Adopce - diskuze

Tak já bych nedokázala chodit po světě s tím, že někde mám dítě. Takže adopce ne a vím, že na potrat bych taky nešla. Když jsem přišla poprvní do jiného stavu tak jsem zrovna končila učňák a naši nechali rozhodnutí jen na mě. Přemýšlela jsem zda nechat a nebo potrat, měla jsem v plánu udělat si maturitu. No a výsledek dneska 16 letý Ondra. Jsem za to moc ráda, že jsem se tenkrát nerozhodla jinak.

Myslím, že naši by trvali v 16 na potratu. Určitě by mě nenechali dítě odnosit a někomu dát. Obě situace jsou teda dost bolestný. Když to dám na váhu tak je pro mě lehčí potrat než dát dítě k adopci. Já bych si je chtěla nechat, ale naši by mě nepodpořili

Je to pro mě nepředstavitelná situace,vím , že by mě rodiče podrželi,ale i kdyby mám pocit,že by to problém nebyl do té doby než bych měla druhé dítě,které bych si nechala.Pak by mě asi doháněly myšlenky,že to co vidím za pokroky nyní,jsem mohla prožít již dříve a jak se asi to mohe první dítě má a tak a pak by na mě určitě dolehla šílená depka a to dítě bych začala hledat

už jsem to tu párkrát psala-potrat ano, adopce nikdy...u nás ve vsi je holka, co otěhotněla ve 14 na základce...dítě porodila, rodiče jí pomáhali, když jí byly asi 3 roky, tak jsem je potkávala na hřišti, malá si hrála a velká se učila-dodělala základku, ted dodělává učnák, malá půjde do školy..vypadají jak ségry.jasně, že je ve vsi babizny pěkně propíraly, ale rodiče každého odpálkovali s tím, že se holt stalo a lepší brzo než nikdy, ikdyž je to taky štvalo-no, co měli asi tak dělat, žejo.Přijít mi takhle dcera, tak mě taky nejdřív omejou, seřvu jí, a až se uklidním, tak to budeme konstruktivně řešit, dle věku a vyzrálosti a finančních možností, ale adopce ne, myslím spíš to, jestli by se dokázala postarat dcera, nebo jestli bych zůstala na mateřské já....

Pár vchodů ode mě bydlí jedna paní co její dcera měla dítě ještě před 16 narozeninama, moc teda nadšená nebyla, ale vím, že co se malá narodila tak by ji nedala, je to už téměř 15 let a ta mladá mamina je pořád s tím klukem co otěhotněla, rodina jim hodně pomohla, ale ne u všech to tak je, pokud není podpora rodiny tak je nejsnažší řešení dát dítko k adopci.

Taky si jsem jistá,že moje rodina by mi pomohla,i když by to bylo asi hodně těžké.Proto mi tak strašně rvalo srdce,když jsem koukala,jak ta holčina svoje dítě předávala cizím lidem.A to měla mimčo u sebe ještě dva dny po porodu a pak ho teprve odevzdala

KLidně bych v 16 dítě měla,zralá jsem byla dost.A kdyby měla GAbka tak brzo dítě,rozhodně bych jí ho nechala.A starala bych se já.NIkdy bych dítě,vnouče atd nedala nikomu cizímu.

Těžko se mi píše, co bych dělala v 16-ti. Nevím. Myslím, že já bych si ho nechala, že by ho naši nedali

tohle jsem neviděla, takže nevím v jaké byla přesně situaci a jaké byly okolnosti. Za sebe říkám, že bych nebyla schopná mimčo donosit a pak ho někomu dát cizímu a ani by to naši po mně určitě nechtěli, spíš si myslím, že by mi hodně pomáhali oni nebo ho i adoptovali.

toje tezke soudit...meby nasi nenutili dat ho pryc ajestli by honekdo adoptoval,tak oni...ale ja si neumim predstavit v 16 bez pomoci jako sama dite vychovavat dite...bez zazemi,rodiny apod...tezkosoudit,ve sve situaci rikamnikdy,

Víš já za sebe řeknu nedala,protože vím že našiby mě nikdy nenutili

Vidím to stejně jako Andrea, nikdy jsem nebyla v situaci, kdybych věděla, že když budu mít dítě, musela bych se ho vzdát. Vždy jsem měla a mám obrovskou podporu rodiny a ti by mě k něčemu takovému určitě nenutili a jak znám svou mamku, tak by mi i v šestnácti s miminkem pomohla. Na druhou stranu, já si v šestnácti ještě pomalu hrála s panenkama, takže to ani nehrozilo. Ale rozhodně je lepší dát v obtížné situaci dítě k adopci než ho hodit do popelnice.

nejak se mi o tom nechce rozepisovat,je to smutne tema,vim,ze kdyz nekdo nemuze jinak,musi dat dite k adopci.kazdy se muze dostat do jakekoliv situace.takhle za sebe podle meho dosavadniho zivota muzu rict,ze bych nikdy nikdy nikdy nedala sve dite k adopci.