Inzerce
Inzerce
Inzerce

Diskuze: Separační úzkost (strana 1) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • pomoc
    Dobry den, mam 3 mesicni holcicku. Kdyz jdeme nekam na navstevu a nekdo si ji chova tak mala strasne place a uklidni ji jen ma naruc, je to strasnej krik jak kdyby ji neco bolelo. Doma kdyz jsme sami tak to nedela ale jak nekdo prijde je po srande bojim se ze to nikdy neskonci. Co bych proto mela udelat? Je nejaka rada jak naucit aby si zvykla i na ostatni? Dekuji.
    iveta0000   | 08.01.2014 22:04:09
    Reagovat | URL příspěvku
  • dotaz
    Dobrý den, chtěla bych se zeptat.. mám chlapečka 10 týdnů.. od narození jsme ho dali po koupání a jídle do postýlky a on usnul, jasný, že zezačátku brečel, takže pohladit, pochovat a položit a naučil se.. poslední 2 týdny už ani nebrečel a opravdu v postýlce chvíli koukal a pak usnul.. jinak teda přes den většinou jen tak bez houpání a hrkání neusne, takže si vážně myslím, že pochopil, že po tom koupání ho nikdo nezachrání a musí spát.. :) ALE dneska poprvé brečel snad hodinu, chodila jsem tam, hladila ho, zpívala mu, ale nic, brečel, ale nebyl to pláč jako když ho něco bolí, spíš mě přišlo, že se bojí.. je to možné ? poslední dva dny se totiž rozbrečel když jsem na něho udělala nějaký zvuk, kterého se lekl a né jenom u mě.. tak mi tak příjde, jak když se naučil bát.. navíc dnes jak jsem ho chovala abych ho teda uspala tak jsem zhasla v obyváku, šla jen televize a on se zase rozbrečel.. nikdy jsme mu ale světlo v ložnici nerozsvicovali, (jinak v rámci uspávání jsem zkoušela i rozsvítit lampičku, ale byl už rozplakaný, takže to nepomohlo) chci jen vědět, jestli je to naprostá blbost nebo je možné, že se naučil bát.. :) díky Míša
    michaluskami   | 14.10.2013 21:00:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • separační úzkost
    Dobrý den,
    dceři je 11 měsíců a zhruba 3 týdny máme noční děsy. Dcera spinká od 1 měsíce celou noc to znamená pd 20,00 do 7-8,00. zhruba okolo 2 měsíců jsme ji naučili chodit spinka samotnou. to znamená, že ji vykoupeme, dáme najíst pomazlíme se a dáme ji do postýlky a zapneme kolotoč a ona si chvilku povídá s hračkama a pak usne. Ani když jí rostly zuby tak nebyl problém. Ale teď už cca 3týdny ob večer se probudí okolo 1-2 ráno s hrozným histerickým pláčem. Vezmu ji do náruče a chovám, jinak se neutiší, tohle trvá tak hodinu, musím ji pevně svírat jinak zase hrozně pláče, po hodině lehce usne, ale nesmím ji pustit, tak si s ní lehnu a stále ji objímám a ona se mě drží za ruku, nesmím se ani pohnout jinak se zase vzbudí a začne hrozně plakat a celý proces se opakuje. Takhle utěšujeme až do 7 do rána, kdy ona pak tvrdě usne a spí do 9-10,00. Další večer je klid a pak se to zase opakuje. Manžel mě zkoušel v tomto uklidňování vystřídat, ale přesto, že spolu mají moc hezký vztah a otec se ji moc věnuje, tak v tomto případě ji nesmí držet nikdo jiný než já-matka. Mohlo by se jednat o separační úskost? Dceři se hodně věnuji, celý den si hrajeme, chodíme plavat a cvičit, občas nám ji pohlídají babičky. Dcera nemá od malička problém být s někám jiným než semnou či otcem. Až mě to občas mrzí, že by šla s každým.:( když si ji vyzvedávám od babičky tak se na mě těší, ale klidně by tam ještě zůstala. Mohla by jste mi poradit co s těmi našemi nočními děsy? Děkuji moc.
    DominikaMazura   | 19.09.2012 11:57:26
    Reagovat | URL příspěvku
  • Obávám se vzniku separátní deprese u svého 10-ti měsíčního syna
    Dobrý den

    je mi 32 let a s o dva roky starším manželem máme 10-ti měsíčního syna. Bohužel s mužem již nežijeme a v současnosti se rozvádíme. Náročným tématem, se kterým se teď musíme vypořádat, je úprava styku s dítětem. Manžel by chtěl vídat syna vždy od pátku do soboty. Nepochybuji o tom, že se o syna dokáže postarat, ale obávám se vzniku separační deprese u takto malého chlapečka. Četla jsem, že stačí i kratší odloučení k tomu, aby u dítěte nastaly úzkostné stavy. To bych nepřenesla přes srdce. Nechci otci upírat styk s dítětem, ale byla bych radši, kdybych u otcových návštěv byla přítomna, aby syn netrpěl odloučením od matky. To by ale omezovalo styk otce s dítětem na jedno, nebo dvě odpoledne týdně, nemohl by mít syna u sebe přes noc a hlavně by jej neměl "jen pro sebe". Toto řešení otci vadí. Jaké je riziko, že se u 10-ti měsíčního dítěte rozvine separační deprese při pravidelném odloučení od matky na 48 hodin? Předem děkuji za odpověď.
    makol32   | 13.10.2011 16:44:31
    Reagovat | URL příspěvku
  • Roční dítě mě odmítá v přítomnosti táty- je to normální
    Dobrý den, mám dotaz - mám 13.měs. zdravého chlapečka. Od narození jsem prakticky neustále s ním, spím s ním v posteli / manža v obýváku/, ale zatím nám to tak vyhovuje. Vše je ok, ale když manžel přijde z práce, nebo je o víkendu doma, syn ke mě nechce a odmítá mě a je neustále u táty. Je mi to líto a nevím, jestli už mě malej nemá takt rochu plné zuby.Na roce jsem přestala kojit - možná taky vliv. Za jeho život jsem se vzdálila tak 5 x max. na 1,5h.Jsem ráda, že mají s taťkou pěkný vztah, ale co já? Někdy mi přijde, že jsem dobrá jen na krmení , přebalování a bdění v noci u bolavých zoubků..prosím o nějakou zkušenost, nebo názor!
    Gateway2hell   | 04.07.2011 12:01:29 | Reakcí: 2, poslední: 10.03.2014 09:53:40
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Roční dítě mě odmítá v přítomnosti táty- je to normální
      Odpověď Mgr. Ivany Stehlíkové, PhD.: Ano, je to normální. A normální jsou i vaše emoce - žárlivost. Vaše dítě je ve věku, kdy se rádo seznamuje a tatínek mu po pravdě řečeno nabízí něco jiného než Vy. Víte, velmi často je situace doma opačná - žárlí tatínci, protože maminka se plně věnuje dítěti (kojí, mazlí se a neustále mluví o dítěti), takže otcové mají pocit, že jsou na druhé koleji. Zkuste se zeptat manžela a promluvit s ním o svých pocitech. Možná přizná, že prožíval potají naprosto to samé a přizná také to, jakou má radost z momentálního zájmu dítěte o jeho osobu. Vaše dítě vás miluje, moc dobře ví, kdo ho krmí, přebaluje, uspává, bere do náruče a chlácholí ve chvílích pláče a nepohody. Hry tatínků jsou zábavnější a bojovnější, více akční, maminky jsou ochraňující. Tak je to prostě rozděleno a samo dítě si tento systém brzo osvojí. Pokuste se na to dívat i z jiné stránky - využijte volný čas pro sebe! Kolik maminek by bylo rádo, kdyby takové hlídání bez obav pláče dítěte měly! Nelze než Vám gratulovat k úžasnému partnerovi a starostlivému otci.
      Baby on line   | 17.08.2011 15:45:59
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Roční dítě mě odmítá v přítomnosti táty- je to normální
      Hele z toho si nic nedělej.Já to měla s naší kočicí stejně.Ono je to dost nápor na psychiku:občas máš vztek,občas žárlíš a občas je to k zbláznění.Člověk si připadá nadbytečnej a máš děsnou depresi z toho jak se to stalo.Ale poslouchej,ty nejsi zbytečná a nejsi taky žádná uklízečka,to si uvědom.Mě to dalo taky zabrat a brečela jsem jak želva,co jsem to za mámu,že si neumím vytvořit vztah s vlastním dítětem.Ještě to podpořila moje máma,když se do mě začla navážet,ale takový lidi neposlouchej a klidně je prašť kastrolem,aspoň nebudou strkat nos kam nemaj.No,ale my se museli přestěhovat a tatínek jezdil jen na víkendy,ale za měsíc bylo všechno o.k. a my si začli užívat společný chvíle.Tatínek pochopil,že i já potřebuju jeho blízkost a tak jsme o víkendu zalezli do postele já a on,malinká když se vzbudila přišla.Nacpala se mezi nás,ale to už mi nevadilo,protože po usnutí u nás v posteli jsme ji vždycky odnesli do její postýlky a co bylo po tom,když děti spí vykládat asi nemusím.Chodili jsme o víkendu všude spolu:nákupy,procházky,výlety(na delší s kočárkem) a když malá usnula v něm měli jsme zase čas jen pro sebe.Přítel mě dokonce podporoval i v tom,abych neseděla jak trouba jen doma,ale když přijel a vzal si malou na pomazlení,protože se jí stejskalo a větu:"můj táta" jsem slyšela 1000 x za hodinu,šla jsem k sousedce na kafe nebo třeba do krámu.Malá byla nucená si zvyknout,že si nemůže,když táta tu není,vybírat,musela si zvyknout,že jsem tu jediná další osoba na pomazlení,utírání slzyček,která ji pochová,pohladí,pofouká bolístku,bude si s ní hrát a koukat na oblíbený pohádky.Stáhla jsem na flashku hromadu pohádek a koukali jsme spolu,tatínek tím jak byl pryč,zjistil,že potřebuje i moji společnost a snažil se zase po dlouhý době zaujmout,začal být pozornější,což nám ve vztahu prospělo.A aby nešidil koupil třeba na víkend větrníky nebo tiramisu a snědli jsme si ho spolu,dali jsme i tý opici(a jak mlaskala) a jí došlo,že hezký věci může prožít i s mámou a mě došlo,že občas zkusit trošku navnadit ji neuškodí,že se na chvíle se mnou bude těšit.Třeba velkej sáček bonbonů nebo ty pendreky z Tesca,když si dáte spolu,dítě si to zafixuje.Já nevím,říct třeba:"hele,co mám chceš taky???" a nabídnout bonbon nebo když jdete k tv sledovat pohádky,koupila jsem sladké nebo slané na chroupání a říkám:"otevři pusu a já ti dám a pak nakrmíš zase ty mě."Jsou to blbinky,ale dokážou hodně pomoct zlepšit vztahy mezi rodiči a dětmi.Napadlo tě,že byste si třeba s malým udělali dovču jen ty a on,nevím třeba si půjčit chatu od rodičů nebo známých,kam byste se spolu zašili,aby si zvykl na to spoléhat se víc na tebe než na tátu,ale důležitý je aby neztratilo ten kontakt s ním a neměl pocit,že vás táta opustil.Ať za váma tatínek jezdí.Bude to trošku dražší,ale on si poradí.
      lukesova.kollerova   | 10.03.2014 09:53:40
      Reagovat | URL příspěvku
  • prosím o radu
    Mám 4měsíční dceru. Druhý den to vypadá, že trpí separační úzkostí. Dokud jsem vedle ní (ani ji nemusím držet v náručí), je v klidu, směje se, brouká. Jakmile se vzdálím z dohledu, začně hrozně brečet a zklidní se až k ní opět přijdu. Zhoršilo se i usínání. Bez problémů usínala sama, teď brečí. Jedná se opravdu o úzkost nebo si jen "vymýšlí"?
    veru180   | 11.01.2011 19:36:13 | Reakcí: 2, poslední: 17.08.2011 15:46:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: prosím o radu
      Jsme na tom stejně, zhruba 14 dní, tedy od 4 měsíce, je dcera úplně stejná, jsem vedle ní a je klidná, opře si o mě nožičku a hraje si sama. Jakmile se vzdálím, byť jen na metr a ona mě nevidí, je zle. Začne plakat, přidává a nakoneč je z toho hysterie. Jsem zoufalá, nic doma nezvládnu, když nespí, musím být u ní.
      gstanula   | 21.06.2011 12:58:50
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: prosím o radu
      Odpověď Mgr. Ivany Stehlíkové, PhD.:
      Malé dítě prochází fázemi, kdy se věnuje svému tělu a hraje si s hlasem a kdy vyžaduje pozornost. Vaše dcera vstoupila do té druhé. Pokud jste ji byla neustále na blízku, zvykla si na přítomnost a Vaši okamžitou reakci, když zapláče. Někteří odborníci už v tomto věku dítěte mluví o "účelovém chování a dětském vzdoru", zejména pokud dítě zjistí, že určitým chováním něco získá. Ve čtyřech měsících se dítě ještě dlouhodobě nezabaví a neudrží pevně hračku. Pokud máte mobilní postýlku, postavte si ji tak, aby vám byla dcera na dosah, mluvte na ni, když vás nevidí, zavěste ji hračky tak, aby na ně dosáhla a prodlužujte postupně dobu osamocení. Pokud si bude sama hrát, nezasahujte do hry, často dělají rodiče tu chybu, že naruší dítěti chvíle, kdy pozorně sledují dění kolem sebe nebo jsou zabrány do činnosti (a to i ve starším věku!), dítě se tak neučí si hrát a je neustále vyrušováno v dobré víře dospělých. Se spánkem je to to samé, naučte dceru na přesný rituál - koupání, krmení, položení do postýlky se zpěvem maminky, hlazením po ruce nebo po tváři, můžete pustit i nějakou hudbu a odejděte. Dítě se naučí, že se teď jde spát. Odborníci se kloní na dvě strany, jedni říkají usínat s dítětem, když pláče a vyžaduje přítomnost matky, druzí říkají, že pokud je dítě najezené, v suchu a nic ho nebolí, klidně ať si mírně popláče, brzy zjistí, že je čas spánku a maminka nepřijde. Tak to zkuste. Možná nebude usínat hned sama, chce to čas.
      Mnoho maminek si stěžuje, že jsou k dítěti naprosto připoutány (v pubertě zase, že jim děti utíkají a nemají o ně zájem). Každý věk má svá specifika. Vydržte, jakmile se dítě naučí manipulovat s hračkou, bude to snažší.
      Baby on line   | 17.08.2011 15:46:54
      Reagovat | URL příspěvku
  • Dobrý den, prosím o radu. Mám syna, 21 měsíců a teprve nyní se u něj začíná projevovat separační úzkost. Pokud jsme spolu doma, tak mu nedělá problém si hrát mimo můj dosah, nijak za mnou nechodí, nepronásleduje mne. Jsme-li ale na návštěvě nebo v cizím prostředí, tak spustí hysterický křik hned, jak se vzdálím. Nechce být ani s tatínkem ani s nikým jiným, jen se mnou. V listopadu se nám narodí druhý syn a já mám strach z týdeního pobytu v porodnici. Pokud mne syn nevidí přímo odcházet, tak se po mě neptá, musím se tedy nepozorovaně vytrácet, ale týden je přece jen dlouhá doba. A taky váhám, zda je rozumné ho brát za mnou na návštěvy do porodnice, aby pak při odchodu neplakal, ale nevidět ho třeba celý týden, to taky není dobré, ne? Poraďte, prosím.
    jrozikova   | 31.08.2010 14:54:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • chtěla jsem se poradit..
    v řijnu tohoto roku máme s přítelem 8 denní zájezd do afriky. dceři tou dobou bude 1 rok a měsíc. chceme jí dát na těch 8 dní hlídat babičce. bojíme se ovšem, že to malá nezvládne. přijde mi totiž, že je na mě moc závislá. k babičce zas jezdíme často a malá je s ní ráda. máte někdo takové zkušenosti, že jste odjeli někam na více dní a nechali jste roční mimi hlídat babičce?
    Marilyn.M   | 03.05.2010 18:23:55
    Reagovat | URL příspěvku
  • Nemůžu odejít
    Už zhruba od roku nemůžu od svého syna odejít ať už ho nechám s kýmkoli.Jak mě ztratí z dohledu ozve se okamžitě histerický řev.Mám obavu,že je to následek mého odchodu do porodnice.Takže u nás nezabírá nic,stále mě musí mít na očích.
    Val.J35   | 22.09.2008 22:15:10 | Reakcí: 1, poslední: 27.03.2012 16:53:34
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Co říkám já když odcházím na pár hodin pryč.
    Naší dcerku jsme dali občas k babičce na hodinku odpoledne pohlídat a nikdy nebyl problém. Okamžitě si ji adoptovala, protože jak je známo dítě si vezme za matku každého kdo se k němu mateřsky chová a nemusí to být jen matka biologicky potvrzená, myslím že to může fungovat i při odpoledním hlídání milovanou osobou. Záleží ale hodně na babičce, ta naše by jí vše dovolila...jen aby jí vyhověla. Poprvé na noc jsme jí dali k té stejné babičce a dědovi ve 14. měsíci. Průběh byl stejný- žádný problém. S radostí nás další den vítala. Mě bylo ale proti vůli se potajmu vytrácet. Proto jsem začala používat stejný model na který je zvyklá- ráno táta odejde DO PRÁCE a vždy se z ní vrátí, ať už má pojem o čase jakýkoliv, ví že se vrátí! Takže s touto jistotou jsem jí chtěla zanechávat. Proto se rozloučíme s tím , že jdu do práce a že příjdu, zamává mi , pošle pusinku a já si můžu v klidu vyřídit co potřebuji.
    veru-beru   | 22.09.2008 12:33:06 | Reakcí: 1, poslední: 07.03.2010 17:24:05
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Co říkám já když odcházím na pár hodin pryč.
      super finta:), ale ty naše zlatíčka to potřebují. Myslím, že to tak bude i u nás. Už teď, to je Jájovi 11 měsíců, na "...do práce" Jájuška slyší. Když táta odchází ven z bytu, vždy je to "do práce", protože jakékoli jiné vysvětlení je častováno křikem nebo přímo pláčem. Fajn typ, až půjdu na angličtinu. Bez křiku půjdu prostě do práce:) 
      JankaAnna   | 07.03.2010 17:24:05
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce