### - diskuze

To se ti jen zdá :-) Já jsem teď ve 27tt a tak nějak mi to nepřijde, je to veliký rozdíl oproti prvnímu těhu, děti budou po roce a půl po sobě. Pořád skáču, syn ještě nechodí, pořád ho tahám, prostě musím normálně fungovat...takže mám někdy takové pocity, že se zanedbávám, ale jinak to nejde...

Drž se, nemysli na to. Taky jsem si to prožila a bojím se doteď, jak píše lenkalat. Přeji Ti, aby byly obavy zbytečné

Jani, je normální, že máš strach po tom, co se ti stalo . Snaž se nějak zabavit a vyhnat z hlavy chmury . Držím ti moc palce

Určitě je všechno v pořádku držím palce

Ahojky, úplně Tě chápu,a chtěla bych Ti říct, že Tě ten strach přejde, ale nepřejde, pořád tam někde bude, i když třeba pak už hlouběji, ale je tam.... Já jsem taky poprvé potratila, teď už jsem 30. týden a strach mám celé těhotenství. nejdříve aby bilo srdíčko, pak abych zase nepotratila, pak aby vyšel dobře první screening, pak druhý, pak aby bylo srdíčko dobré, aby genetický ultrazvuk vyšel dobře, aby ch neměla cukrovku, no a teď mám zase strach, abych dříve neporodila. No a pořád něco, a pak se zase člověk bude strachovat o toho prďouska až se narodí. A tak to je. A tak si říkám, jestli se Ti chlapi nemají lépe. Takže Ti příští týden budu držet palečky , a věřím, že všechno bude O:K:

to je úplně normální neboj debil nejsi, já se bála celou dobu těhu a když náhodou nebylo něco trochu v pořádku, že mě zvali na další kontrolu tak jsem se klepala celý ten týden do dalšího UTZ...snaž se na to moc nemyslet co tě potkalo před rokem a užívej si

Janinko, já ten strach mám doteď. A to už jsem 34tt. Určitě bude vše v pořádku uvidíš Týden uteče jako voda. Teď by tam stejně nic neviděl. Snaž se něčím zabavit. Já vím, já vím... Drž se

bude to dobrý, nemysli na tom