banner

Celkem výsledků pro výraz "vyvojove vady": 93

Dobrý den, s manželem máme 3letou dceru a čeká nás rozvod. Během mé rodičovské dovolené (3 roky) jsem se o dítě starala výhradně já. Otec o péči a výchovu nejevil zájem. Nyní by chtěl přístup změnit a trvá na střídavé péči. Z mého pohledu se jedná spíš o gesto, aby ublížil mně, protože zájem nikdy příliš nejevil. Nyní máme zkušební období, jak by taková péče mohla v reálu vypadat. Bohužel mám z dcery pocit, že je velmi zmatená. Po týdenním pobytu u otce neposlouchá, odmítá školku, do které dříve bez větších problémů chodila. Dělá scény, že se z práce nevrátím a má strach.Můj dotaz tedy zní, myslíte, že je taková péče pro dítě vhodná a měla bych tedy přistoupit na manželův návrh na střídavou péči? Především mi jde o zájmy a potřeby dcery.Děkuji za odpověď, Sedmíková

Dobrý den,

střídavá péče je komplikovaná záležitost a bez dobré znalosti problematiky se takto na dálku radit nedá. Dítě potřebuje ve výchově i v životě oba rodiče a jejich rozchod je jednou z nejhorších situací, které jej mohou potkat. Rozvod nebo rozchod je vždy ztrátový pro všechny strany, i když v některých situacích může být tím nejlepším, nebo dokonce jediným řešením. Motivaci vašeho manžela nelze také jen tak jednoduše posoudit, také vývoj vztahu otce k dítěti je obvykle odlišný od vývoje vztahu k matce. Reakce dcery na aktuální situaci je přirozená, přišla o velkou část své jistoty - zázemí, se svými rodiči se setkává odděleně, místo společně, také jejich chování k ní či jejich výchovný přístup může být odlišný. Proto se vám vrací od otce "rozhozená" a doma vyhledává vaši přítomnost a její strach a obavy, že o vás přijde, jsou z jejího pohledu opodstatněné, je také přirozené, že nechce chodit do školky a odloučit se od vás. Dalším faktorem v jejím neposlouchání však kromě rodinné situace může být i její vývojové období vzdoru, kdy jsou takové projevy normální. Snažte se o co nejvíce klidný, citlivý a trpělivý přístup, s manželem co nejvíce ohledně dcery komunikujte, domlouvejte se na výchovném přístupu, který by měl být co  jednotný, případné spory, či konflikty neřešte před dcerou, ta by se měla dozvědět vždy až pouze výsledek vaší domluvy. Snažte se v maximální možné míře dodržovat domluvy a běžné denní rituály, na které je vaše dcera zvyklá, poskytněte dceři čas k přivyknutí na novou náročnou situaci. Vaše argumenty a popis chování dcerky je spíše potřeba říci u soudu, případně sociální pracovnici, která by měla postupovat v zájmu dítěte a hájit jej. Na soudu také je, aby posoudil a případně pomocí soudně znaleckých posudků rozhodl, co ve vaší situaci bude pro vás všechny nejlepším řešením. Ve hře je také vztah dítěte k otci, jak se doposud formuje, jak dítě zvládá pobyt u něj a také to, jak spolu vy jako rodiče dokážete po rozvodu komunikovat. V případě, že komunikace probíhá mezi rodiči bez potíží, pak je určitě větší šance na zdárný průběh střídavé péče a tím i profit z ní pro všechny zúčastněné strany. Dobré by ve vašem případě možná bylo vyhledat mediační službu, kterou poskytují například poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, kde jsou odborníci, kteří se vám budou věnovat a pomohou vám dojít k dohodě. Zdravím

Dobrý večer, mám dotaz zda je v pořádku když má dcera které je 20 měsíců stále sama nechodí.Za ruku a kolem nábytku chodí nádherně už více jak půl roku ale sama se nepostaví a bez opory neudělá ani krůček. Vím že každé dítě má své tempo proto jsem doufala že se jen bojí nebo že je to tím že je silnější ale vývojově v ničem nezaostávala. Náš dětský lékař tvrdí ať jí dáme čas ale i když je super tak je už bohužel starší a ordinuje i když je v důchodu tak bych byla ráda za názor někoho jiného. Děkuji za odpověď. Kutílková

Dobrý den. Ve 20 měsících nemusí ještě sama chodit, ale měla by se sama stavět u nábytku. Pokud se sama nepostaví, doporučuji ortopedické a rehabilitační vyšetření.

Dobrý den, prosím o radu ohledně syna 3,5 roku. Jsme rozvedení s manželem 2 roky, syna pravidelně navštěvuje, má ho každých 14 dní na víkend. Syn má představy ve smyslu když někam jedeme, že už tam byl s tatínkem a přitom tam a ním nebyl. Nebo že mu tatinek koupil tu a tu věc nebo hračku a přitom ji nemá od něj. Je to prosím normální? Já to přehlížím. Ale jak mám prosím reagovat nebo to nějak řešit? Děkuji Markova

Dobrý den, pro vývojové předškolní období, ve kterém se váš chlapec nachází, je mimo jiné charakteristická magičnost myšlení. Dítě v tomto věku a některé citlivější děti až do věku deseti let mají potíže rozlišit skutečnost od fantazie. Přesněji co je ve fantazii může považovat za skutečné a naopak. Je to období velkého rozvoje fantazie a vnitřního světa dítěte. Dítě si dokonce může vytvářet i imaginární kamarády, které bere všude s sebou, mluví s nimi a považuje je za skutečné. Tímto způsobem se dítě mimo jiné vyrovnává a zpracovává situace z okolního světa.  Fantazie vašeho syna jsou naprosto neškodné a normální. Pravděpodobně je to způsob, jak se vyrovnat s přáním, aby s ním jeho otec byl a mohl také s ním vše prožívat. Jeho fantazie mu nevyvracejte, nezlehčujte je, nebo se jim neposmívejte. Nejlépe bude, když je nebudete komentovat. Pokud je nechcete podporovat, pak je nerozvádějte. Navíc u vašeho chlapce jsou zřejmě známkou dobrého vztahu s otcem a jeho touhy s ním být. Zachování a vytváření dobrého vztahu s oběma rodiči je v zájmu vás všech, proto také vztah s otcem podporujte a rozvíjejte, na péči o syna spolupracujte. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog