podle mě vyvíjí právě podle těchto věcí.

V jakém věku?U mě s Gabkou se to stupnuje-kolem roku bylo těžké uhlídat at se nezraní,v roce a pul at neuteče,pozdějí jídlo-at moc nejí,ve 4 rozmazlenost a histerie,v 6 začít jí pouštět ven(to je asi odpověd-Dát dítěti svobodu)V 7 až 10 zžít jí se sourozenci.A od 12 puberta a to je děs běs.To trvá dodnes.Tak,že-dát dítětí svobodu a najít tu rozumnou míru co ještě povolit a co už je přes čáru.