ano nevím, jak dlouho jsem tu nebyla ...spíš bych potřebovala rubriku ne nálada dnes, ale co měsíc dal a vzal ....v práci nám nefunguje systém, tak mám čas se něco napsat ...doma totiž nestíhám ... překvapivě, že ...že jsem začala chodit v říjnu do práce, jsem sem už psala, že je to psycho též ...rozvádět to teď nebudu ...ale časem to bude chtít hledat něco jiného ...Honzín začal ve školce spát a tudíž chodí spát doma cca ve 23 hod každý den ...výjimečně o víkendu nebo když je nemocný, tak se ho někdy podaří uhlídat, aby nespal přes den a večer jde normálně, ale pak se zase celou noc budí ...vyžírá si to bohužel tatínek ...já mám na pokyn starší dítko ...se kterým se to většinou dá, pokud neprokašle celou noc ....dnes ráno ovšem trval na tom, že bude vstávat se mnou v 5:30, tak jsem mu pustila pohádky (aby nebudil tatínka) a zbaběle prchla do prácea co se za ty dva měsíce přihodilo? (zkusím telegraficky :-)- tatínek přežil týdenní cestu do Číny - tentokrát ho ale i přes naše nespavé děti skolil jet lag; na mezinárodním hotelu nefungoval skoro net (jo a google je v Číně blokovaný), s čínskými aerolinkami už prý nikdy (naštěstí si na rozdíl od kolegy nedal občerstvení na palubě, které prý vypadalo jako miska fialového slizu ...), slavností raut prý zahrnoval prasečí nohy, kachní jazyky i se zobáky, kozí žaludky a mořské potvory - takže prý byl rád za tofu, které by doma nepozřel ...na druhou stranu mi přivezl šátek z pravého hedvábí, který prý dostali na konferenci darem .... s dětma to měl horší, očekávaly čokoládové pandy a těžko jim mohl tatínek vysvětlit, že tam co byl, je neměli ...stejně jako jakékoliv jiné sladkosti ....rýžové sušenky, co jim přivezl, je nezaujaly- ve školce jsme byli kvůli Honzínovi na koberečku - jak tam od září víc nechodil než chodil, tak ta adaptace byla složitá ...začal jim tam předvádět to, co dřív doma - vztekal se a ječel tak dlouho, dokud se nepočůral, odmítal se oblékat, svlékat, převlékat, sám najíst, malovat, házel věcmi (prý hodil po pančelkách chlebem ...) - paní si nás hlavně pozvala, aby zjistila, zda máme s mužem na něj nějaké finty, tak jsme popravdě řekli, že nemáme; taky jsme se dozvěděli, že je ve třídě nějaký sluchově hypersensitivní chlapeček - takže sranda, protože, když řve Honzín, tak prchají děti i dospělí do vzdálenosti několika kilometrů; další spec. tam nastoupil ještě později i s asistentkou, takže mají pančelky asi veselo ....od října si nicméně nikdo nestěžoval, tak se Honzín asi srovnal ...uvidíme jak teď, už je zase přes druhý týden doma ...- chlapečkové jsou pořád na střídačku nemocní ...ale očr jsem měla zatím jen minulý týden 4 dny ...jinak hlídá tatínek nebo moje mami, když je tu zrovna na návštěvě nebo poprvé hlídali i partnerovo rodiče asi 2 dny ...a Honzín byl u nich hodnej!!!! uf aspoň že tak ...myslela jsem, že jim rozebere barák ...ale jak tam nebyl brácha, tak se nebylo s kým prát ...u doktorky jsme byli až minulý týden ...Ondra po týdnu obyč. infekční rýmičky (to hlídala mami) měl překvapivě teploty, dušnost ...a u doktorky se po výtěru z krku pozvracel ...já jsem musela hlídat Honzína - aby doktorce nerozebral ordinaci, takže to vytírala chudák sestřička ....a dnes, když už oba mohli do školky, se zase Honzín zhoršil přes víkend a tatínek je s ním zas doma ...Ondra šel jen na dopol. - přeci tam nebude spát, když je tatínek domaOndrův svátek jsme oslavili v sobotu - byl celkem spokojenej - dostal velký vrtulník a Honzín malý vrtulník, aby žárlivě neječel, dorazili i babi s dědou, takže celkem pohodajen se Ondra zase pekelně bojí nadcházejícího Milukáše ....toho čerta samozřejmě ....je to u 5ti-letého dítěte normální? my ho s ním fakt nestrašíme, domů k nám žádný nepřijde a tajně doufám, že když ho budou mít ve školce, tak tam Ondra nestropí scénu - minulý rok to tam už v pohodě přežil ....a snažila jsem se ho přemluvit, že jsou to stejně převlečené pančelky ...ale dítě mi odporuje