Navštívit psychologa - ano či ne?

Dětská deprese?

Dobrý den, dcera bude mít v červenci 4 roky, poslední asi 3 měsíce neustále mluví o smrti. při jakékoli příležitosti si dá danou situaci dohromady tak, že to končí smrtí. Např: Můj bratr žije v Praze, měl cestu kolem Karviné a stavil se k mé mamce jen na chvilkový pokecík a pozdravení. Dcera mě slyšela, jak říkám do telefonu, jo, Danek byl tady? A v tu ránu začla histericky plakat, až vyloženě naštvaně a smutně. Řekla mi, že ji Danek nemá rád, protože není mrtvá. Kattie ( což byl pes mého bratra, který umřel) tu rád má, protože je mrtvá a je v nebíčku a že ona musí také umřít, aby ji rád měl. Snažila jsem se ji vysvětlit, že tu měl bratr práci, ale rád ji má, jen neměl moc času, ale to ona nechce slyšet. Je to jeden z těch příkladů, je jich mnohem víc. Poslední dobou má mnohem víc imaginárních kamarádů, ráno mě budí, jeden den o víkendu stylem, EVI vstávej.. ani nevíš, že jsem ti v noci utekla. Na otázku s kým utekla a kam, mi odpověděla, že s jejích kamarádem duchem, který ji učí triky a řekl ji, že je dnes den robotů. Dcera byla zavřená dvě hodiny v pokoji a vystříhala z papíru 4 roboty, ta, co nevystřihne ani kolečko, protože ji to ještě pořádně prstíkama nejde, nicméně, to byly opravdoví roboti, detailně zpracováni. Kolikrát sedí a kouká na pohádky, člověk na ni promluví, bez reakce, křikne jednou, podruhé a pořád nic, na zatlesknutí se jen flegmaticky podívá a řekne, no? Mám celkem strach o její psychiku, Myslím si, že čtyřleté dítě by mělo mít radost z hraček, z každé lepší ptákoviny. Má dcera je na hřišti plné dětí a venčí svého neviditelného pejska. Na otázky ohledně smrti mi došly argumenty, proto zvažuji návštěvu psychologa. Začala mi malovat černýma pastelkama, ta, co chtěla jen růžovou. Kolikrát si dřepne do kouta místnosti, chytne spánky a začne řvát, jen tak, pro nic za nic. Vyřve se, vyvzteká, vstane a jako by se nic nestalo odchází. Učí děti ve školce hrát si na umření, doprostřed herny si lehne a prostě nereaguje, dělá mrtvou. Už jsem z toho opravdu unevaná a dost mě to trápí. Proto se chci zeptat, zda-li si myslíte, že návštěva psychologa by nám pomohla, třeba alespoň mě, vědět, jak s ní mluvit, jak ji odpovídat. Zase ji ale nechci zbytečně tahat po doktorech. Předem moc děkuji za odpověď :) Hezký den