Jak mi Violka utekla - diskuze

Jani dlouho jsem tu nebyla ale chápu tvé obavy i uvahy,malá mi utekla z obchodu ven a na ulici je hned silnice lidi na mě hleděli a dostala hooodně na zadek a já infarkt a z brekem a řvoucím dítětem jsem šla domů v šoku bez nákupu.Jinak mému manželovi utekla první dcera když byl s ex a ani o tom nevěděli měla 2,5 roku a šla si po prostějově hrat si na piskoviště jelikož manžel jel tehda na chatu kde nebyl signal a jel brzo rano byvala si myslela že ji vzal s sebou když ji až odpoledne dovedli policajti(našli její adresu podle zdravotni sestřičky v bloku kde ji našli) nikdo nehlásil že dítě zmizelo nic prýý hodně velký šok!

teda četla jsem to s bušícím srdcem a hrozně jsem se bála s tebou, doufám, že tohle už nikdy nezažiješ

Tohle jsem udělala kdysy dávno své matce i já:)..jako malá holčička jsem si hrála na zahrádce a najednou jsem byla pryč i s kočárkem:)jediný štěstí bylo,že jsme bydleli na vesnici a já si to nenamířila přímo k silnici...hledali mě asi půl hodiny všichni sousedi nakonec mě našli jak před sebou tlačím kočár,bez bundy úplně zmrzlou...opravdu stačí chvilka a může se to stát každému

Jani byla jsem na tom stejně dětem stačí opravdu pár sekund mě malá utekla na kouplišti jen jsem si opravovala deku a byla pryč byla jsem vyřízená a pak jsem ji uviděla jak ji jedna paní drží za ruku u hlubokého bazénu:-( skočila tam a paní mi ji vytáhla nevěděla jsem jak mám reagovat

uf úplně jsem si představovala co se mohlo stát, četla jsem to jediným dechem. Ona si chudinka asi uvědomila, že tě nevidí. Aspoň si to bude pamatovat (doufám) to musely být nervy pro vás obě.

I nám se něco podobného párkrát stalo,byl to hrozný pocit,který nadevše chápu.Dávejte na sebe pozor,holky♥

uf uf uf , nakonec to dopadlo dobře
a snad to v ní něco zanechá a bude to výchovná lekce

Neli je útěkářka tak napůl....většinou , když hlídá tatínek ....ještě nepochopil, že jí opravdu musí mít neustále na očích a komunikovat s ní, jinak bere roha a zkoumá okolí
V obchoďáku, jedině v košíku, bez debat !!
Předchozí dvě ratolesti , mě vycvičily natolik, že už raději předcházím , zbytečným hrozícím katastrofám

K vodítkům....taky nejsem jejich zastáncem, ale po podobné osobní zkušenosti, bych své stanovistko rychle přehodnotila

Jani, dětičky nám dávají zbrat, jen co je pravda ....tak hlavně PŘEŽÍT !!

Tak jsem si to přečetla a i přesto, že jsem věděla, jak to dopadlo, tak se to nečetlo vůbec hezky. I pár slziček ukáplo. Člověk si uvědomí, jak snadno se může stát průšvih...
A s tím vodítkem se ti ani nedivím.

Jani, znám tyhle pocity. Markétka byla utíkací tak do 3 let. Když jsem čekala Káju a měla jsem za dva týdny rodit, tak mi vyběhla z obchodu. Já jsem u pokladny uklízela nákup a ona vystartovala a moje volání nebylo nic platný. Měli dvěře na fotobuňku tak se jí otevřely. Přeběhla parkoviště a rovnou do silnice, auta zastavovaly a já za ní běžela s tím pupkem. Měla jsem vztek a tenkrát dostala hned na holou. Já myslela, že porodím. Od té doby neutekla. On to nebyl její první útěk. Teď zas bojujeme s tím, že se baví s cizíma lidma a od všech si bere sladkosti To ale trvá než se ty děti vychovají

Jani ja se uplne lekla ,ale pak sem bzla rada ye to tak dopadlo >stim vypraskem to znam u Vladika >?],ale pak jak si ji videla tak urcite stestim ye je v poradku te ta zlost prejde

tyyyjo taky bych měla sevřený žaludek,ufff jen ta představa.Ještě ,že se Violce nic nestalo a uvědomila si že to dělat nesmí

I já už mám zkušenost se ztrátou Markétky. A to v dětském koutku. Utekla z něj a hlídací slečna si toho vůbec nevšimla a tak lítala po obchoďáku a nikdo si jí nevšímal. Naštěstí měla reflexní vestičku, tak se dala najít. Ale ten pocit bych už zažít nechtěla. Měla jsem takový strach, že jsem celá ztuhla a nevěděla co dělat. Kdyby tam se mnou nebyla máma, která jí našla, tak tam asi stojím dodnes..
Teď s odstupem času můžu říct, že to byla natolik silná zkušenost, že jak Markétka někde neposlouchá, stačí naznačit, že tedy jdu pryč a v tu ránu je u mě a poslouchá. Myslím, že ani ona už nechce hledat maminku.
Jsem ráda, že se Violka našla a že to dopadlo dobře.

Uf

Jesteze se ji nic nestalo.

Jsem moc rada, ze jsme se rozhodli bydlet na male vesnici, kde se mi proste nestrati, pac ji vsichni znaji a ze jsem usetrena toho ji privazovat na voditko. Tim nechci odsuzovat, je mi jasne, ze ve velkych mestech to je asi nutnost.

Úplně sem si představovala tvé pocity a mrazí mě z toho. Ta bezmoc, brr. Hlavně, že jste se ve zdraví našly Po takovým zážitku bych asi taky neváhala a vodítko kupovala.

Jani, uplne citim, jak ti muselo byt. Taky se mi jednou ztratil Honzik, bylo to uz loni, takze mu byly taky pres 2 roky. A to bylo jen u nas u baraku. Vypustila jsem ho ven a jen jsem si sla pro bundu zpatky domu. Vysla jsem ven a Honzik uz tam nebyl, behala jsem kolem baraku, volala ho a on se vubec neozyval. Uplne jsem zpanikarila, protoze bydlime u silnice a jeste nemame plot. Lehce by ho mohlo neco prejet a nebo by proste mohl utect nekam dal. Tak jsem pobihala po okoli, cela vyklepana jsem se zase vratila k domu a pak jsem ho nasla, jak si spokojene hraje az vzadu za drevnikem, kam jsem predtim nevidela. Taky jsem mu vynadala, ze na me musi pockat a hlavne, ze se musi vzdycky ozvat. Uf, uplne se otrsu, kdyz si na to vzpomenu. Tak Jani, hlavne, ze jste ji nasli.

Jani,ano i já patřím do skupiny ,která to zažila,ale můj první pocit nebyl hněv,já jsem se rovnou strašně bála a i já jsem udělala opatření pro rušná místa-musí se mě,nebo kočárku Andulka držet.
Horší ale je skupina více dospělých a dětí,každý podléhá mylnému dojmu,že všichni hlídají všechny,na to pozor,Vio si hlídej pořád.
Jsem fakt ráda, že to dobře skončilo a že to tvoje srdce vydrželo.

Jéjej,o tom ,že Vio utekla vím ,už jsem četla ,ale za popis událostí děkuji.
Především napíšu,že pořesně vím jak jsi se cítila.Fakt hnusný pocit a ten okamžik poznání,že no není sranda,to je strašné.
Kromně utíkaní v obchodě mi děti utíkají venku.Jednou se HOnza schoval za sloup a když jsem sloup obíhala tak on taky.To bylo strašné.A ted nedávno jsme šly se Zuzi z obchodu.Jdeme z kopce pak je zatáčka do lesíka a za lesíkem další zatačka a naše ulice.Zuzi běžela z kopce asi jen 5 metru předemnou.Pár kroku a zmizela za rohem,já jsem došla za roh a zUzi nikde.TO byli vteřiny.Už jsem málem měla infarkt,začala jsem volat a ona přiběhla byla už za další zatáčkou.Přitom to je dost daleko.Nechápu jak se to mohlo stát, za dobu co já jsem udělala 10 kroku ona musela udělat tak 100.
Ja už děti nechávám v obchodě za pokladnama a chci aby křičeli,prodavačky mají jiný názor a nadavají mi,ale já jsem ráda,protože je celou dobu nakupování slyším.