Ach jo - diskuze

Myslela jsem, že tohle těhotenství už nemůže být horší. Může! Ve středu večer, pět dní po té, co mě propustili z nemocnice, se mi udělalo zle. Během chvíle se mi rozbolely svaly, klouby, hlava, krk. Ráno jsem se s teplotou dopotácela do práce do ordinace a paní doktorce jsem sdělila, že tam sice jsem, ale spíš jako pacient. Udělala jsem si výtěry, připravila paní doktorce, co šlo a po hodině jsem šla chcípnout domů. Nejdřív jsem myslela, že se zvládnu o malou postarat, ale nedala jsem to. K polednímu jsem zavolala dědovi, jestli si může pro Aničku přijít, protože jsem s ní seděla na podlaze a snažila se ji alespoň hlídat a najednou koukám a ona je je jinde než před chvílí. Prostě jsem vytuhávala a to 13 měsíční dítě se pohybovalo po bytě bezprizorní. Původní diagnóza byla, že to bude zase viróza (po čtvrté od ledna), ale že se uvidí až budou v pondělí výtěry. Čtyři dny totálního utrpení. Nos ucpanej a v lékárně mi oznámili, že těhotný žádný kapky do nosu nesmí krom slaný vody a Pinosolu. Ani jedno mi vůbec nezabírá. Bolest v krku jak prase na ni mi bylo řečeno, že si mám vzít Paralen. Asi zbytečně píšu, že bez úspěchu. Vrchol všeho bylo to, že jak se mi dělaljí v krku hleny tak mě to dáví, takže ještě k tomu furt ublinkávám. Což je v kombinaci s ucpaným nosem fak chuťovka. Dnes výsledek výtěrů označil jako původce haemophlius influenzae. Bomba, alespoň mám antibiotika, jenže taky nervy, protože Anička ještě není očkovaná a u dětí jejího věku to může dělat epiglotitidu. Už jsem fakt zoufalá. Nemůžu se z těch s...k vyhrabat a nevidím světlo na konci tunelu. Mám depku jako prase pokaždé, když projdu bytem, kde jen čekám, kdy se tam začne někde něco rozkládat. Navíc mám pocit, že jsem furt na všechno sama.