4.2.2013 se nám narodil syn Vojtík - diskuze

V neděli ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem, že jsem po dlouhé době spala skoro celou noc. Cítila jsem se odpočatě, nabitá energii a s dobrou náladou. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla porodit (ač jsem si posledních 14dní nic jiného nepřála), ten den mi to bylo úplně jedno. Jediné čeho jsem si všimla, že mi břicho jakoby sjelo dolů do klína, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tušila jsem, že se malý natlačil směrem do porodních cest. Přesto to na porod pořád nevypadalo. Večer jsme ulehli a jak tak spíme najednou ve mně něco jakoby luplo či prasklo, tím se zpustil rychlý sled událostí. Najednou jsem měla šíleně silné kontrakce, které byly po 5min., díky nim jsem měla průjem, takže jsem se svíjela na záchodě, s tím, jestli jsou to křeče, nebo už rodím :-) Odtekla mi zátka a začala jsem krvácet. Rychle jsem vlezla do vany, s kontrakcemi jsem se pracně osprchovala a mezi tím manžel nachytal tašku a auto a frčeli jsme do porodnice. Abychom to neměli tak jednoduché, v noci začalo sněžit, takže cesty namrzlé a posněžené, přesto při každé kontrakci, kterou jsem rozdýchávala jak to jen šlo, manžel přidával na plynu. Dojeli jsme do porodnice, kde se nás ujala porodní asistentka, která zrovna nebyla dvakrát příjemná. Uložila mě na lehátko, prohlédla mě, pak mě napojila na KTG a začala s příjmem a vypisováním nějakých papírů, to už jsem měla kontrakce co 2min., měla jsem pocit, že při každé další kontrakci snad omdlím, snažila jsem se to rozdýchat a možná jsem i lehce vyjekla a to mě hned por. asistentka upozorňovala, ať se snažím nekřičet, ale rozdýchat to, přitom manžel mi pak říkal, že jsem skoro ani nedutala, že neví, co se pořád té asistentce nelíbilo. Po papírování mě odvedli do porodního boxu, položili mě, praskli mi plodovou vodu a mohla jsem začít tlačit. Tlačení mi asi moc nešlo, podle hlasu porodní asistentky. Měla jsem z jejího hlasu pocit, že jsem totálně neschopná, místo aby mě povzbuzovala, a naznačila v jaké fázi porod je, jen jsem slyšela „proboha maminko tak pořádně zatlačte!“ Přitom jsem měla pocit, že tlačím jak to jen jde. Nakonec se vše podařilo, miminko vyklouzlo na svět a já cítila tu největší úlevu, jakou lze jen cítit, pocit, že je všem bolestem konec a že konečně vidím, to co jsem těch 9měsíců nosila v bříšku. Hned jak přestřihli pupeční šňůru, odnesli malého pryč, jelikož byl lehce přidušen, než mi doktor sešil poranění, které jsem měla, byl manžel i s malým zpátky a já ho konečně viděla v plné své kráse. Od oného lupnutí po vyklouznutí malého na svět uběhly 2hodiny a 15min., přesto mi to přišlo jako věčnost. Ještě musím podotknout, že jsem strašně ráda, že tam manžel byl semnou, byla to hrozně velká opora. Jinak v porodnici jsem nechala 6kg, po propuštění domů mi během 3dnů ubyly další 4kg, teď mi zbývá 6kg, což není taková hrůza. Kdybych to měla porovnat s prvním porodem, rozhodně byl tento porod rychlejší, první trval od prvních kontrakcí po porod 12,5h. Ale za to ten druhý ač byl tak rychlý, o to byl intenzivnější a bolestivější. Jsem ráda, že je vše za námi, že jsem s malým doma, dcerka se na miminko strašně těšila, tak si to teď všichni moc užíváme Všem přeji co nejpohodovější porod!