Bronička 26.5.2010 - diskuze

Tak jsem se k tomu snad konečně dostala. Uvidíme, jestli malá vydrží spinkat aspoň ještě chvíli, abych vám mohla popsat, jak jsem ji přivedla na svět :-)Kde bych začala. Tak asi snad tím, že jsem i po prognózách, že porodím předčasně, musela jít týden po termínu na vyvolání. Je to takové zvláštní, když den před tím sedíte a přemýšlíte o tom, že na druhý den určitě přivedete dítko na svět. Měla jsem strach? Samozřejmě, ale jednou porod přijít musel a tak jsem 26.5. nastoupila do porodnice. No moc jsem se nevyspala, co vám budu vykládat.Do vsetínské porodnice jsme přijeli i s přítelem o půl osmé. To, že se našim, kteří nás tam měli vést, pokazilo auto a my museli schánět někoho jiného, byla jenom taková perlička. Nakonec jsme dorazili, sestra si mě odvedla, převlékla jsem se a šli jsme na porodní oddělení do \"čekárny\". Tam jsem dala přednost pokoji s velkou vanou namísto televize. Poté mi byl zaveden čípek na vyvolání porodu. Asi po hodince se ozvali první stahy. Bylo to jako lehká menstruační bolest. Říkala jsem si, že jestli to bude podobně, zvládnu to levou zadní. Za dvě hodiny přišel doktor a zavedl druhý čípek. To už jsem se ale necítila nijak extra. Bolesti se stupňovaly, navíc po podání čípků jsem neměla stahy s přestávkou, ale jeden v kuse snad dvě hodiny. Sestra mi poradila ať si zajdu do sprchy. Vzala jsem tedy balon a šla se sprchovat. Bylo to super. Bolesti už nebyly tak strašné a mě se ulevilo. Přítel mě každou chvíli chodil kontrolovat a tak čas utíkal a utíkal a já byla čím dál tím víc unavená. Každou půl hodinu mi natáčeli ktg, u kterého jsem musela ležet, protože jsem omdlívala i při sedění. Každou chvíli chodili kontrolovat srdíčko miminka takovým mini ktg přístrojem. Už jsem si tak říkala, že by mohl být snad za chvíli konec. Pak konečně přišel pan doktor a prohlédl mě. Když mi řekl, že nenastal žádný pokrok a já i ve čtyři hodiny odpoledne byla otevřená jenom na dva cm, chtělo se mi brečet. Bylo mi řečeno, že mi za dvě hodiny prasknou vodu. Tak se stalo, ale až v sedm večer. To už jsem byla unavená, hladová a vystresovaná. Po píchnutí vody ale konečně nastal obrat a já se během další hoídiny a půl otevřela o pět cm. To byl úspěch a cítila jsem se hodně povzbuzená. Nato se stahy zesílily natolik, že jsem myslela, že to nevydržím. Nesnesla jsem na sobě ani košili co mi dali. Přítel mě celou dobu držel statečně za ruku a trpěl se mnou. Kdyby tam nebyl, tak nevím. Když jsem asi kolem půl deváté večer byla otevřená na 9 cm, přešla jsem si na porodní křeslo a tam přetrpěla další necelou hodinku. To už jsem myslela, že se asi zblázním. Chtěli po mě, ať ještě netlačím, ale nešlo to. Prostě jsem musela. Když mě sestra skontrolovala a prohmatáním mi nějak pomohla a řekla, že jdeme rodit, byla jsem tak ráda, že už bude konec, že jsem si nějak dodala odvahy. Pak už to bylo rychlé. Pan doktor mi hodně pomohl tím, že mi tlačil na břicho, přítel tím, že mě držel za ruku a i když původně nechtěl, byl se mnou až do konce. A pak, v 21:42h večer, po 13ti hodinách, byl konec a já uviděla naši holčičku. Byla nádherná, neměla sťáplý nos, ani nebyla zkrčená. Hned jak odstranili pupeční šňůru, dali mi ji na břicho. Ani moc nekřičela, jen tak na mě koukala velkýma očima. Nevěřila bych, že je to takový skvělý pocit, dát někomu život. A co na tom, že mi sestra provedla nástřih mimo kontrakci, co na tom, že mě pak museli uspat a placentu vytáhnout manuálně, protože se nechtěla odloučit, co na tom, že mě všechno bolelo a pálilo. Za to to stálo.Na pokoj jsem se dostala až kolem druhé hodiny ráno. Nevím, co mi píchli, jak mě uspávali, ale tak úžasně jsem se ještě nikdy nevyspala. Jediná potíž byla v tom, že jsem pokaždé, když jsem se pak zvedla, omdlívala, tudíž jsem malou mohla mít u sebe až po dvou dnech. Ale překonali jsme to a teď jsme spokojení a rosteme jako z vody. ááá už ji slyším, probudila se. Musím tedy jít. Holky, psala jsem to rychle, tudíž omluvte pravopisné chyby. Snad jsem na nic nezapomněla, kdybych si jeeště na něco vzpomněla, dám to do komentů :-)