... - diskuze

včera se mi stalo něco, co se mi stát nemělo. Byl to otřesný zážitek, který tu ani nebudu popisovat, protože byste mi všichni řekli, že sem totální kráva. Vim, že byste takhle reagovali, protože to pro to, co sem udělala neni omluvy... Prostě sem svoje dítě svou lehkovážností málem zabila a tečka. Byl to pro mě takový zážitek, že sem začala všechno vidět úplně jinak. Je mi jedno, jestli chce Štěpula baštit dvakrát, nebo třikrát za noc - on to zkrátka potřebuje. Ok, budu regulovat množství, ale dostane to. No, tak holt budu vstávat častěji... Je mi jedno, jestli se mi chce, nebo ne - prostě budeme chodit ven každý den, protože čerstvý vzduch je prostě potřeba. I kdybych ho měla jen navlíct do kombinézy a vylézt s ním před barák a nechat ho tam se plácat na trávě (sníh už bohužel nemáme)Když miláček ten rohlík chtít nebude, tak ho prostě jíst nemusí... no, sice pečivo kupuju jenom kvůli němu, ale sousedovic slepice jím taky nepohrdnou...A chovat a mazlit budu tak často, jak mi to jenom záda a ruce dovolí... moc toho sice nedovolí, ale aspoň něco.Je mi jedno, jestli v příručkách píśou to či ono, my budeme prostě dělat to co nám jde, to co nás baví a postupovat tak rychle, jak nám to půjde... Je to zvláštní, člověk si občas musí prožít drama, aby mu to v té palici seplo... Tímto děkuji všem za hodnotné příspěvky na téma noční krmení, pečivo ke svačině a denní procházky - vážim si každého názoru. Ale teď už to zvládneme sami :-)