Komplexní péče o zdraví, psychosomatika a vykadění rakoviny

Překvapuje vás, že ti, kteří příliš nemluví o tom, co pro tělo dělají, vypadají daleko lépe, zdravěji a spokojeněji než ti, kteří denně hlásají, co všechno dodržují a co bychom podle nich měli dodržovat i my ostatní? Nemá nás co překvapovat. Ti první se totiž věnují komplexnímu přístupu, který je tak samozřejmý, že si jej mnohdy dotyční ani neuvědomí. Na rozdíl od těch, kteří úzkoprse následují až jednostranně radikální výživová doporučení, nebo těch, kteří zase naopak denně cvičí jak o život. Komplexní přístup od jakživa ve svém výsledku vítězí nad tím jednostranným. O tom jednostranném se však lépe a zasvěceněji mluví v rámci PR aktivit.

Jak to, že to nefunguje?

„Představ si, jak ten žil zdravě. Vegetarián, nepil, nekouřil a je po něm,“ říká jeden šedesátník druhému v obchodě třímající v ruce mobil, kdy SMSce stále ještě nemůže uvěřit. „A čemu se divíš?“ odvětí kamarád. „Ta jeho posedlost zdravou stravou (odborně ortorexie – pozn. autorky) už nebyla normální. Však taky nezemřel na srdce, ledviny nebo zánět slinivky, ale na mozkový nádor. Už mu to zkrátka vlezlo na mozek.“

Byť s pánem nemusíme úplně souhlasit, tak je pravda, že s nádory je více než kde jinde spojen komplexní přístup, vznikají multifaktoriálně, zasahuje tam kromě životního stylu genetika a další. U nádorů můžeme vyslovit domněnku, že na jejich vzniku může mít psychika, nedostatek psychohygieny značný podíl.

A tak se může snadno stát, že i člověka, který žije stran výživy ukázkově zdravě, může něco takového potkat. Stejně tak závislého na cvičení, který je těžce rozladěn, když nesplní svůj denní limit. Nebo zdravě žijícího zarytého pedanta, který je ve všem orientován pouze na výkon.

Psychická pohoda nade vše

Nechci tady nějak propagovat nezdravý životní styl. Sama jsem nekuřák, 99% abstinent a v dětství jsem byla téměř vegan, odmítala jsem jíst maso, sýry i pít studené mléko :-). Ale jiným to nevnucuji. Vemte si např. takového Winstona Churchilla. Myslíte, že by se dožil 90 let, kdybychom mu sebrali jeho oblíbený doutník a skleničku whisky? Myslím, že by jej naše jednání značně rozladilo. A to by pro jeho psychiku nebylo dobře.

Toto je pro mě velice aktuální téma. Pravidelně totiž vstávám v 5.30, abych si mohla zacvičit a minimálně polovinu týdne si jdu k tomu večer zaběhat asi kolem 6 km a 1x týdně si „střihnu“ 20 km na bruslích lesem. No, vstávám. Vstávala jsem, letos to nějak po změně času nedávám. Opravdu se mně v minulých 2 měsících stává často, že si budík posunu o hodinu čili 30minutové ranní cvičení vynechám. Překvapilo mě, že se kupodivu nedostavily žádné výčitky, ani jsem díky tomu nepřibrala na váze. Jak to? říkám si. Myslím, že jádro pudla je v psychické pohodě. Ta má nejen vliv na to, že i při občasném vynechání pravidelných aktivit nepřibereme, tak i na tom, že jsme více odolní stresovým onemocněním. To ale samozřejmě nestačí.

Na životní styl pouze komplexně aneb jak s minimálním úsilím dosáhnout maximálního výsledku

Vše souvisí se vším. To není stupidní motto, které jsem si právě vymyslela, ale denně se o pravdivosti této krátké VSSV větičky přesvědčuji na vlastní kůži. Jste-li psychicky v pohodě, nemůže vás ohrozit nějaké chvilkové necvičení, nějaké to kilo navíc, zhřešení čokoládou – to mimochodem dělám často, nejvíce ujíždím na té s oříšky, ale musí jich tam být vážně hodně, vždy je nutno ji v obchodě řádně prohmatat :-). A na psychiku má samozřejmě vliv naše kondice, lehké jídlo, po kterém se cítíme dobře, imunita, díky které jsme zdraví, pozitivní mezilidské vztahy, už jen usmát se na někoho, koho míjím při běhu, v obchodě, na ulici znamená vylepšení pocitu štěstí. Zvláště, když vám protějšek úsměv opětuje. Mimochodem tu imunitu zase zpětně ovlivňuje cvičení, zkrátka všechno pozitivní, co pro sebe můžeme udělat, je propojené.

Snad nejvíce jsem se o účinnosti komplexního přístupu, kterému také říkám „jak s minimálním úsilím dosáhnout maximálního výsledku“, přesvědčila při psaní knížky „Žena po 40 – sebevědomá a v kondici“, která znamenala naprostý zlom v mém přístupu k životu – osobním i profesním. Začalo to pohledem do zrcadla, ze kterého jsem vůbec nebyla nadšená. Připadalo mně, že teď už to půjde vše z kopce, vizáž, zdraví, že už budu sypat všechny peníze jenom do něj. Proto jsem se začala spojovat s odborníky, které můj věk potřebuje a sondovala od nich, co se sebou může zralá žena podniknout. Výsledkem bylo, že aniž bych cokoliv záměrně plánovala, dokonce jsem si to ani neuvědomovala, postupně jsem zapojovala do životního stylu, co se mně od nich líbilo a bylo naprosto pro mě snadné zavzít. Zkrátka jsem si vyzobávala ty svoje třešinky na dortu. A za 4 měsíce, když jsem se opět podívala do zrcadla, viděla jsem tam úplně jinou paní. Co se stalo? ptala jsem se sama sebe. Vždyť jsem nic nedělala? Ale dělala! Přišlo mi to však tak samozřejmé, že jsem tomu ani dělání neříkala. Výsledek byl značný – neseběvědomí před a sebevědomí po, nekondice vs. kondice, psychická nepohoda vs. pohoda, nalezení těch správných odborníků, ke kterým místo na opravy chodím pouze na prevenci, ještě dnes tomu nemohu uvěřit. A ta cesta stále pokračuje. Pořád nacházím něco, co mě i můj život vylepší. Samozřejmě si opět vybírám to, co se mně zavádí s nejmenším úsilím. Ale proč to píši. Kdybych asketicky změnila svůj jídelníček k nepoznání, nikdy nedosáhnu toho, o čem píši výše, a to jej mám poměrně zdravě vypadající, ale tak nějak to nehrotím. Stejně tak, kdyby nejel vlak přes to, že musím, opravdu musím denně ráno cvičit a večer mít další sport, myslíte, že bych byla v pohodě? Ne, jednostranná aktivita k ničemu nevede. Sami se podívejte na ty radikální jednostranně zaměřené poradce. Působí na vás psychicky v rovnováze? Cože, že vyskakují jak čertíci z krabičky? Že dámy rozhodně nejsou dámami, ale nevyrovnanými diblíky? Rozumím vám. Vidím je z velké většiny stejně.

Jsem velmi ráda, že v poslední době nabývá na popularitě obor, který konečně říká, že část tělesných příznaků onemocnění má původ v psychice. Co je škoda, že na to musí být vyčleněn obor, že tuto složku nemůže automaticky praktikovat každý lékař. To je téměř k pláči.

Proč není na psychosomatiku v „běžné“ medicíně čas?

Na to je bohužel smutná odpověď. Západní, „evidence based“ medicína je zatím nejpropracovanější systém medicíny, který existuje. Dokáže si poradit s akutními záležitostmi typu trombózy, infarktu, které by pod jinou než západní medicínou skončily úmrtím pacienta, léčí úrazy, snaží se odhalit genetická onemocnění. Proč sakra nedokáže léčit chronické stavy? Protože úředník. Ano, čtete správně. To, že na vás lékař nemá čas, že nepátrá po skutečné příčině nemoci, není tím, že by nechtěl, ale úředník, tedy někdo, kdo mu vzděláním a inteligencí nesahá ani po kotníky, mu stanovil, že se vám má věnovat při vstupním vyšetření, kdy má s vámi probrat celou rodinnou anamnézu, vyšetřit vás, stanovit příp. diagnózy a léčebný postup, hodinu, a když přijdete s nějakým novým problémem, tak dokonce pouhých 15 minut. Ještě že nejsem v praxi, asi by se mnou žádná pojišťovna smlouvu neuzavřela, neboť za 15 minut si nestihnu s pacientem říci ani dobrý den a vyměnit zdvořilosti. Chceme-li čas, který si skutečně náš stav žádá, musíme si pak hradit nejrůznější alternativy, na které se to dá nabalit. Což naprosto nechápu, neboť psychosomatika je součástí standardní medicíny, západní medicína ví, jak záleží na psychice pacienta a také tuší to, že část nemocí má psychogenní původ, vzniká z příčin psychických.

Každá dobrá myšlenka bývá časem zneužita

Jsem životní optimista, proto každý úžasný nápad přijímám s nadšením. Současně mě však můj realistický protějšek z těch výšek stahuje mírně k zemi, abych se nedostala dál než, kde končí atmosféra. Proto si uvědomuji, že i ten nejúžasnější nápad bývá časem nějakým buď egomaniakem nebo hajzlíkem nebo obojím zneužit. 

Vezměte si jenom pamlskovou vyhlášku. Ono nestačilo pouze „vyrušit“ vysoce kalorické sladkosti a slané, mastné brambůrky, u kterých se mně navaluje, jenom o nich píši. Tito radikálové posedlí svou důležitostí a egem vítězoslavně vyhlásili taková pravidla, že byste dítěti, které je celý den v pohybu, v pubertě se potí, čili potřebuje jak energii, tak minerály, nemohli dát ani obyčejný rohlík s máslem, šunkou, sýrem a hromadou zeleniny uvnitř. Jak byli překvapeni bouří nevole. Tím bohužel, jak se říká, zasklili skutečně dobrý nápad. Takže výsledkem je, že vyhláška byla zrušena a ve školách se jede vesele po staru.

Stejně je to s psychoterapeutickým přístupem u somatických onemocnění, kde se to hemží zneužívači dobrých myšlenek stejně intenzivně jako v té výživě. Nechci tady z 80 % populace dělat neurotiky, ale i lidé psychicky v rovnováze zjišťují, že ne vždy mají rezervy na všechny okolnosti, které se jim přihodí. Čili nemluvme o neuroticích, ale psychické náročnosti dnešní doby.

Právě proto by na psychickou stránku měl být kladen mnohem větší důraz a měla by být dokonce návaznost praktických lékařů na kvalitní psychoterapeuty.

Kdo je kvalitní psychoterapeut, jak nenaletět?

Kdo měl kdy co do činění s hledáním psychoterapeuta pro rodinného příslušníka, tak zjistí, že je to neskutečně náročné, někdy až nerealizovatelné. Nedivím se proto lidem, kteří se svěří takovým centrům jako Aktip, jak bylo v nedávné reportáži v televizi. Zvláště, pokud tam působili lékaři. To by už člověk vůbec nepředpokládal, že se může setkat s neseriózním přístupem. Je to smutné i z důvodu věrohodnosti právě onoho velmi mladého oboru, kterým psychosomatika je, kterým se ono centrum zaštiťovalo.

Jediné, co mohu sama doporučit, tak obrátit se na lékaře klasické medicíny, ke kterým chodíte a důvěřujete a od nich si nechat psychoterapeuta doporučit. Také není od věci si najít lékaře, který léčí jak klasicky na pojišťovnu, z čehož je patrné, že by tu medicínu mohl umět, a k tomu se zabývá alternativními metodami. Možná budou tyto řádky pro některé lékaře jako červená na býka, ale právě z důvodu vzniku tělesných příznaků onemocnění na bázi psychických příčin by měl být schopen i s těmito prvky léčby klasický lékař zacházet. Aneb kdo homeopatii a zaříkávání nevěří, tomu nepomůže, ale kdo tomu bezmezně věří, tak proč mu předepisovat drahý medikament, navíc pro tělo dryák, když si může v lékárně koupit pár sladkých bobulí a bude to mít možná navíc ještě pozitivní efekt.

Jinak co se týče toho „vykadění rakoviny“, abychom se k tomu konečně dostali, tak to je doslova nemožné, a to i v případě, že se jedná o nádor konečníku či střev. To vím vzhledem ke své rodinné anamnéze zcela bezpečně. Bohužel. A někdy se takový nádor nejen že nedaří vykadit, ale dokonce ani nalézt.

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669262

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Komplexní péče o zdraví, psychosomatika a vykadění rakoviny - diskuze

Poradna

Napadení ovoce

| SRenata | 20.09.2018, 10:33

Dobrý den,
jsem na začátku těhotenství, v 6 týdnu. Nechci samozřejmě něco podcenit, máme doma hroznové víno, které je trochu napadeno padlím, což je houbové onemocnění rostlin. Plody jsou ale zralé a napadené nejsou (jen některé - celý hrozen je buď špatný, nebo v pořádku, bobule jsou sladké bez bílého poprašku), jen větvičky kolem bobulí jsou s bílým popraškem. Chtěla jsem se zeptat, zda jsou tyto plody zdraví škodlivé (i když to na nich není přímo vidět), stejně tak, jak je známo třeba nahnilá zelenina nebo ovoce.
Předem děkuji za odpověď, hezký den
Renata Skoumalová

Dobrý den, bohužel nevím, zda napadení hroznů padlím může být škodlivé v těhotenství. Je to otázka spíše pro gynekologa.  

Mgr. Jana Eliášová | Babyonline | 21.09.2018, 13:54
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce