bouchání mamky - diskuze

tak me honzis teda neplaca, ale placal ostatni deti. a kdyz jsme se o tom zacali bavit, ze to nema delat, i kdyz mu treba neco delaji nebo berou a on mi rika, ze mama placa, kdyz honzik zlobi. z toho jsem pochopila, ze jsem ho vlastne ja naucila, ze kdyz nekdo dela neco, co je \"spatne\", tak se placne. preestala jsem ho teda placat a on prestal kupodivu taky.takze ted to resim podobne jako amalie...musi si prestat hrat, vezmu danou vec, poslu ho do pokoje...dle situaceno a taky se kazdej den, pred spanim, bavime o tom, co je spatne a co je dobre, co se mi libilo, co ten den delal, jak si ma hrat s detma a s hrackama...on uz to ma jak rikanku, kolikrat to vyklada sam

neni to lehke..zkusit se ovladat a u nas plati ted uz jen trhni si ..a ignorovat..pokud vazne neco nechcio at dela a da se to odstranit,seberu,zavru a maj oba smulu..a za chvili zase vratim..jinak placani si prinesl ze skolky a ja to delam tak,on me placne..kdyz ho nekdo jiny nastve,ja ho cvrnknu..a za chvili do sebe cvrnkame a smejem se a je klid..

ty to budeš mít určitě složitější, protože tonda je složitější...u nás to je od určitýho věku taky tak. a to ho v podstatě neplácám (i proto, kam to vedlo). dítě by tě bít v žádným případě nemělo..asi by mělo fungovat to, co píše dáša. já jsem v tomto zoufalec, když kluk chytne rapl, radš jdu od něho, protože pak řešit ty důsledky a muset vychovávat..

s01;To je sranda.On je fakt hodně chytrý,tímhle tě odzbrojí a vlastně nad tebou vyhraje,musíš ho přechytračit.

Jo, tohle máme za sebou taky. Proto vím, že plácání je špatně a řvaní taky. Ne že se vždy udržím, ale snažím se. Samozřejmě si dítě nemůže dovolit, co rodič. Ale dost toho odkoukávají a je jednodušší, aby se to vůbec nenaučili, než to pak odnaučovat.Naštěstí se to u nás spravilo, dcera přece jen trochu vyspěla, my plácáme míň, ona už vůbec, akorát odkoukala vyhrožování (když neuděláš to a to, tak já neudělám ono), ale to už se jí v tomto věku dá vysvětlit (já jsem rodič, já rozhoduju).

:D nemas doma tobika?? jak já s ím bojuju jak je drzej, drzkuje a má tendence me mlátit(teda on spis jen naprahne ruku-nikdy me nebouchne.ale nááznak jako \"matko jednu ti strelim\" tam je..takze já kleknu, chytnu mu pusu do \"ryby\"(tak tomu rika tobias-roste mu zmacknu tvare) durazne reknu co se mi nelibi, a odchází jeden z nas do jineho pokoje-vetsinou tobias, aby se zamyslel jak se k mamince chova..... venku si nachvili nemuze hrat a sedi u me, na navsteve dle okolnosti.. zadny salodlouhy hovory.. v tomto sem vyzkousela uz dost veci a toto nam nejvic zabira... vysvetlovani je k prdu- na to mluvi uz moc dobre... a furt odsekava..samozrejme porad neustale si jedu svoji, ze jsem smutna, nastvana, nelibi se mi to..a dost si o tom ovidame mimo tu situaci- hlavne kdyz vidi kamarady jak jsou drzí na sve rodice, a nebo kdzy si cteme a nebo ted nove hrajeme divadlo:Dformuji si osobnost- dalo se cekat ze to jednou prijde..ale fackovat s nim se nema cenu a v tu chvili ani nic vysvetlovat-neb je to v tu chvili nezajima:D

No určitě se neuplácejte navzájem, to fakt ne. Nevím tedy, co u něj považuješ za zlobení, ale plácnutí ani křičení nic neřeší. Vysvětluj a vysvětluj, dokud máš pocit, že je schopný Tě vnímat. Třeba k němu nakonec něco z toho pronikne. U nás pomáhá, že si k němu dřepnu, abych se mu dívala do obličeje. To mi zamezí v případném nutkání ho plácnout. Pak po něm chci vysvětlení, proč se rozčiluje nebo co se mu nelíbí. A to nás většinou uklidní oba a vyřešíme to v klidu.