14 týden a nervy??? - diskuze

Já to mám úplně stejně, taky jsem mívala takové pocity, teď už sice cítím pohyby, ale strach mám pořád, stačí aby byl prcek delší dobu v klidu, a už mě napadají černé myšlenky co je kde špatně Asi nezbývá než doufat že bude všechno v pořádku a na nic špatného nemyslet

To je úplně normální. Myslím, že takový pocity občas přepadnou každou těhulku - a je úplně jedno, jestli je těhotná poprvé nebo potřetí. Asi to k tomu patří. Jenom tomu nesmíš moc podléhat. Uvidíš, že v pondělí bude vše OK. Zlepší se to, až budou cítit pohyby - to si je pak člověk o něco jistější.

Ahoj, nejednou se tady tohle téma řešilo a nemyslím si, že bys byla blázen. Žijeme v 21. století, ve kterém se bohužel čím dál, tím víc stává, že mladí lidé vyhledávají asistovanou reprodukci a léčí se na neplodnost. a ať se ženy v Afg. chovají tak či onak, tady jsme v zemi, kde je vyšší jak gramotnost a IQ, tak mentalita celkově. Třeba v Africe ( záměrně nepíšu v Afgánistánu, páč nevím, jak je to zrovna tam ) je normální obřízka. A nikdo se nad tím ani nepozastaví. A u nás...? V těchto zemích je normální mít dítě třeba ve 14ti letech. Myslíte si, že si taková 14ti letá holka co dostane svou první MS říká: \"Bože, já si tak moc přeju miminko.\" Ne. Příjde k tomu jako slepá k houslím, páč jaksi nemá na výběr. Neznají tam kondomy. A proto si holka z Afg., co v pětadvaceti čeká své čtvrté či páté dítě určitě neříká totéž, co pětadvacetiletá holka v ČR když čeká své první či druhé dítě. Je to přece obrovský rozdíl a proto nelze srovnávat Češku a Afgánku. V Afgánistánu je teď středověk a proto je tam potrat v celku normální záležitost a taky je to tam na denním pořádku. Prostě se nedá nic dělat. Tady je to jinak. Taková Češka je z toho na nervy, protože má zodpovědnost. Nemůže si postavit chatrč někde na poli a porodit do ní 10 dětí. Musí nejdřív vybudovat hnízdo a to mnohdy stojí značný úsilí a do toho hnízda pak spolu tvoří toho drobečka a mnohdy je to běh na dlouhou trať.Už jednou jsem sem psala, že moje babi se poprvé vyspala se svým chlapcem (mým dědou) a v 18ti letech se jí narodila moje máma. Jak říkám. \"Jako slepá k houslím.\" Naproti tomu já si přeju mimčo už od 20ti let. To je osm a půl roku čekání. Rok od roku jsem žila se strachem, že se mi tenhle sen vzdaluje do nenávratna. A to je důvod mojí dnešní nervozity. Dnes jsem 15+0 a neustále mě bolí podbříšek, takže si zase říkám, aby nebylo něco špatně. Myslim, že není bezstarostná žádná těhulka.

taky me to obcas prepada ajsem jen v 10 tt,krome mirne vypoklyho bricha, naladovosti, vetsich prsou, vubec nevim, ze jsme tehotna. myslim, ze to moc resime, ted jsem cetla dobrej clanek od petry prochazkovy, reporterky a novinarky, machra na rusko, afganistan, psala ze matky v afg maji az deset deti a nemaji cas bejt uzkostlivy a dalsi prima nazory. souhkasim s ni. uz si to par dni rikam, ze se proste musim prestat pozorovat, nebo si sama neco privolam...

Takový pocit má asi občas každá. Já byla na UTZ jen v 8tt a od té doby nic. Doufám, že půjdu při další kontrole 21.9. to budu v 17tt. Kdyby mi nerostlo břicho a nebyla jsem tam přecitlivělá, tak ani nevím, že jsem těhu.. Čekáme první mimi, je to fakt o nervy!!

Nebyt celodennej nevolnosti a unavy, tiez by som sa citila ako netehotna, som 11tt, nemam ziadne bolesti v podbrusku a tiez akokeby som mala brucho prazdne. Ale nie je to tak, nemaj strach, v brusku nam rastu miminka a krasne im biju srdiecka, len my ich este necitime..