12.4. Štěpánka - císař - diskuze

Ahoj holky, přidávám svůj příběh. Jelikož bylo datum předem stanoveno, tak den před, ve středu 11.4., jsem odpoledne nastoupila do porodnice. Tam jsem se dozvěděla, že můžu do 22h jíst a pít naposledy ve tři ráno. Jenže večeři jsem tam nedostala, bylo už po, a jídlo jsem si žádné nebrala, takže jsem byla na lačno docela dlouho. Na pokoji se mi pokoušeli natočit monitor. Sestra tam prcka asi 15minut hledala a on se schovával a kroutil...ještě se mě ptala, kde mi ho běžně natáčeli, tak říkám, že jsem ještě na monitoru nebyla ani v poradně, a sestra se mě snažila přesvědčit, že jsem určitě musela být, docela mě to pobavilo. Nakonec se to podařilo natočit na boku. Asi 4x za noc mě kontrolovali, poslouchali prcka, ptali se mě, jestli necítím kontrakce, jestli neodtekla plodová voda, jestli nekrvácím... na to, že jsem celé těhu neměla nejmenší problém a přišla jsem tam naprosto fit, tak mě to štvalo, že jsem se nemohla ani pořádně vyspat. Ráno v šest se opakovalo to samé s monitorem, ale i tentokrát se zadařilo. V půl sedmé mě odvedli na porodní sál. Nejprve holení a klystýr, sprcha a znovu na monitor. Byla jsem čím dál nervóznější a nejraději bych tam odsud utekla, jenže když to nešlo porodit jinak, tak jsem to musela zvládnout. Si tak ležím napojená na monitor a začalo se mi dělat špatně od žaludku, chvíli na to se mi začala hrozně motat hlava a tak to říkám PA. Dostalo se mi ujištění, že to je nervozitou a že to zvládnu. Nevím, jak dlouho jsem tam tak ležela a polykala na prázdno, aby mi bylo líp, ale pak přišla PA a že jsem nějaká bledá, jestli mi není špatně. Tak jsem jí zopakovala, že je mi špatně a motá se mi hlava. Rychle mi změřila tlak a naměřila 80/50 a to že je málo, tak volala Dr. co mě měl operovat, ten jí vynadal, jaktože už dávno nemám nohy nahoru a neležím na boku...Rychle se mi pak ulevilo, tlak sice zůstal nízký, ale šlo to. Kolem půl osmé dorazil manžel a já šla na sál. Tam se mě zmocnilo několik lidí, všechno ze mě stáhli a já tam ležela nahá a čekala co bude. PA mi desinfikovala břicho od pupíku až do půli stehen. Byla jsem pěkně oranžová a bylo to hrozně studený. Do toho mi anesteziolog něco napojoval na ruce, běhali tam sestry a další personál, aby se připravili na mimi. Pak mě přikrili rouškou, dostala jsem masku na obličej, nadechla jsem se, strašně mě to pálilo v krku a chtěla jsem ucuknout, abych jim to řekla, ale nenechali mě :D Nadechla jsem se podruhé a pak už nebylo nic. Jen mlhavě si pamatuju slova: Jiti, podívej se na ni. Máme moc krásnou holčičku a je to celá Anežka. (pak mi bylo potvrzeno, že mi to manžel říkal ještě na sále, když mě \"probrali\" z narkózy, ale já nebyla schopná ničeho, natož otevřít oči)Pak si pamatuju jen strašnou bolest, když jsem se probrala na JIPce. To bylo nejhorší. Už jsem se začínala probírat, už jsem byla ve své hlavě, ale nedokázala jsem ovládat vůbec své tělo a jen jsem poslouchala, jak hrozně tam skučím bolestí a nemůžu to zastavit. A sestra, co mě měla na starosti mi jen říkala, že to přeháním a že to tak strašně bolet nemůže. Může, myslela jsem, že to nevydržím, a to nejsem žádná citlivka, naopak. První týden byl nejhorší. V nemocnici mi zezačátku dávali inijekce na bolest do zadku, po třech dnech už jsem ho měla tak rozpíchaný, že jsem raději vydržela bolest břicha, než další inijekci. Ještě teď mám problémy se třeba otočit v posteli, vstát... ale každý den se to lepší a to docela rychle. I chůze už mě tolik nebolí a neunavuje. Ani nemůže, dnes šel manžel už do práce, a tak tu musím zvládnout obě holky sama. Tak takhle se narodila naše Štěpánka, ráno v 8:10, 3,16kg a 50cm. Jsem šťastná, že to mám za sebou. Upřímně, vědět to dopředu, tak se holka nikdy nenarodí. Tím nechci nikoho strašit, každý to má jinak a každý tu bolest vnímá jinka a každý k tomu přistupuje jinak. To je jen můj pocit po tom všem. Jsem ráda, že ji mám. A ještě dodatek. Malá hledala, kam by se přisála, už ve chvíli, kdy ji vyndali, takže s kojením jsme neměli naprosto nejmenší problém. Už v sobotu pila své (mé) mlíčko a krásně začala přibírat. Nosili mi ji už na JIPku a pak na pokoj, než jsem byla schopná si ji vzít k sobě. A úplně na konec, pár fotek najdete tady: http://xhonza.rajce.idnes.cz/Stepanka%2C_narozena_12.4.2012/#