35 tt - diskuze

Ahojky...Neboj,taky jsem se bála..Ne teda samotnýho porodu,ale I.doby porodní...Jasně,že je to fuška,ale když myslíš pozitivně,tak věř,že porod je brnkačka... Rodila jsem 3hod. a 15min. Samotný porod je tak něco krásnýho,že se to ani popsat nedá...Mezi tlačením jsem si povídala s manželem, doktorem a sestrama... Trošku jsme se zasmáli a malá šla ven vážně rychle...Důležité je správné tlačení... Abych řekla pravdu,tak jsem nebyla ani moc vyčerpaná...Ale přiznám se,že jsem byla na sebe stráááášně pyšná,jak jsem to zmákla a taky proto,že mě tam všichni chválili,jak jsem to skvěle zmákla na prvorodičku.. Těším se na 2 porod a doufám,že bude stejný,jako tenhle...Držím moc a věř,že to každá zvládnete...

Ahojky, jak už psaly holky...takový pocity máme všechny, ale jsme od přírody silný osůbky, tak to určo zvládnemejá mám panickou poruchu - to jsou úzostné stavy, ale řekla jsem si, holka chtěla si to, tak budeš muset zatnout zuby a nějakou tu chvilku to vydržet a pak už bude jen dobře...nejdůležitější je, aby byla zdravá naše dítka a dělala nám samou radostvšechny to zvládneme, neboj

Strach z porodu, to máme asi trochu všechny,nebo? Já si jen říkám, že musíme myslte pozitivně. Moje švagrová při prvním porodu měla strašný panický strach a nakonec rodila císařem, protože se úplně blokla. Za necelé dva roky rodila další holčičku s odhodláním, že to zvládne a malou odrodila zhruba za 3 hodinky. Takže psychika dělá asi opravdu hodně. My máme v porodnice v Chebu předporodní kurzy zdarma, tak jdu zítra na první sezení, tak to snad taky trošku pomůže. Člověk se tam aspoň vypovídá a podělí o pocity.

Já myslím, že takový pocity jsou normální, já se nebojím samotného porodu, jako toho aby nenastaly nějaké komplikace, občas se nad tím moc zapřemýšlím a úplně mě pohltí úzkost ze strachu.Ale takový myšlenky je třeba co nejrychleji zahnat, jinak bych se z toho zbláznila...Jsme holky šikovný a my to přeci zvládneme

Ahojky, zvládneš vše.Prostě to musíme zvládnout :-)Nevěš hlavu a mysli pozitivně.Já se někdy bojím, že na to vše budu sama a to budu ještě pracovat z domova....Žiju u přítele takže všichni blízcí z mé strany žijí celkem dost daleko...Přítel je v naprosté pohodě. Někdy mi přijde, že ani netuší, že to bude docela honička a jen si plánuje jak bude stále svůj volný čas věnovat koníčkům atd...jako to bylo dotěď.Ale asi to jsou pouze mé černé myšlenky a hormóny.Taže se to snažím vždy hodit za hlavu a jít dál a těšit se z těch miminkovských věciček atd...