Inzerce
Inzerce
Inzerce

Mají se vrátit dílny a pozemky? Samozřejmě, že ano!

Pamatujete si? Řešili jsme to v diskuzi před 2 lety. Opět jsme napřed, politici a odpovídající odborníci se tím zabývají až nyní.

Co z naší diskuze vypadlo? https://www.babyonline.cz/diskuzni-klub/diskuze-dne?url=pozemky-dilny-vareni-siti-pracovni-cinno-1463144#r1463144

Na úvod jsem se ptala:

Inzerce

Pozemky, dílny, vaření, šití - pracovní činnosti

Inzerce

Holky, mají Vaše děti ve škole pozemky a dílny? Pamatuji si, že jsme chodili okopávat pozemky, sbírat rybíz - dokonce i povinně asi 3 dny o prázdninách, sázet květiny. Pak jsme v dílnách vyráběli různé předměty, v živé paměti mám stojánek na ubrousky s vypáleným vánočním motivem.  Také jsme asi půl roku nebo celý rok měly pouze holky vaření. Děti nic takového nemají. Přitom mně to přijde jako velmi praktické dovednosti. Pak ať se to Ministerstvo školství a průmyslu nediví, že děti nechodí na učební obory, když ani neví, o čem jsou :-).

Dost mě z vašich reakcí zaskočilo, že naše děti v hodinách vaření – tedy ty, které jej mají – neumí ani nakrájet banán :-). Dále se svěřujete, že kantorka děti učila rozklepnout vajíčko 3 hodiny, nebo že dát dětem do ruky nůž ke krájení křížal bylo o kriminál.

Inzerce

Právě proto mě překvapil názor odborníka z neziskovky zaměřené na oblast školství, že jsou dnes dílny a pozemky překonané.

Každé dítě by mělo umět základy, a to i v dnešní počítačové době!

Upřímně si myslím, že každé z dětí by mělo mít určité penzum manuálních základů. Posílí to jeho praktické myšlení i v jiných oblastech a právě o tu praktičnost jde v moderní době nejvíce. Schopnost přicházet na jednoduchá a účinná řešení. Dovednost si ve všem udělat systém. Já osobně z toho těžím dodnes. Dokonce mi někdo řekl, že já si v hlavě vytvořím systém, i když půjdu s košem k popelnici. A to měl setsakramentskou pravdu.

POZOR! Toto říká člověk, který je velký propagátor talentů dětí a „pouze“ dorovnání hendikepů, ne jejich drilování. Ale i dítěti, které je manuálně nezručné, se bude velmi v životě hodit pár hodin manuálních prací na základní škole.

Inzerce

Neříkám, že dítě, které je budoucí Einstein, nechám 3 hodiny denně uklízet nebo pracovat na zahradě. Mně stačí vědět, že až to bude potřebovat, zvládne to. Jinak se samozřejmě bude věnovat vědě a na úklid si někoho najme, protože jeho favoritní oblastí je věda, ne úklid. Nebo bychom snad chtěli posadit paní uklízečku k atomovému reaktoru a vědci dát do ruky smeták?

Mimochodem u tohoto odstavce jsem si vzpomněla na jednu úsměvnou poznámku paní na úklid. A to, že by si děti měly pokoje uklízet samy. Když pominu skutečnost, že paní tady není od rozdělování práce v naší domácnosti, jakkoliv si mohu myslet, že má pravdu, tak jsem měla na jazyku poznámku, kterou jsem nakonec spolkla: „Mám jej skutečně nechat hodinu uklízet pokoj místo hodiny, kdy mi stříhá videa, za která bych u externí firmy zaplatila 5x více než Vám za hodinu úklidu?“ Právě proto mám na úklid nejraději šikovné studentky. Jejich obzor sahá totiž dále než pouze k úklidu a poměrně dobře chápou, proč těch 5 hodin základního, prosím, základního úklidu zadávám jiným a já si je ušetřím k činnostem, které naopak jiní nezvládnou, nebo k sebevzdělávání či relaxu. Ale vím, že to umím. A také mnohem precizněji než externisté. Když mně slečna o prázdninách vypadla, ptá se moje dcera, kdo byl u nás na úklid: „Tak dobře jako teď tady ještě nikdy uklizeno nebylo.“ To mě potěšilo :-). Jak vidíte, umím to, protože jsem se tomu naučila v dětství doma i ve škole, ale neznamená to, že se tím budu živit. Ale pevné základy, na kterých mohu stavět, mám.

A přesně tak si to představuji i u svých dětí.

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Mají se vrátit dílny a pozemky? Samozřejmě, že ano! - diskuze

  • Upřímně nevím...
    Schválně jsem se dívala co jsem psala, a jestli stále mají děti nějaký ten rychlokurz, tak si myslím, že v dnešní době to bude dostačující. Na to bych asi spíš navázala nějaký nepovinný předmět, pro toho koho to chytlo a chce vědět a zkoušet víc... Na co bude klukovi to, že umí zatlouct hřebík, něco opravit, holce že umí něco zašít, uvařit, když je to nebaví a ještě třeba jim doma řeknou, že vadná věc se vyhodí, případně na opravu si někoho pozvou a jsou tak i vychováni... Navíc pro někoho kdo je zvyklý a musí pomáhat/dělat i doma, to může být otrava, jako u mě. Mě opravdu šití, vaření a pozemky nebavily. Háčkovat jsem se nenaučila dodnes, vařit vařím z povinnosti taky do dneška, šít pravda šiju, ale taky k tomu nemám vřelý vztah, jediné co mě chytlo je zahradničení, to jsem jako holka nenáviděla a právě jsem byla naštvaná, že kromě toho, že se rýpu v zemi doma, tak jako bonus musím i ve škole. Jediné co mě bavilo od mala byly dílny, i když jsem absolutně na to levá.
    moninif   | 15.04.2018 07:54:53
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×