Co bude dál? - diskuze

Ahojda holky, tak dnes jsem se teprve rozhoupala a po stálem pročítání příspěvků na různých stránkách se odhodlala, že konečně napíšu. Doufám, že mezi vás zapadnu.K mému rozhodnutí přispěl můj muž, který mi dneska při obědě řekl, že by si přál, abych žila společensky tak jako dřív, když jsem nebyla těhotná. Mimochodem jsem v 19t. Že jsem byla mnohem víc spokojená a usměvavá. Nezlobím se na něj. Vím, že má pravdu, ale já se s tím nedokážu nějak poprat. Dřív jsem byla zaměstnaná na plný úvazek v pravým slova smyslu. Každý den práce od rána až do večera, kolikrát i víkendy. Manžel dělá na živnosťák a má noční, takže když jsem měla čas tak jsem chodila pomáhat i jemu. Do toho jsem zvládala domácnost, práci, manžela a i svůj soukromí život, kdy jsem si stihla zajít s kamarádkou na kafíčko nebo se někam pobavit se známými. Teď, s odstupem času, ani nevím, jak jsem to všechno zvládala, ale zvládala a byla jsem šťastná. U nás těhotenství přišlo nečekaně a neplánovaně. Tedy má drahá polovička si to přála už dlouho, jen já odolávala. Když jsme se tu novinu dozvěděly, byly jsme opravdu šťastný a to jsme i teď...ale. Stále pracuju. Už tedy jen 8hod denně a když je potřeba tak si nějakou tu prácičku uloupnu domů. Odpoledne jsem ale tak zdrchaná, že zvladám domácnost jen tak tak a na sebe čas nemám vůbec. Takže můj život vypadá...v 5 vstát,práce,v 15:30domů a pak už jsem jen domaaa. Bydlím na vesnici, takže tady není takových možností. Dřiv mi nedělalo problém vzít auto a za někým sjet, ale teď? Mám pocit, že tím, že čekám miminko jsem asi začala mluvit jiným jazykem. Protože já o ničem jiným nemluvím a mám pocit, že moji dřívější kamarády, kteří si užívají života jak jen se dá, to moje věčný žvatlání asi už moc nezajímá. Proto jsem se asi tak trochu ztáhla. Přála bych se seznámit s někým, kdo má něco společného jako já...těhotenství. S někým kdo mluví stejným jazykem a někoho, koho by zajímalo, že místo kafe si dám radši těhotenský čaj. Jsem v půlce a bojím se co se mnou bude dál pokud i zbytek těhotenství ztrávím sama doma tak jako teď. Jsem opravdu tak divná?