"Plnotučný" den u nás doma - diskuze

... nooooo, dobrýýýýý
Jen jsi mě, přiznám se, zklamala s manželem. Čekala jsem jeho návrat a udivený výraz, proč jsi jako vyčerpaná, kde má véču a co že jsi vlastně dělala? (Nic proti Lukášovi, jen že je to prostě taky \"jen\" chlap)

drž se, je to \"jen\" dočasné

Veru, přeju pevné nervy a kéž nalézáš pár týdnů nějaké skryté fyzické rezervy :-)
Já se psychicky připravuju, že od úterý budu měsíc v poklusu, jelikož malá může do školky až po Vánocích. Ona už je rozumnější, ale často se zapomene a taky řve z druhého pokoje sotva malý usne. Kdyby aspoň nebyla tak aktivní (no vlastně co bychom dělali u nás v rodině s peciválem, který zůstane tam, kde jsi ho postavila, že jo...).
Tak držím palce, ať to zvládneš bez psychické újmy

Veru, Small to napsala přesně.
Zase to bude lepší - neboj
(za pár let...)

Ahojky Veru,
teď si ten tvůj \"itinerář\" čtu s úsměvem ale byly doby, kdy jsem zažívala to samé, těch pár měsíců po druhém porodu, jsem si někdy říkala, že se snad já (protože mě raní mrtvice), nebo Kubík (protože ho zaškrtím) nedožijeme večera, byl to prostě horor
Rvala jsem si vlasy bezmocí a utvrzovala se v přesvědčení, že jsem totálně neschopná matka a děti mě musí 100% nenávidět
Pak jsme si nějakým zázrakem naběhly na systém, vypustila jsem všechny zdržovací úkony, byt sice už nevypadal jako ze škatulky, spíš jak klec divoké zvěře, ale celkem to fungovalo
Jinak 2DVD najednou v mechanice bylo téměř denně,a našli se tam i jiné věci.... kupodivu přežilo
Teplé jídlo jsem do Kájiných 1. narozenin měla jen u babiček

Veru , je to opravdu náročné, ale časem se tomu taky budeš usmívat a bít se do prsou , jaký jsi byla KING, žes to zvládla

TAK TO JE HUKOT!!!!!
POsilam

Opravdu obdivuji,mě kolikrát rupnou nervy u jednoho,a vím,že se svojí povahou bych dvě děti takhle po sobě ani nezvládla!

Veru,docela jsi mě inspirovala,asi si začnu také zapisovat co celý den děláme. Manžel přijde z práce a ptá se co jsme celý den dělali a hrozně se divý jaký je všude bordel...Mateřská dovolená...Přeji Ti pevné nervy a věř,že u nás je to nemlich to samé. Když nebrečí jeden ,tak řve druhý a nejlépe duo. Myslela jsem si ,že na fyzické tresty u nás nedojde,ale bohužel to někdy jinak nejde. Už máme pomalované skoro všechny zdi a podlahy a rozstříhaný ubrus. Dělá to vždy když kojím a já si bláhově myslím,že je tak hodný a hraje si,ha ha. Ale je pravda,že jsou i dny,kdy jsou oba zlatíčka,těch je ale málo. A noci? Když spí krásně Kačenka,tak mě budí Venda a když už usne,je zase čas na krmení Kačenky a tím jak začne plakat,tak vzbudí Vendu a jde to stále dokola a dokola.Takže někdy spím v kuse max hodinu. A když už spí obě děti,tak zase začne chrápat manžel,nebo vrčet pes.

Tak to jsi mě úplně vyděsila. Právě čekám druhé mimi a obdivuju, že to vydržíš. Není bohužel zbytí, takže musíš. No jsem na to zvědavá. Přeju hoooodně sil a pevné nervy.

Verčo,
to jsou ty chvíle, které se prožívají se slzami a s odstupem času čtou s úsměvem.
Přeji, ať takových dní máš co nejméně.

ahoj Veru když to čtu tak se musím usmívat...né proto, že bych byla škodolibá,nebo si myslela, že přeháníš, ale proto, že jsem ráda, že takové dny nejsou jen u nás a že si mě uklidnila, že když hystericky křičím na Pepína a občas ho lupnu, nejsem jediná a je to jev ze situace běžně vyplívající.Tak nám přeju at se to brzo zlepší a my si konečně odpočněme(i když vím, že to ještě dlooouho nehrozí)

Veru,to je psycho.Takových dnů víc a ozveš se nám z Bohnic.
Přeju Ti,aby se už nic podobného neopakovalo a Ty ses mohla v klidu najíst a odpočinout.Tohle se nedá fakt vydžet dlouho.

Veru, jako bych videla sebe pred temer tremi lety. Ted uz se tomu i usmeju, ale tenkrat jsem nekdy vysilenim brecela. A manzel vzdycky prisel z prace, rychle zhltnul jidlo a bezel na stavbu, kde byl az do uplne tmy. Doma pak padnul. Anicka strasne zarlila, takze zlobila a zlobila, porad se vztekala, delala naschvaly. A navic asi pul roku vubec nechtela jit k babicce, prestoze predtim tam byla pecena varena. Takze jsem je mela na krku porad samaA kdyz jsem obcas jela k nasim, ze si tam odpocinu, tak tam bracha privezl svoje dve holcicky a my jsme tam mely s mamkou cely tyden ne 2, ale 4 deti. Tak jsem si pak vzdycky vdecne jela \"odpocinout\" domu.No jo, nemame to my matky jednoduchy. Mne nejvic pomohlo, kdyz jsem s nejakou kamradkou vyrazila na prochazku nebo prisla k nam(samozrejme taky matka) a mohly jsme si o tom pokecat a postezovat si.