Po včerejší dlouhé jízdě autem se už vůbec nedivím že je tolik bouraček. Ráno jsme vyjeli a na kopcích to bylo krapek kluzké, jeden idiot se na nám věčně lepil na zadek div nás nenaboural, asi za hodinu jsme v rádiu slyšeli že je ta cesta neprůjezdná kvůli havárce. Pak si jedememe dál a před Hradcem před náma odpbočovalo auto do leva, Martin se mu neměl jak vyhnout, tak zastavil za ním, auta za náma nás začali podjíždět a auto co v protisměru odbočovalo také do leva vyjelo, málem jsme tam zůstali na hromadě všichni. Pak to docela šlo až do Prahy, o té radši psát nebudu bylo by to hodně neslušné, byla ranní špička, všechno zacpané a to co někteří řidiči dělali bylo na odstřel, silniční pravidla asi neznají. Po vyřizení všeho potřebného jsem vyjeli na D1, prý je to nebezpečná dálnice, já bych spíš řekla řidiči na ní jsou hodně moc nebezpeční. Kamion si v klidu vyjíždí ze stouacího pruhu přes plnou, podjíždí, předjíždí o krapek pomalejšího kolegu a tím omezuje auta za sebou. A co bylo snad nejhorší z plachty návěsů jim padají ledové čepice, to je tak na rozbití předního skla. Značky mají tak špinavé že kdyby se to stalo tak ho ani nenajdeš. Osobáci nejsou v ničem lepší kličkují, předjíždí bez blinkru, podjíždí, nedodržují povolenou rychlost a ani rozestupy. No byla jsem ráda že jsme dojeli bez úhony do Brna. To jsme nevěděli co nás čeká. 40km od domova začala chumelenice a šílený poryvy větru, jeli jsme ani né 40 a byli rádi že vidíme na pár metrů před sebe a i v tomhle nečase nás kamioni předjížděli snad 100. Po projetí těch magorů jsme neviděli vůbec nic. Mezi vesničkama byla silnice tak zafoukaná, že sotva patníky vyčuhovali a i tady se našlo pár jedinců co předjíždělo. Za těch posledních 40km jsme potkali jednoho silničáře co jel se zvednutou radlicí na zaváté silnici, kam jel to nevíme, asi na kafe na benzínku. Jeli jsem i kolem sídla silničářu a tam tma a stroje na parkovišti. Tudíž závěr z cesty mám, radost z toho že dlouho nikam nemusím.A taky že Martin je dobrý řidič, který nikam nespěchá a nenechá se k ničemu vyprovokovat, i když občas padali pěkná slova a prase bylo to nejslušnější co měl povolené