banner

Celkem výsledků pro výraz "zuby": 41

Dětský Blok
avatar Pavelll 12. 02. 2021

Dobrý den, jedná se o mojí první zkušenost s psychologickou poradnou obecně. S manželkou bychom potřebovali poradit, co by mohlo platit na našeho syna (3). Znamení vodnář, jestli vám to pomůže. Pro info máme ještě dceru(2). Něco k seznámení se synem. Je společenský a veselý, docela i poslouchá, když se mu vysvětlí, proč má danou věc udělat. Případně jiná možnosti nabídnout, co zajímavého se bude dělat po činnosti, která mu v daný okamžik zas tak zajímavá nepřijde. Klasika, někam jít, když zrovna nechce, s něčím zajímavým naopak skončit, vyčistit zuby a podobně. V průměru tak jednou týdně třeba opakovaně neposlechne jasný příkaz či důrazný zákaz a dostane vařečkou. Zabrečí si a za chvíli je zas úplně v poho a veselí a vše je v pořádku. Poslední dobou už to bude spíše tak jednou za dva týdny. Některé situace chce řešit po svém a když se tak neděje, je z toho trochu rozhozený, ale často to přejde, anebo to s manželkou změníme a uděláme to tak, jak chtěl, pokud se nejedná o úplnou pitomost. Příklad : Nastupujeme do auta a první musíme dát do sedačky dceru, pak až syna. Jiná varianta znamená v lepším případě jen řev a pláč. Občas ale, řekněme tak jednou dvakrát do týdne, dostane amok. Třeba dnes, jdeme z procházky, 200 m od domu zmíníme s manželkou slovo boby , on se toho chytne, že chce zbytek cesty jet na bobech. Ukázání, že zrovna s sebou žádné nemáme nemá smysl. On trvá na tom, že buď pro ně někdo z nás dojde. To neschválíme s tím, že si zajezdí třeba na zahradě. Zbylou cestu pak už je dost nesvůj, u branky pak už dostává absolutní amok, že chtěl jet na bobech z toho místa 200 od domu. Varianta provezu tě po zahradě , nebo jít někam jinam neexistuje. Pouze varianta jít zpět těch 200m v bobech a pak zase zpět domů a boby uklidit. Obecně podobné situace známe, párkrát jsme na tu jeho hru přistoupili, abychom poznali, o co mu v situacích jde. Dopadlo to tak,že stál u zamčených vrat na zahradě s amokem třeba 10 minut. Po přenesení do domu amok samozřejmě pokračoval. Občas přijedeme autem domů, ale on nevyleze, že tam chce zůstat v autosedačce a zásadně připooutaný. Tak už ho tam občas necháváme prostě v autě, cokoli jiného je stejně často amok. Amok asi nemusím dlouze popisovat, smyslů zbavený, zkoušeli jsme na něj být extra hodní a chápavý, vysvětlující , nabízející alternativy, či něco příjemného, nic nezabralo. Zkoušeli jsme i velké seřvání, či zvařečkání. Často ten amok předvádí až do konce, třeba 10 minut jen řev, brek , odtaživé pohyby. Párkrát se nám povedlo ho uchlácholit hezkým hlasem , ale mnohem častěji se úspěch nedostaví. Co jsem dvakrát vyzkoušel já, vyšlo to, ale už to nedělám, je seřvání do obličeje a drobné třesení.. to už bylo krajní řešení, když měl amok 15 a víc minut. To tedy zabralo, najednou byl zase s námi, jako bych ho "nahodil". Vztah se sestrou mají hezký, jen jí donekonečna bere vše, s čím si ona začne hrát, její brek mu nevadí, ale to je asi dost běžné v každé rodině. Snažíme se, aby to nedělal. Poslední věc, pravý amok předvádí asi jen před námi rodiči a občas babí ,se kterou je více, třeba na návštěvách , s jinými dětmi, ve školce a podobně amok nemívá. Pouze vyjímečně pokud návštěva končí a on nechce domů, ale to je pochopitelné. Dokážete nám z těchto řádků nějak poradit? Velice děkuji.

Dobrý den, váš syn se vývojově nachází v období vzdoru, pro které jsou právě vámi popisované reakce charakteristické a naprosto normální. Jedná se o důležité vývojové období, kterým dítě musí projít. Jeho nervová soustava je nezralá a nezvládá řešit pro něj zátěžové situace, proto nastávají afektivní záchvaty. I když je toto období pro vychovatele náročné, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu, s vyzráním nervového systému tyto záchvaty samy odezní.
Nedávno jsem na podobný dotaz odpovídala:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

Pokud se dítě do afektu dostane, pak je potřeba jej nechat odeznít, dítě vás v té chvíli nevnímá, případné domlouvání či rozebrání situace nechte až se uklidní. Rozhodně na něj nekřičte, spíše mu vyjádřete podporu, můžete jeho chování okomentovat, třeba takto: "Vím, že se zlobíš, že nemáme s sebou boby, ale nedá se nic dělat, dnes jsme je s sebou nevzali, tak bobovat nemůžeme, ale můžeme je vzít příště." A nechte chlapce si afekt odžít. Učí se tak svoje výbuchy vzteku postupně ovládat, jejich frekvence se bude snižovat až ustanou úplně. Někdy se dá výbuchu vzteku předejít formou připravení dítěte na situaci, pokud o ni předem víme, nebo nevystavovat dítě situacím, ve kterých víme, že se spolehlivě začne vztekat. V nepodstatných věcech je možné dítěti vyhovět, není třeba s ním stále bojovat. Ať si posedí v sedačce, když chce, můžete se domluvit, že například vynesete nákup a vrátíte se pro něj, klidně můžete do autosedačky dát nejdříve dcerku a pak až synka. Ustupovat nelze pouze v záležitostech, kdy se jedná o bezpečnost a zdraví dítěte. Snažte se s chlapcem předem komunikovat, domluvit se, dát mu vybrat z několika možností a na jeho výběru pak trvat. Období vzdoru může být pro syna náročnější a výraznější i díky mladšímu sourozenci, u kterého vnímá konkurenci. Sestru má zcela jistě rád, ale potřebuje se proti ní vymezovat, vyjasňovat si role a zabírat si území. Je to normální chování, je potřeba je citlivě usměrňovat, pomáhat jim se vzájemně domlouvat a najít kompromis. Synovi poskytněte podporu a ocenění, pokud se chová vámi požadovaným způsobem, ale také v horších chvilkách. Buďte s ním trpěliví, dávejte mu najevo, že ho máte bezpodmínečně rádi a přijímáte ho takového jaký je, i když se vzteká a zlobí. Pomůžete mu tak toto i pro něj složité období překonat a upevnit vzájemné vztahy s vámi jako rodiči i se sestrou. Přeji brzké zvládnutí tohoto náročnějšího vývojového období a hodně radosti ze zdravých dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den,Syn 2roky a 4 měsíce. Cca od 2let u něj pozoruji agresivitu vůči dětem. Jakmile se v jeho blízkosti objeví jiné dítě, zle se na něj podívá a hned ho začne bít pěstičkami nebo štípat. Zatne zuby a útočí. Je mu jedno jak velké dítě je. Dřív hned děti objímal, smál se na ně... Ale teď je to neskutečný obrat a mě to ubíjí. Jeho bratranec o kousek starší si s nim nechce hrát, bojí se ho. Vůbec nic na něj neplatí. Dále, když není po jeho, švihne sebou o zem a ječí. Většinou slovní útoky směřuje proti mě, ať jdu pryč a ječení zintenzivňuje. Když ho obejmu, ječí ještě víc. Je to jen "období" a přejde to nebo jak toto řešit? Hlavně útoky na děti. Moc děkuji

Dobrý den, kooperativní hra se u dětí rozvíjí teprve kolem třetího roku věku. Dítě ve věku vašeho syna je sebestředné a přirozeně sobecké, není schopné si uvědomit a  respektovat pocity a potřeby druhých dětí, převažuje hra souběžná tzv. vedle sebe. Dítě není schopno rozlišit mezi půjčením hračky a tím, že mu hračku někdo vezme. Ostatní děti jej mohou zajímat a může chtít kontakt navázat i tímto způsobem. Záleží na více aspektech, také na temperamentu a osobnosti dítěte jak reaguje. Váš syn se navíc dostává do období vzdoru, pro které jsou prudké emoční negativistické reakce typické a normální. Je potřeba k němu přistupovat trpělivě, věnovat se mu, pokud se objeví jiné děti, tak jeho hru monitorovat, zapojit se, usměrňovat vzájemné interakce dětí. Dojde-li k fyzickému násilí nebo útokům, syna netrestat, což jeho agresivitu může jen zvýšit, ale ze situace jeji odnést a snažit se mu klidným hlasem situaci vysvětlit přiměřeně jeho věku. Např. biješ děti, tak si na písku nemůžeš s nimi hrát a odejít s ním jinam. Můžete mu také ukázat, jak si s dětmi hrát, vysvětlit mu, že je potřeba se zeptat, když chci něčí hračku a učit ho přijmout, že i když požádá, tak mu druhé dítě věc vždy půjčit nemusí. Agresivitu ale určitě netolerujte. Pokud by se potíže nedařilo řešit, pak je vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám při osobním kontaktu mohl více poradit a pomoci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den paní doktorko, podávám dítěti každý večer hodinu před spaním kaši,pak po hodině ho ještě nakojím,kdy mi pak usne u prsa.Tento režim bych chtěla takto dál dodržovat,jen si nejsem jistá kolik té kaše může sníst,když je mu 7 měsíců.Připravuji mléčnou kaši s lepkem - odhadem do mističky a co sní tak sní,jenže v kolem osmé jde spát a někdy už kolem půlnoci se budí-nevím jestli hlady,nebo ho bolí zoubky-s tím ted také bojujeme,ale vždy z prsa v noci pije.Pak se budí někdy ještě tak 1-2x za noc ale od 5hod.ráno už zase nespí.Napadlo mě zkusit zvýšit množství kaše-myslím že by asi jedl dál dokud bude,ale bojím se že když zase po hodině to zapije ještě mlékem,tak aby to nebylo moc,jelikož je mateřské mléko na pití i na jídlo zároveň. Tu kaši ještě zapije také trochou vody.Nejraději bych ho dala spát po tom co sní kaši a už ho nekojila,ale prso má jako uspávací rituál,pak v klidu usne.Mám si teda hlídat to množství kaše co mu dám nebo je moje obava zbytečná a nemám to řešit? Nemělo by už dítě v 7 měsících spát celou noc když má kaši,nebo max.se jednou za noc vzbudit na to kojení? Jsou dny kdy takhle často kojím,jenže nepoznám jestli ho zrovna bolí jenom zuby nebo má hlad.

Dobrý den, dítě v 7 měsících může spát již celou noc bez kojení, ale v tomto období se prořezávají zoubky a to jsou děti často neklidné. Ponechejte na noc kaši, kterou zapije vodou - čajem a v noci kojení podle chuti.