asi jsem fakt náročná - diskuze

Já si to nedovedu představit, žít v tak malým bytě. Oba kolikrát potřebujem se zavřít a mít klid. Máme 4+1 takže spokojenost a kolikrát i to je nám malý

asi by mi to vadilo, protže chci mít kam si zalézt, ale na druhou stranu bych si asi muela zvyknout. známým se narodila trojčata, je to 14 dnů a doma už mají tři děti. původně tedy chtěli čtyři děti a místo čtvrtého bez jakéhokoliv umělého oplodnění apod. mají trojčata dětí tedy šest ve dva plus jedna.

Myslím,že všichni potřebují soukromí.Malí i velcí

nejsi náročná. My z 1+1 utekli,když jsem byla těhotná, vůbec jsme se tam už nevešli, o vše jsme naráželi, do otho pes...šílený. Stěhovali jsme se do docela velkého 2+kk a byl to strašný rozdíl, měli jsme pocit,že je to nějaké velké a loni jsme se stěhovali do velkého 3+1 a to je úplně super, sice se tu hledáme, ale když se nechcem vidět,tak se nepotkáme, máme tu obíhačku kolem dokola místa všude dost a soukromího taky člověk si ve větším připadá tak nějak svobodnější

No po zkušenosti kdy jsme radši před narozením dítěte z bytu 2+kk u dělali krásný 3+1 jsem náročná a nějaký to svoje místo a klid pro sebe potřebuju. Ono teda soukromí v jakkoliv velkém bytě s malým dítkem co ti visí na noze nebude nikdy, ale mít děti a rodiče vlastní pokoj je super věc.Já vyrostla v bytě 3+1 klasické dostačující velikosti 4členné rodiny, pak byl byt 2+kk dva lidi a pes, po předělání 3+1 3lidi a pes ale to ušlo, bylo to udělání tečh koutků pro každého. Pak jsme byli v bytě 2+1 3lidi a teď jsme v hodně velkém 3+1 3lidi a je to super

Jo, tak to bych asi nezvladla ani ve dvou... teda zkouseli jsme to s manzelem, ale prave jsme si na tom vyzkouseli, ze nam to nevyhovuje. Jsem zvykla na velky prostor (nemusi to byt luxusne vybavene pokoje, na vybaveni samotne az tak narocna nejsem, zadne domaci kino ani repraky jak krava ;-)) a myslim, ze kazdy potrebuje soukromi. Obdivuju Japonce, ti to tisneni dotahli k dokonalosti. Ale taky si myslim, ze se to na jejich povaze podepsalo... aspon co jsem tak videla. Nejsou vubec bezprostredni a jsou zvykli potlacovat svoji osobnost...

já jsem taky náročná.Odcházíme z 2+1 a to mám jen jedno dítě, ale prostě chci aby měl malej vlastní pokoj a my ložnici. Nedokážu si to představit takhle dál, až by mu bylo víc

já si taky myslím, že bych to nevydržela. ale vím, že vydržet a zvládnout lze ledacos a že když musím, tak musím a taky asi záleží, jaký vztahy v rodině panují.jinak, moje babička, čupr sedmdesátnice, se pořád diví, jací jsme změkčilí..že si třeba teď lidi ve zprávách stěžovali, že prasklo potrubí a oni jsou bez vody. snad vezmu kýbl a jdu pro vodu, ne?! ta celý dětství spala se dvouma sestrama na jedné posteli. nechápu. rodiče spali na druhé posteli ve stejné místnosti. a později už v bytě, k nim chodíval přespávat strejc a ten spával ve vaně..prostě pohoda myslím, že je to hodně o tom standardu, na jakej je člověk zvyklej..

Tak to jsme narocny dve.

my jsme 3 v 2+1 a pořád nadáváme, jak je to malý. Chceme ještě jedno mimčo (teda já chci), a to bude maximum do tohohle bytu, i tak to bude pro mě extrém. My ale plánujem do budoucna stavět, takže než děcka dorostou do té puberty, ráda bych, aby měli každej svůj pokojík.

My máme 3 plus 1.Nějak tu nikdy nejsme všichni.Ted kvuli soukromí dělam Gabce samostatný pokojík.I přesto,že se to tu zdá malé tak se tu spíše hledáme.Anebo naopak všichni jsou nalepení na mě a zbytek bytu je volný.Pořád máme všichni dost prostoru.Snad protože nemáme vubec skříně,jen v chodbě.Ted spím v obyváku na gauči a Gabka byla přes víkend pryč a ti moji malí tu spali semnou.A celý byt byl prázdný.Myslím,že to není o prostoru.

Tak dokud jsou malí, tak to že budeme 4 v 1+1 nevadí, ale dlouhodobě si to představit nedokážu. A 4 dospělé lidi v 1+1 si představit nedokážu vůbec.