Četli jste??? - diskuze

Já jsem to nečetla celé, ale když v okolí někdo vykládá, jak děti v životě nechce, tak mu jen povím, že je to jeho věc, ale až bude jednou starý a bude sám...

Nevím tohle je moc těžké téma. Já dítě mám a bez něj si už život nedokážu představit, ale....vím, že jsou ženský, který mateřství v sobě nemají...já osobně se ptám mám jim věřit???Myslím si, že jak existují lidi pro rodinu a děti jsou i ty na druhé straně.Mamky nejlepší kámoška dítě nikdy neměla a nikdy toho nelitovala. Na starý kolena si pořídila psa. Je pravda, že nikdy o dětech nemluvila ošklivě a stýkala se i s holkama co děti už měli. Taky je pravdou, že první rozhovory se vždycky melou kolem dětí...osobně, když jsem neměla Stellku tak mě to taky nebavilo poslouchat.

Taky bych ty lidi chtěla vidět, až budou staří, jestli toho nebudou litovat, já myslím, že budou. Koho bude zajímat, co viděli, co dokázali v práci nebo jak si strašně užívali.

Přiznám se, že jsem to ani nedočetla do konce. Já to nechápu a nezdá se mi to přirozené. Jedna věc je nechtít děti, ale přestat se stýkat s kamarády proto, že oni děti mají? To je dooost divný. Já jsem ráda, že děti máme, protože by byl náš život bez nich dost jednotvárný a nenaplněný. Necítím se dětmi svázaná, naopak mi otevírají neustále nové obzory. A jestli někomu přijdu úplně blbá jen proto, že někde nadšeně vyprávím, co nového se zrovna děti naučily - tak ať!

Já to jen přelítla, takže mi možná něco uniklo. Ale já asi chápu rozhodnutí nemít děti. Někdo chce to někdo něco jiného. Já jsem děti taky nikdy moc neprožívala a brala jsem to tak že jednou to příjde a přišlo a jsem spokojená. Ale třeba mého přítele sestra tak ta děti nechce. Chce karieru a hodně cestovat. I na toníka kouká jako na nějákou myš nebo nevím co. Nahlas to neřekne, ale je to na ní vidět. Mě spíš vadí postoj, že jim vadějí lidé co mají děti a přijdou jim obtěžující. Mě tak yobčas štve dítě v tramvaji, ale je to holt dítě no. A my s martinem toníka nazývali parazit, když byl v bříšku Mě bylo hodně špatně a doktorka mi řekla at se nedivím, že plod je vlastně krevní parazit. Tak jsme mu tak ze srandy říkaly, ale s láskou samozřejmě.

dokud nezkusíš nevíš, nerozumíš.... já taky nikdy nebyla nadšená zcizích dětí, že bych čumákovala do kočárků, chtěla si je chovat...až do porodu jsem si říkala jaká budu strašná matka, že mi určitě dozajista umře ....až to moje dítko mi ukázalo kolik je ve mě lásky, rozhodnosti, bojovnosti, síly, že to je to co mi celou dobu chybělo, zcela naplnilo, žádná kariéra tě takhle nenaplní...