Svobodnou volbu zdravotnického zařízení lze ovlivnit i jinak než zákazy a nařízeními

Nešlo to nezaznamenat. Mohutnou diskuzi o tom, jestli je normální 5 hodin vozit lidi v sanitce a nemít je kam předat, protože ve spádové nemocnici bylo plno. Brňáky pak musela sanitka odvézt do mimobrněnských nemocnic, protože v Brně byli ti mimobrněnští.

Zkrátka jim to přikážeme!

Jaká byla reakce státu a jeho zástupců? Opět cesta nejmenšího odporu. Papírem. Nařízením, že každý má jet do spádové nemocnice.

Myslíte, že se někdo z nich zamyslel nad tím, proč tam asi ti lidé jezdí? Jasně, že ne. Jinak by zjistili, že z důvodu kvalitnější péče. Je snad někdo, kdo by chtěl dobrovolně horší péči? Když nám po desetiletí vtloukají, že všichni máme na všechno nárok, a to zdarma? Tak proč to nevyužít?

Nechal by se snad ošetřit náměstek ministra v zařízení v místě úrazu, když může dojet do Prahy a zajistit si tu nejlepší péči? Všichni si asi odpovíme sami.

Ale zákaz či příkaz je tím nejjednodušším a nejlevnějším řešením. Řekneme ovcím, že mají jít k nejbližší ohradě, dál ne, jinak je pošleme zpět.

Mám-li za výsledek zodpovědnost, musím mít i příslušnou pravomoc

Jestliže předem vím, že odvezení do dané nemocnice znamenalo pro mé známé, kteří v ní skončili coby ve spádovém zařízení, jistou smrt nebo jisté komplikace, mohu si dovolit takové riziko? Kdo bude mým dětem pak „dělat matku“, pokračovat v mé práci a kdo za mě bude platit daně? Daně asi zvládnete, ale s tou matkou nevím, jestli stát pak nějakou přiděluje, když tu stávající nechá ve státním zařízení poškodit. Stejně jako by mě manžel nenechal jet do jedné brněnské porodnice rodit. Proč? Protože tam před atestací na stáži zažil situaci, kdy nemohli asi 15 minut najít dětského lékaře s dýchacím zařízením pro asfyktického novorozence (to je takový, který není schopen sám dýchat). Stejně tak mě nikdo nemůže nutit jet do nemocnice, která má v mém okolí velmi špatné renomé. 

Jestliže stát nařídil všem platit stejné zdravotní pojištění, při kterém máme nárok na stejnou léčbu, pak mě přece nemůže místo špičkového zařízení, kde mám nadpoloviční šanci přežít i ten nejnáročnější výkon, poslat někam, kde ta šance není ani 20%. Dílem proto, že tam mají málo lékařů, může být ve službě zrovna někdo naprosto nezkušený, dílem horším přístrojovým vybavením apod.

Budu to pak já, která bude nést důsledek tohoto rozhodnutí. A mí nejbližší. Sami vidíte, jak se nemocnice staví k odškodnění nezdařených případů. Nakonec je to hlavně rodina, která se musí o péči i náklady podělit.

Proč nejsou všechna zařízení stejně kvalitní?

Bylo krásné vidět, jak bez jakékoliv analýzy situace, snahy jít do sebe, jestli není problém u nás, padne rozhodnutí o spádovosti. Chyba tedy podle povolaných není v kvalitě péče, ale ve výběru lidí. Ti asi podle nich jedou do vzdálenějšího zařízení schválně, možná aby udělali v systému zmatek, že? Přitom nejeden pacient, který má snahu se nechat ošetřit ve zdravotnickém zařízení nižší kategorie, nakonec stejně skončí v tom odborněji zaměřeném s kvalitnějším vybavením. Dokážete si představit, kolik tam plyne prostředků na financování tzv. mrtvé části zařízení? Tedy budovy, vytápění, oprav a dalšího mimo pracovníků? Nebylo by účelnější tyto pracovníky přesměrovat do kvalitních center, jejichž síť pro každou diagnózu nebo skupinu diagnóz stanovíme?

Neobstojí ani doporučení chodit s méně závažnými problémy do nemocnic o úroveň níže. Jednak laik nemůže předvídat ani zhodnotit, zda se jedná o méně závažný problém a za druhé i laik ví, že je velmi snadné nekvalitní péčí z méně závažného problému vyrobit velmi závažný.

Kam půjdou studenti, rodiny na dovolené?

Také by mě u rozhodnutí spádovosti zajímalo, zda se někdo zamýšlel nad situací studentů. Kam půjdou oni na ošetření? Už teď zápasí s neochotou zdravotnických zařízení v místě studia, kde je běžně posílají za praktickým lékařem vzdáleným i 300 km v místě trvalého bydliště. Tedy tam, kde např. nebyli již 2 měsíce. A kdyby tam měli jet, tak by je to stálo omluvu z celého dne ve škole, protože v sobotu by asi lékaře v ordinaci nezastihli.

Nestačí snad na kvalitní péči naše pojištění?

Pokud si nemůžeme vybrat kvalitní zařízení, pokud na to naše odvody nestačí a k běžné péči si musíme vybrat ta méně kvalitnější, měl by nechat stát možnost připlatit si kvalitnější zařízení pro ty, co nechtějí riskovat.

Možná bychom se pak divili, kolik pacientů se za takovou službou pohrne, a to i placeně. Možná pak bude dostatek zdrojů na zkvalitnění péče níže v hierarchii zdravotnických zařízení, příp. na vytvoření systému kvalitních center pro jednotlivé typy ošetření.

Proč stále vázne umožnění nadstandardů?

Je určitě oproti západnímu zdravotnictví příjemné, že se našinec běžně dostane u závažných diagnóz ke kvalitní péči. Je ovšem mrzuté, že péči, která nespadá do standardu, hromadně by ji systém nebyl schopen uhradit, si nemůžeme připlatit. Někde se ani nedozvíme, že taková existuje. Týká se to i léčiv, kde pro nejmodernější, v synonymu nejúčinnější s nejlepším bezpečnostním profilem platí určité diagnostické mantinely. Nespadáte do nich? Smůla. Jsou na předpis, ale lékař vám je nepředepíše, protože nemůže. Začarovaný kruh, že? 

Kolem nadstandardů všichni našlapují po špičkách. Přece nemůžeme dopustit, aby si někdo mohl dovolit lepší péči. Ale ono to tak již je. Nebo si snad myslíte, že někdo pomazaný si nechá předepsat stejný standard, se kterým odejdete z nemocnice vy? Že nemůže? Když bude spadat do příslušné kategorie, tak může. A do takových kategorií „padají“ vyvolení velice snadno. Opravdu si myslíte, že máme rovný přístup k péči o zdraví?

Je tak složité udělat věrohodnou analýzu, která ukáže, kolik lidí si zvolí nadstandard a kolika z těch, kteří si jej nemohou dovolit, by to zkvalitnilo léčbu? Nebyl by to ten nejpřesvědčivější argument i na zarytého nihilistu?

Neměli by mít lidé s vyššími daněmi spravedlivě přednostní péči?

Pokud bychom měli opravdu spravedlivý systém, tak ti, kteří platí větší daně, by měli být ošetřeni přednostně. A to z jednoho pragmatického důvodu. Čím déle budou nemocní, tím déle stát místo příjmu daní z jejich platů jim bude naopak peníze proplácet. Ale považte, oni nechtějí předbíhat zadarmo, oni by si to i připlatili, ale nemohou. Ti, co jim v tom brání si zatím dle výše zmíněného neuvědomili, že jsou sami proti sobě.

Ale i tady by samozřejmě musela platit nějaká pravidla, aby nebyly odsouvány akutní případy neplatících, např. počet míst, které je možno rezervovat pro nadstandard.

Co potřebuje naše zdravotnictví?

Na úvod by možná stačilo:

  • Kvalitní marketing, který zmapuje stávající péči, zdroje a výdaje, vše zanalyzuje, vytvoří varianty řešení, možné standardy a nadstandardy, centra péče pro jednotlivé diagnózy. POZOR: lékař či úředník nerovná se automaticky kvalitnímu marketérovi, jak ostatně vidíme za ta léta sestupu českého zdravotnictví v praxi
  • Diskuzi s občany, zvýšení jejich zdravotní gramotnosti, aby se na výběru nejúnosnější varianty pro všechny mohli aktivně podílet
  • Potrubí bez děr, tedy peněžní tok, který zaručí, že kolik se na zdravotnictví vybere, tolik se dostane přímo do péče o zdraví českých občanů
  • Jasnou koncepci lékařského školství, jak na straně studentů, tak pedagogů
  • Jasnou koncepci postgraduálního vzdělávání
  • Odstranění veškeré nadbytečné byrokracie, bez které jsme se po desítky let obešli a najednou to nejde? Kdo si z lékařů a zdravotnictví udělal profitabilní „džob“? Pro koho musí místo léčení vyplňovat papíry a získávat stále nové certifikáty?
  • Léčbu musí stanovit lékař, ne mu ji diktovat úředník, protože pacienty může vyléčit pouze skutečný lékař, ne dělník medicíny

Je mi smutno z toho, když srovnám stav zdravotnictví nějaký rok po revoluci, tedy pár let, kdy se do kvalitního systému práce s tím nejkvalitnějším lidským zdrojem v celé populaci dostala ta nejmodernější léčba a finance na modernizaci. Byly peníze na kvalitní péči, opravu budov, nákup nových přístrojů a zařízení. Než se do toho vložili všemožní lobbisté a záškodníci připraveni na systému parazitovat. Bohužel, dnes i kdyby někdo chtěl tak, než by zavřel jeden kohoutek, kudy zdroje utíkají, stihne si vytvořená chobotnice otevřít jiný. Budu parafrázovat jednoho nepříliš schopného předsedu vlády: „Zdroje jsou.“ A doplním: „Ale vybraly si jinou než přímou cestu k cíli, cílové skupině pacientů a lékařů.“ Nechci, aby to působilo depresivně, ale zatím výsledek, ke kterému naše zdravotnictví dospělo, vypovídá o tom, že téměř každý, kdo na vedoucí pozici vstoupil, tak místo aby změnil systém k lepšímu, systém změnil jeho k ….

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Svobodnou volbu zdravotnického zařízení lze ovlivnit i jinak než zákazy a nařízeními - diskuze

Poradna

Dobrý den, paní inženýrko, ráda bych se zeptala na téma rodičovského příspěvku. Pracovala jsem od r. 2016 v Rakousku po ukončení studií, v ČR jsem doposud nepracovala. V lednu 2018 jsem nastoupila na mateřskou v Rakousku z důvodu rizikového těhotenství, porod se odehrál následně v červnu 2018, řešíme momentálně místní rodičovský příspěvek, přičemž již nemám pracovní smlouvu, nadále jsem zde ale i pojištěna.

Zřejmě se ale budeme přesouvat zpátky do ČR, přičemž partner bude dojíždět za prací do Rakouska (taktéž dosud v ČR nepracoval). Měla bych prosím v případě přesunu bydliště zpět do ČR nárok na RP v ČR, když jsem v ČR dosud nepracovala a neplatila žádné pojištění?

Děkuji předem za odpověď
S přáním pěkného dne
K.

Dobrý den, 

pro nárok na rodičovský příspěvek v ČR je důležitý trvalý pobyt v ČR a především skutečné bydliště, a to nejen Vás jako žadatele, ale všech společně posuzovaných osoby (tedy i dítěte a otce dítěte). Bydlištěm se rozumí zejména, kde se osoba dlouhodobě zdržuje, pracuje, žije s rodinou apod. Jestliže partner bude nadále pracovat v Rakousku, úřad práce od Vás bude navíc k žádosti vyžadovat formulář Doplňující údaje o společně posuzovaných osobách pro účely vyplácení dávek v rámci EU a k němu další dokumenty vyjmenované na konci tohoto formuláře. Na základě předložených dokumentů rozhodne, která země by měla být primárně odpovědná za výplatu dávek. ÚP může také od rakouských úřadů požadovat potvrzení, zda na dávky v Rakousku máte nebo nemáte nárok. Pokud byste rodičovský příspěvek v Rakousku pobírala, bude vyžadovat potvrzení v jaké výši byl čerpán. Pro více informací se můžete obrátit na call centrum úřadu práce.

Ing. Lenka Kozlová | Babyonline | 17.10.2018, 16:04
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce