A já taky přihodím - diskuze

v podstatě je to taky o možnosti ušetřit, ale teď hodím přímo náš konkrétní případ. Nevím, kolik z vás si pamatuje moji švagrovou, tak jen na okraj připomenu - loni na Silvestra mě hodně urazila proto, že jsem nepřijela k nim (bylo to domluvené, ale já byla těhotná a nakonec se mi prostě nikam nechtělo, je to daleko a Jarin se rozhodnul, že pojedem až večer, což se mi nechtělo už vůbec). Seřvala mě, poslala mě k psychiatrovi a seřvala i Jarina No každopádně před tímto incidentem nám naslibovala, jak nám nechá po její dcerce vajíčko do auta a klidně i nějaké hadry. Pak najednou po tom Silvestru všechno prodala, aby nám nemusela nic dát, ještě si to provokativně vyvěsila na FB, abych to hezky viděla a každej den přidávala nové a nové věci na prodej (které slíbila nám třeba za menší obnos). My tenkrát byli prakticky bez peněz, Jarda neměl práci, bydleli jsme u kamarádky v jednom mikro pokojíčku... No a teď máme kde bydlet, máme peníze jakš takš (rozhodně víc, než tehdy) a chceme koupit Ádě jídelní stoličku. Švagrovka samozřejmě jednu má a hned Jardovi řekla, že ji už má složenou a má si pro ni jen dojet. Což by byla úspora pro nás docela pěkná (nevim, kolik stojí stolička, ale 2000,- asi určitě), jenže já prostě hrdě od ní nic nechci. Ty peníze na to mám odložené a chci to koupit sama, ale zase jsem si vyslechla od Jarina, jak jsem blbá, když to můžu mít pujčené, že to chci kupovat. Já ale prostě nemůžu zkousnout tu její křivost - v nejtěžších časech se na nás z ješitnosti s prominutím vysrala a všechno prodala a teď honem honí body tím, že nám zase bude všechno cpát. Mohli bychom na tom ušetřit, to ano, ale já jsem prostě hrdá a nevezmu od ní ani rohlík. Bavím se s ní jenom v rámci dobrých rodinných vztahů, ale kdyby to šlo, poslala bych ji do patřičných mezí úž dávno. No a tolik k šetření u nás - mohli bychom, ale nechci