Navštěva psychologa - ano či ne?

Od narození syna (nyní již 20 měsíců) je dcera velmi plačtivá. Ze začátku jsme bojovali s pomočováním, to už jsme úspěšně překonali. Stále bojujeme s tím, že dcera (4 roky) Willimu bere hračky. Občas ho i uhodí. Když toto nastane, je to boj na celý den a je to neúnosné. Pokud jdeme ven sami, bez tatínka, je dcerka v pohodě. Jakmile jdeme s tatínkem, chce nést domu, a snaží se to vybrečet. Je to taková horká hlava. Jakmile syn usne, dcerka je usměvavá, hraje si sama. Říkáme si, že kdyby byla jedináček, tak je milionové dítko. Jsme venku, je ok, jakmile zavřeme dveře od bytu, začne brečet. Nechce se svlékat, chce krmit, chce ode mě toho hodně, protože vidí, že se starám o mladšího, ale přitom všechno sama umí. Nyní má odpověď na všechno. Manželovi je někdy špatně, když celý den malá probrečí a já mám také co dělat. Můžete mi poradit?

Odpověď MUDr. Ludmily Vomelové, dětské lékařky:

Co popisujete, je bohužel v některých případech běžný projev žárlivosti dětí po narození sourozence. Situace bývají velmi úporné a náročné na trpělivost. Pokud je situace takto nezvladatelná, poproste o pomoc psychologa. Poradí Vám účinné postupy, jak žárlivé dítě a vzniklé situace zvládat. V mnohých případech velmi pomáhá starší dítě zaměstnat a zapojit do péče o sourozence. Většina dětí udělá ráda a získávají tím pocit, že nejsou odsunuty, že je jim také věnována pozornost. Zkuste dceru požádat o pomoc při péči o mladšího sourozence - například podat čistou plenu, podat krém na zadeček, podat košilku, ručník - pomoc při běžné péči o sourozence, pomoc při jídle - podat lžičku, dudlík, odnést talíř atd. Za tuto pomoc dítě nezapomeňte pochválit.