Ach jo... - diskuze

to je mi moc líto, doufám, že se manžel srovná a budete v pořádku, hlavně až se narodí malé, aby s tím přestal a byl s vámi doma

Ahoj - to věřím, že Tě to naštvalo a asi i právem. Samozřejmě nevím, jaké máte jinak manželství - jestli to bylo jen jednou nebo je to opakovaně a jindy funguje v pohodě. Každopádně pokud je to poprvé a ve všem ostatním funguje jak má, tak bych asi taky nedělala přehnané závěry - za prvé my těhule jsme trochu přecitlivělé (znám to z vlastní zkušenosti a třeba kdyby jste si promluvili, tak by ses dozvěděla, co na oplátku štve jeho:-)) a za druhé - chlapovi se fakt hodně změní život jako nám a třeba si jen potřeboval a občas bude potřebovat dokázat, že má ještě stále vládu nad svým životem a že je to ještě pořád chlapák a ne podpantoflák:-) Jako pozitivní bych brala to, že jsi v povzdálí slyšela hospodu a ne úplné ticho - to by mi bylo podezřelejší. A že s Tebou nechtěl mluvit? Jako bych slyšela jeho kamarády - typické chlapy, jak do něj rejou, že je podpantoflák, když srazí podpatky a poběží hned domů. Prostě použiju pravdivý a legrační citát z Homolků: \"jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mně mrtvej muž:-)\". Takže ještě jednou - pokud je to velmi výjimečné a jinak funguje, hoď to za hlavu, maximálně mu řekni, že tě to mrzelo, ale žádné velké pitvání. V opačném případě(jako když je to častější) si s ním promluv. Hodně štěstí a užívej si drobečka, ať z těch nervů nemá tiky:-)Pa

Být tebou bych si zkusila s manželem promluvit. A zamyslela bych se nad tím, jestli třeba vlivem hormonů nereaguješ přehnaně:o) Samozřejmě do toho, jak to mezi vámi je nevidím a ani nevím, jak často se tohle opakuje apd. ale je možné, že je toho na něj taky prostě moc, jemu se taky uplně změní život a možná je na místě i trocha tolerance...a že si vyhodil z kopýtka, no a, však až se prcek narodí, tolik příležitostí už mít nebude, tak ho nech taky trochu ještě žít. Chlapi to mají prostě jinak:o) Samozřejmě pokud je tohle často, tak je na místě si vážně promluvit a říct mu, jak to na tebe působí, ale taky nechat mluvit jeho:o)

Ahojky, tak to je mi opravdu líto, že se takhle musíš trápit a kord teď, když bys měla být v klidu a v pohodě. Vím jak ti je, v prvním manželství jsem prožívala to samé.. V těhu věčně sama doma, exmanžel se nějak nehodlal vzdát mládeneckého života, ačkoli mu bylo v době, kdy jsme čekali malého 31 let. Takže věčně po hospodách s kámošema, tel.nezvedal, byl vypnutej, nereagoval..atd.atd.. No co ti budu povídat. Po narození syna se to ještě zhoršilo, strašně jsem se natrápila a naplakala, došlo to až tak, že jsem měla už v hlavě myšlenky, že ho zabíju. Nakonec jsme od sebe odešli, když bylo malému 2 roky, teď jsem znova vdaná, ale tentokrát šťastně, můj manžel je úplně pravý opak toho bývalého blba. Chtěla bych ti říct, že ačkoliv se teď hodně trápíš, tak ono to jednou přejde a nakonec tě to tak posílí, že budeš mít síly na rozdávání. Pokud to takhle mezi vámi trvá už delší dobu, tak se bohužel spíš připrav na to, že to bude lepší a změní se k lepšímu. Ale tím tě nechci nějak navádět k unáhleným závěrům, najdou se i chlapi, co se změní k lepšímu po narození dítěte, ale je jich bohužel málo. Je mi to fakt líto, páč jsem si prošla něčím podobným. Drž se, zkus mu dát ještě šanci, přeci jenom, nejde všechno zmuchlat a zahodit jako papír. Zkuste si promluvit, moc ti držím palce, vám oběma. Buď silná, ju? Vím, snadno se to řekne, ale hůř dělá, ale nic jiného tě teď nezbývá. DRŽ SE

Ahoj. Dobře, že jsi se svěřila, snad se Ti uleví.. Chápu Tě, ale uvidíš, že se to všechno zase srovná a bude dobře! Pokud o vás manžel stojí (což určitě ano, jinak by si Tě nevzal a nechěl s Tebou mít rodinu), tak se to urovná.. Pokud tohle není poprvé a často Tě takhle nechává v těhotenství samotnou po večerech doma, tak si s ním o tom vážně promluv.. On ráno nevstával do práce? Ještě bych se mu ráno smála, že přišel o půl 4 z flámu a bude mu celý den špatně. Držím palce