Cestování,moře a děti-miminka - diskuze

já cestuju ráda a vlastně na všechny způsoby jak si popsala:-)s Adámkem, bez Adámka, s Petrem, bez Petra na dámských jízdách, po zemi české i do zahraničí...co se týká rychlých rozhodnutí, asi nikdy jsem s Petrem neodjela na dovolenou naplánovanou několik měsíců dopředu...my se jako letos ve středu rozhodneme, že najdeme dovolenou u moře s podmínkama, které požadujeme a ve čtvrtek letímeSamozřejmě pokaždé je to jiné, s malým je jinak zaměřená dovča než když jedu s kámoškou...a Ádou sedím ve 22.00hod na terase a jsem ráda, že on usnul a já mám klid a s kámoškou v těch deset večer teprve vyrážíme na bar nebo do města

Jeeee, ja jsem hrozna,ale beru ty 2 kamaradky

Já bych tak ráda někam jela, ale momentálně jsme na tom tak, že můžem být rádi, alespoň za nějaký výlet za humna.

Já teda jako malá zažila hodně výletů po ČR i k moři jsme jezdili...jen jsme vždycky jeli velká parta lidí, takže to bylo super, každý dělal něco a celkově tak cca 20 lidí. Takže mě trošičku vadí představa že teď budeme jezdit jen ve 3, protože nevím jestli si to užijeme i tak:) Je třeba to vyzkoušet a zjistit.

tak já to mám přesně naopak, naši s námi nejezdili ani po ČR a tak teď si cestování maximálně užívám jela bych na dovču hned.. letos už ale máme dovolenou jasnou tak snad příští rok to vyjde dle představ

My radsi hory, ale staci nam nase ceske, takze se v pohode vyvztekame i u nas nebo na Slovensku.jeee, pristi leto si naplanujeme nejakou Fatru, ted jsi me uplne navnadila.U nas dulezitou podminkou je pribalit babi a dedu, protoze nechceme vlacet Marusku a ted uz i Anicku nekde v krosnach, to z toho ty decka nic nemaji.Celkove bych rekla, ze nemame ani problem sedet doma na prdeli, proc ne, u nas je to fajn tim, ze mame dvorek a zahradu.Dokonce par nasich znamych travi cast sve dovolene u nas, pry je to u nas fajn, takovy klidek.

To já bych cestovala.Ale s dětmi.Bez nich bych si to neužila.Chybí to podstatné-prachy

To je jasné, že je to otázka životního stylu (a taky peněz), každému vyhovuje něco jiného. Já jsem dětství strávila na chalupě, každý pátek se muselo zbalit a odjet na víkend chalupu, všechny prázdniny na chalupě, skoro pořád jenom jedno místo, stejné činnosti. Ne, že bychom občas nejeli i někam jinam, jezdili jsme hodně na kole, lyžovat, byli jsme na dovolené v NDR, Maďarsku, Slovensku, Polsku, viděli pár zámků... ale jako dospělá žiju jinak, hlavně proto, že žiju v jiné době a mám jiné možnosti, než měli rodiče. Cestovala jsem hodně před dítětem, cestuju i s ním a vůbec mi to nepřijde únavné, složité a otravné. Ale naše cesty jsou spojené vždy i s nějakou další aktivitou jako lyže, celodenní výlety na kole, bruslích, po horách, aquaparky, lodě, večer hospůdky s místníma specialitama... ležet týden na pláži nás vůbec nebaví, takže ta romantika se západem slunce by u mne asi moc neprošla a to svádění chlapů a nakupování už vůbec ne Mám to jako tvůj brácha, jen s tím rozdílem, že mám dítě hodné, přizpůsobivé, které si tyto aktivity a změny činností i prostředí užívá.

My cestovaly měsíc po řecku vlakem s kamarádkou (pak jsme byly neplánovaně ještě 4 dny v srbsku) a byla to nejlepší dovolená co jsem kdy zažila. Peněz jsme měly tak akorát, spíš míň, ale spaly jsme pod stanem a málo jedly a bylo to báječné. Fakt absolutní špička. Pak jsem byla s martinem v hotelovém komplexu v bulharsku a jak jsem měla čerstvé vzpomínky na řecko, tak jsem to bulharsko tak protrpěla

vis ,my cestovali smuzem take moc..i pred nez jsmese poznali...i pracovne ,i soukrome....a spolu znudy...co spenezma a nemamedeti???vanoce stravime v petrohradu skamarady...nebo unor v africe..at se vyhneme hnusnemu pocasi apod....nas to nebavilo,ale aspon jsme videli znaame...nekde jsmese domluvili, a z cele evropy se tam sesli....rodice nas porad nekamvlaceli a ja mamnechut kmuzeim a zamkum apod..vse je pro me stejne..proste mi to vse splynulo do jednoho,ale deti vezmu na nejake hrady atd...acestovat budou...ale az budou vetsi....a budou nampako tom moc vypravet a uzivat si to vypraveni..jinak jsme na tom jak ty..radeji doma a v pohode...umime se zabavit velmi dobre

Já měla jako dítě pech, že jsem musela pořád čekat až další mladší sourozenec doroste do věku,kdy se s ním naši nebudou bát letět k moři, takže do svých 14 let jsem poznala \"jen\" Slovensko. Ale do moře jsem se zamilovala na první pohled a přiznám se, že mě ničí, když ho jeden rok vynechám. Nemám ráda jen obyčejné placatění se na pláži, s Lojzou jsme si vybírali úplně jiný typ zájezdu než třeba naši, ti si jezdí opravdu jen odpočinout, za to my jsme vždy prozkoumali co se dalo a objeli třebas celý ostrov pokud to šlo. Ale to koupání v průzračném tyrkysovém moři jsem prostě potřebovala taky! S Míšou už to tak jednoduché nebude, ale poprvé k moři jsme ho vzali v jeho 14 měsících a bylo to naprosto v pohodě, vybrali jsme si destinaci, kde nejsou v červnu taková vedra, hotel, kde jsou na děti připraveni a vůbec nelituju, že jsme letěli, protože jsme si to užili i tak, děti tomu zase dodají nový rozměr a až bude větší, tak se zase vrátíme k akčnějšímu stylu dovolené.

Já jsem byla zvyklá jezdit od mala na Pastviny (přehrada). Je to asi 20 kiláků od nás, jezdili jsme tam na podnikovou chatu. Jardova rodina tam má chatu, takže i teď tam jsem pečená vařená. A budu i s mimčem. Nevidím v tom problém. Zato u moře jsem byla jednou asi ve 14 letech a abych pravdu řekla, tak mě to ani neláká. Já mám ráda naši přírodu a cestování po Česku.