Vážená paní Eliášová, máme starost o naši holčičku z důvodu nedostatečného přibírání. Žena ji od začátku kojí, od začátku 5. měsíce dostává zeleninomasové příkrmy k obědu. Tyto dny jsme jí chtěli dávat i sunar, ale nechce, vyplivuje ho. Dnes jsme jí zkusili dát ovesno-mléčno-rýžovou kaši nutrilon - tu jedla.Vývoj jejích měr byl následující. V posledním období měla dokonce váhový úbytek:-por. hmotnost 3200 (při propuštění z odd. 6nedělí 2970), výška 50-6. týden 4850, výška 56,7-3 měsíce 5495, výška 59,5-4 měsíce 5835, výška 62,1-4,5 měsíce 5975-6 měsíců 5835, výška 63,5Moc prosím, jak bychom měli postupovat. Moc by nám vaše rada pomohla.S díky a pozdravem Ivo Bystřičan

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu, zda je normální, že můj syn, kterému je nyní 20 měsíců nemluví,tak jako jiné děti v jeho věku? Konkrétně tedy říká jen slovo "ham", které pořád opakuje a to nejen u jídla a pak už jen říká "táta a máma" (jiná jednoduchá slova nezopakuje). Jinak je sám o sobě moc "upovídaný", pořád si něco breptá, je chápavý a reaguje na zvuky, sluch má podle mě dobrý.Místo slov jen ukazuje nebo vydává zvuky. Neustále se mu snažím opakovat jednoduchá slova, jako auto atd.. ale nechce je zopakovat, vždy úsměvně reaguje slovem "ham". Zvuky zvířat také neříká,ale z knížek umí už poznat spoustu věcí,včetně zvířat. Z okolí slyším jen slova typu, že je ještě malý a nebo že každé dítě se vyvíjí jiným tempem a že bude mluvit později než jiné děti.Platí to i v tomto případě a v jeho věku? Mám se obávat, jestli nebude mít opožděný vývoj řeči a nebo něčeho jiného?Další prohlídka u pediatra je až ve 3 letech,znamená to tedy, že další psychomotorický vývoj dítěte stačí konzultovat zase až ve 3 letech?Děkuji vám za odpověď.

Dobrý den. Mám syna 3 a třičtvrtě roku starého. Od narození žijeme v Německu, kde i od dvou let chodí do sloky. Vývojově byl úplně v pořádku, jen se bal pustit ruky při chůzi, takze sám chodil na roce a půl a dlouho preferoval kasovirpu stravu. V reci tedy od cca roku a půl je jasne ze zaostává. Na foniatrii vyšetření sluchu proběhlo v pořádku. Ve školce se dětem neskutecne věnuji, máme několikrát do roka seslost z vychovatelkou, kde se řeší jak se dítě vyvíjí a zda je vše v pořádku. Ve školce dlouho nemluvil vůbec nic, ted pomalubzacina par slov a začal chodil na logopedii zde v Německu. Můj bratr byl také v reci opožděný a dohnal to až pusu nezavře. Můj problém s nim ale už není jen o reci. Jsem typ rodice, který hodně mluví, povídá si, zpívá, ukazuje, takze barvicky uměl před 2. rokem, bez moji snahy skládá puzzle o level vyšší než na jeho věk, počítá do deseti bez problému a umí poznat písmenka abecedy, příchod sestřičky zvladnul úplně v klidu a je i celkem empaticky, děti má rad, ve školce má jednoho nejlepšího kamaráda a další děti prý toleruje, je na ne hodný, ale nijak zvlášť ho nezajímají. Má mimo školku sestřenici, kamarádku a kamaráda, které má moc rad. Dnes jsem se ale jen tak mimoděk zeptala ve školce, jak to jde s Jonaskem a vychovatelka rekla, ze prý když jich je málo tak to jde, ale když jich je hodně, tak nic moc a ze má svůj svět, a ze by po každých pěti sezenich na logopedii chtěla mluvit s tou logopedkou. Ze se jako jediny nepoznal na fotce, kde byl jako miminko...Dneska jsme přišly domu a on začal zouvat mladší sestřičku, v obchodě mi pomáhá, všechno v klidu udělá, zpívá dlouhé písničky ( ale většinou, když u toho nikdo není a rozumím tomu jen já, jeho rec je velice nesrozumitelna. Některá slova i dlouhá řekne hezky, ale jablko je stále ,,makoje” sestra Johanka ,,Taba” a podobne. Jsou chvíle hlavně večer, kdy mám pocit, ze je úplně z jine planety, ze vůbec nevnímá, ze na něho mluvím a je úplně mimo, nereaguje na mě a ,,jede si to svoje” - zvuky, činnost. Velice těžko něco v půlce ukončuje. Když mu někdo rozpuli banán, je z toho plac, když ho vyzvedam ve školce, nejde ke mě dřív než docte knížku do konce. Pokud na neco kouká, něco vidí, tak to čile komentuje, ale když se ho zeptám jak bylo ve školce, co dělal, co by si dal k jídlu, tak sám vůbec nic neřekne, vůbec, prakticky žádná odpověď na dotaz, kde není odpověď jednoslovná. Většinou řekne nechci. O co má zájem o to si říct ale umí. Všimla jsem si, ze je zpleseni pokud tráví čas s prarodiči, ale to je ted v době koronavirove dosti obtížné. Nevím, zda už je to na podrobnější psychologické vyšetření, jestli jsou nám náznaky nějaké patologie, nebo to chce jen čas a dal trpělivost a vřelé prostředí. Děkuji velice za odpověď. Je to tu pro mě v lehce cizím prostředí a odříznuta od rodiny občas trochu náročné. Děkuji