Ahojky všem maminám - diskuze

Tak jsem tu mezi Vámi a není mi jako většině z Vás nejlíp. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.Dnes jsem 9+1tt.Je to mé vymodlené těhotenství.V květnu mi bude 37,takže mě jistě chápete,jak dlouho jsem čekala.Kámen úrazu je,že ačkoliv se mi splnil můj celoživotní sen,tak nejsem úplně šťastná.S předchozím partnerem jsme zkoušeli otěhotnět 9let-bezvýsledně(byl neplodný-nakonec jsme se po 12ti letech rozešli).Dala jsem si 2roky pauzu a ted po 7měs.známosti jsem otěhotněla s klukem,kterýho sice znám skoro celý život,ale až teď co jsem s ním těhotná jsem zjistila,jakej je to magor.Projevuje se u něj schizoidní porucha-nedokáže dát lásku ani žádnou pozitvní reakci-je to zkráceně hrubozrnný,sobecký,egoistický,bezcitný člověk,kterej to ale tak necítí a je prostě nemocnej!Jeho reakce na miminko byla sice lehce pozitivní-byl rád!(nemá sám ještě žádné děti-je mu 38let),ale mě bere jen jako schránku na JEHO dítě,jemu dá všechno,ale pro mě nemá vlídný slovo.Vždycky jsem si přála proživat těhotenství s partnerem v klidu a lásce,ale tohle mě tak vyčerpává.Nevím si rady,on k psychologovi nepůjde.Bydlíme každý zvlášť,zkoušeli jsme bydlet spolu,ale vydrželo to vždy max.2dny.Prozatím do porodu to finančně utáhnu,ale potom budu závislá na něm.Je mi z toho zle.Mám šíleně vysokou hypotéku na můj byt.Moje měs.náklady jsou 11tis.-jen poplatky na poště,nepočítám do toho jídlo a běžné výdaje na chod domácnosti,tel.,benzín atd...a můj plat je cca 15tis.Takže si to umíte každá spočítat,jak bych na tom sama byla.Je to děs.Nikoho z rodiny už nemám.Zítra jdu na první ultrazvuk,odnesu si první fotečku a budu se radovat...je to paradox.Vím,že to zvládnu,MUSÍM!Kdyby jste mě některá chtěla psychicky povzbudit, budu moc ráda...Pa pa těším se