ad:ztracené děti - diskuze

Chci se s vámi podělit o příhodu, která se mi stala v pondělí.S Májou na ruce v hnusném počasí letím vyzvednout Jíru do družiny, parkovala jsem dost daleko, tak jsem byla dost otrávená.Jdem zpátky, odemknu auto a chystám se usadit Madlenku, když jsem uprostřed silnice zahlídla stát tak 2-3 letou holčičku s rukama na očích.Protože ze zatáčky právě vyjíždělo auto, utíkala jsem k ní a strhla jí s sebou mezi auta a rozhlížela se po hystericky volající mamince.Nikde nikdo, akorát 2 mladíci tmavší pleti evidentně cizinci ale ne poláci nebo ukrajinci,ti k nám přišli a sdělili mi , že už jí chvilku pozorují, ale báli se přiblížit aby si nikdo nemyslel, že jí chtějí ublížit-ono ted na Kladně v těch místech řádilo pár úchyláků, atd.No už stručně-to že po zavolání městské pol.jsme čekali ještě 20 minut, než se jich párek přiloudal-doslova!mě naštvalo, to že se vzápětí přiřítila máma té malé, čapla jí a začla se po slovech"jé, kdes jí našel!?" vybavovat se strážníkem mě překvapilo a to, že ani nepoděkovala mě teda dost mrzelo.a nejvíc mě nas...o, když on jí sdělil:"hele puč mi občanku, paní to nahlásila, tak musíme udělat zápis".a ta dotyčná na mě hodila dost kyselej ksicht.Nechtěla jsem poplácat po rameni, vůbec, ale připadalo mi, že v tu chvíli jenom mě a ty dva mladíky mrazilo z toho, že malá holčička stála uprostřed silnice.Já bych asi šílela a pak až bych jí zas držela bych se s ní hodně zaobírala.No nic, každý máme na věc jiný náhled.Holčička mámu našla a my jsme jeli domů.Ale ještě jedno vám říct musím, ikdyž se trochu stydím-já jsem na městskou vůbec neznala číslo, byla jsem celkem bezradná, stála jsem tam jak trubka a můj Jíra-druháček povídá:"Maminko, městská má číslo 156, my jsme se to v první třídě učili"Měl pravdu a já se stydím a na něj jsem mooooc pyšná a kvůli němu mě mrzí, že jsme se vděku nedočkali-on byl ten "hrdina"A doma mi povídal:Nám se tohle nikdy nestane, vid, my Madlenku nikdy neztratíme, to je hanba.Co dodat.....