Autobusová - diskuze

Těch budu mít zásobu, neb momentálně zase jezdíme autobusem. Nastíním situaci. Banda pubošů se napere do busu a zahájí svou klasickou konverzaci, v níž hodnotí situaci na blízkém a dálném východě, neopomenou zdůraznit, že matka a fotr jsou prostě mimo, učitelé divní a vůbec nikdo kolem, krom nich samo, není cool. Tomášek je z těch pestrobarevných a různě barevných a ocvokovaných hlav dost na větvi, takže zcela nepokrytě s hubičkou otevřenou kouká a lape. Jednomu poubošovi to asi nebylo moc pochuti, tak na něj upřel pohled a řekl:\"Nečum.\". Ostatní tím samozřejmě rozchechtal a mě nakrknul, tak jsem se ho se sladkým úsměvem zeptala, jestli nechce dostat pěstí mezi oči a že opravdu jen nevyhrožuju, že jsem toho schopná a na důkaz jsem si stoupla. Odporoučel se kamsi do útrob autobusu. O dva dny později jsme opět jeli domů a toto individuum bylo donuceno stoupnout si nad sedačku, kde jsme seděli my. Sundala jsem Tomáškovi čepici, aby mu nebylo horko a individuum zaregistrovalo kochlík a začal si ho dost okatě prohlížet. Načež mé zcela nevinné dítě na něj upřelo pohled, zakrylo kochlík rukou a zcela zřetelně a nahlas vyslovilo: \"Nečum\". Autobus zaburácel smíchy a téměř všichni stojící se lámali v pase. I já se bohužel zcela nevýchovně smála a nemohla to zastavit. Když jsem se uklidnila, tak jsem Tomáškovi vysvětlila, že tohle se neříká.