Ahoj holky, tak i já se s vámi podělím o zážitky z mého
porodu.Byl to můj první porod a termín jsem měla stanovený na 7.6.08. 6.6.08 asi ve 2,30 hod ráno jsem začala pociťovat první kontrakce. Chvilku potom se uvolnila hlenová zátka. Naložila jsem se do vany a čekala, jestli to nejsou jen poslíčci. V 5 hod ráno jsem měla pravidelné kontrakce zhruba po 7 min. Takže jsem vzbudila přítele a jelo
se.Když mě na příjmu dr vyšetřil, poslal přítele domů, prý to nebude dřív než kolem oběda. Kontrakce každou hodinu sílily, ale pořád se to dalo vydržet. O křížových bolestech ani nemluvím Pořád jsem sledovala hodiny a přála si, aby už bylo poledne a já to měla za sebou. Jenže jsem se pomalu otevírala a malá nebyla ještě sestouplá tak, jak by si dr představovali. Asi ve 14 hod mi píchli vodu. Kontrakce ještě horší, asi po 5 min. Seděla jsem ve sprše na míči a zkoušela tzv. úlevové polohy, které nás učili na předporodním kurzu a nic naplat. V 16 hod jsem škemrala u sestry, aby mi dala něco na bolest - prý jsem se zbláznila, když už se to konečně rozjelo, tak bychom to mohli nějakými léky na bolest zastavit. Takže nic V 17 hod zavolali přítele, ať už přijede. Hrozně se mi ulevilo, protože jsem si myslela, že už je to jen otázka několika minut...Co bylo mezi 17 a 20 hod si skoro nepamatuju. Jen vím, že po 20 hod začali všichni plašit, že miminku se přestává dařit a je nutný urgentní císařský řez. Ve 20,35 hod se nám narodila Terezka. Já to bohužel prospala, měla jsem celkovou narkózu. V noci jsem se probudila, ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji sama. Miminko nikde, na ruce jsem neměla šňůrku s číslem, dívala jsem se hruď, jestli tam nemám napsané číslo genciánou - nikde nic. Zazvonila jsem na sestru a ptala se, jestli je miminko vpořádku. Řekla mi že neví, že to ví personál na dětském. Byla jsem vyřízená, ale ještě jsem byla omámená léky, takže jsem chtě nechtě zase hned usnula. Asi ve 4 hod ráno mě probudila jiná sestra, která mi měnila kapačku a řekla mi, že miminko je v pořádku a že ho v 7 hod ráno uvidím. To byla úleva, ani si nedokážete představit jaká. Takže v 7 hod jsem poprvé uviděla naší krásnou holčičku Teď když na to vzpomínám zpětně, tak pro mě nebyl tak hrozný samotný porod, jako ten strach v tu noc. Té sestřičce asi nikdy neodpustím, že nebyla schopná zvednout telefon a zjistit, zda je malá v pořádku a nechala mě v té nejistotě. Ve chvíli, kdy jste po císaři, máte rozřízlé břicho, cévku, tak si těžko půjdete sám zjistit nějaké informace. Nemohla jsem se zvednout ani pro telefon, který jsem měla v tašce na druhé straně místnosti ve skříni,abych zavolala příteli. No hlavně že už je to za námi a holčička je v pořádku. Měla obtočený pupečník kolem krku, takže jí nepouštěl dolů a začali haprovat srdeční ozvy. To jsem se mimochodem dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Celou dobu v porodnici jsme byli s přítelem na tom, že jsem nebyla dostačně otevřená a malá nebyla dost sestouplá. Tak jsem to sem psala docela rychle, doufám, že jsem to nějak nezamotala.¨Zase na omluvu personálu - ten den měli rozjeto několik porodů najednou - myslím že se ten den narodila 8 dětí a tři co jsme se potkali na hekárně jsme šli všichni císařem. Bylo to i pro ně dost náročné.
