Dobrý den, doporučila bych vám s dcerkou konzultaci u dětského klinického psychologa, odborník vám může poskytnout dlouhodobější vedení a poradí jak postupovat při výchově. Popisujete celou kombinaci obtíží, které mohou mít na chování dcerky vliv. Každopádně její aktuální chování a pomočování mohou být signálem, kterým dcera sděluje, že potřebuje více pozornosti, případně, že současná situace je pro ni zátěžová. Před rokem, s narozením sourozence, došlo v jejím životě k velké změně. Zpočátku píšete, že se na péči o sourozence podílela a přijala tuto situaci dobře. Vzhledem k tomu, že miminko se opravdu rychle vyvíjí, tak nyní je předpokládám situace o hodně jiná, než před rokem. Po narození byla sestřička bezbranným, na péči odkázaným uzlíčkem, pro vaši dcerku něco jako panenka, o kterou je potřeba se postarat a která ji v podstatě v ničem nemůže "ohrozit" (rozuměj konkurovat). Nyní se druhá dcera pravděpodobně pokouší o první krůčky, slůvka, komunikuje, pohybuje se. Nejen, že vyžaduje hodně vaší pozornosti, ale také už se dokáže v některých ohledech starší sestře přiblížit, vyrovnat se jí. Píšete, že se snažíte věnovat oběma dcerám stejně. Doporučila bych vám pokusit se věci zorganizovat tak, aby bylo možné, že si občas se starší dcerkou vyrazíte samy, například do cukrárny, na nějaký dětský program, nebo na hřiště, nebo si s ní budete jenom tak hrát, není důležité, kam půjdete, ale výhradní čas a pozornost, kterou budete věnovat jen jí. Chování vaší dcerky dále může být ovlivněno i vývojovým obdobím vzdoru, které se obvykle objevuje kolem tří let věku dítěte. Pro toto období jsou typické projevy vzteku, prosazování i agresivity a lze o něm najít mnoho informací na internetu i v literatuře, proto nebudu více popisovat. https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete V každém případě může narození sourozence na počátku tohoto období jeho trvání prodlužovat, zejména pokud není adekvátně zvládnuto.

Ohledně chování chlapce od sousedů sice může být pro dceru krátkodobě vzorem a může některé chování, které vidí chtít vyzkoušet, pokud ji však dlouhodobě vedete výchovně jinak a vaše reakce budou jasné a konzistentní a jí se toto chování nevyplatí, pak jej přestane používat. Důležité je, aby vždy dostala zpětnou vazbu, co není přijatelné, co a proč se vám nelíbí a současně je potřeba jí vysvětlit, jaké chování po ní požadujete a toto chování podpořit a ocenit. Dobré je stanovit si pravidla chování, která chcete, aby dodržovala a na nich pak trvat, může k nim patřit třeba netolerance násilí. Pozor, také vy byste neměli v kontaktu s dcerkou používat fyzické tresty, děti si z chování dospělých berou příklad a je pro ně určující mnohonásobně více než vzor kamarádů. Za výchovu chlapce od sousedů zodpovídají jeho rodiče, nikdy nevíte, co může být důvodem jeho chování, proto se soustřeďte na vaše dcerky. Je potřeba ujasnit si, co od výchovy svých dětí očekáváte vy. Více prosím řešte u dětského klinického psychologa, přeji brzké zklidnění situace.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den. V tomto věku zatím nelze rozhodnout, zda jde o nějaké postižení, sledujte vývoj a konzultujte se svým peditrem.

Dobrý den, není důvod se tím zabývat, odchylky mohou být několik dní. Během těhotenství budete pravidelně sledována na kontrolách u Vašeho lékaře, kde se celkový vývoj miminka bude monitorovat. Pokud Váš gynekolog nenaznal, že na ultrazvuku je něco špatně, není třeba se tím znepokojovat. Hezký den

Dobrý den,

popisujete změnu v chování, kterou poslední dobou u dcerky pozorujete. Uvádíte její obavy ze samostatného spaní a zároveň i zvýšenou potřebu být ve vaší přítomnosti, poté, co se narodil sourozenec. Dceru  také vnímáte jako více citlivou.

Nejprve by bylo dobré uvědomit si, o jak starém dítěti mluvíme a jaké požadavky můžeme na něj v tomto věku klást. 

Dcera má 2,5 roku, je to tedy dle vývojové psychologie batole. I když je dcera podle vašeho popisu dítě moc šikovné a vzhledem ke svému věku samostatné, pořád je to batole, což je jen o stupínek výše za kojencem. Může se taky stát, že při narození dalšího dítěte rodiče mají, aniž by si to uvědomovali, sklon chovat se ke staršímu dítěti jako by bylo starší, než ve skutečnosti je.  Obzvlášť na děti, které byly do té doby samostatné a šikovné, jsou kladeny zvýšené nároky a očekávání, které dítě není schopno naplnit.

Vaše dcera prožívá období, které je velmi křehké a pro další emoční vývoj velmi důležité.

Dcerka už dokáže prožívat spoustu emocí, ale nemá zároveň schopnost racionálního úsudku a nedokáže si fakta a prožitky správně uspořádat. To je samozřejmě naprosto odpovídající jejímu věku. Kdo má dítěti pomáhat orientovat se v jeho vlastních citech, je jeho nejbližší pečující osoba.  Pokud dítě prožívá nějaké pocity, pomáhá mu, když na ně rodič reaguje a  pojmenuje je. Když se dítě raduje, má matka tuto radost spolu-cítit. Když se dítě zlobí, případně bojí, může reagovat slovy porozumění, může kriticky okomentovat jeho projevy. Důležité je, emoci dítěti potvrdit, nesnažit se ji popřít. To ovšem neznamená hluboce zabředávat do hovorů o tom, zda a proč se dítě opět bojí, argumentovat, dlouze vysvětlovat a na strach upozorňovat. Rodič ale musí být ten, u koho dítě nachází bezpečnou oporu a průvodce v leckdy chaotických emočních prožitcích.

Ve vašem případě řešíte obavy ze spaní v pokoji a strach ze strašidelných postav, který se zřejmě odrazil i ve zlých snech, popisujete také zvýšenou vázanost na vás, která se objevila po narození bratra.

Co se snů týká, myslím, že je dcera na nějaké racionální objasňování příliš malá, zaměřila bych se tedy na to, jak jí pomoci strach překonat.

Zkuste si nejprve představit, co dcera mohla cítit, když jí bylo řečeno, že si takové řvaní nepřejete, protože jste unavená. Že cítíte únavu, je naprosto legitimní pocit, na který máte nárok - kojení, nevyspání a do toho starší dítě, které začalo "dělat potíže" s něčím, co mu dříve potíže nedělalo.

Mohla tato informace nebo požadavek na dceřino chování nějak změnit její pocity (strach ze samoty, případně z opuštění, ze zlých snů...)? Po dceři bylo vyžadováno něco, co nebylo v jejích možnostech splnit, protože tímto se její strach neodboural a nedokázala tedy "poslechnout" nebo pochopit, proč nemá křičet.

Protože jste zmiňovala její předchozí samostatnost a schopnost spát bez potíží sama v pokojíčku, je pravděpodobné, že citlivé období, ve kterém se nachází a zároveň změna v rodině přinesly  do jejího chování regresi, tedy návrat k chování typického pro mladší věk. S tím souvisí zvýšená potřeba závislosti na svém okolí a odmítání samostatnosti. K tomu přičtěme její senzitivní povahu, "strašidelné postavy z TV" a máme hned několik důvodů, proč ke změně u dcerky došlo. Co dítě v takové situaci potřebuje, je zvýšená podpora a přítomnost (nejen ta fyzická) rodičů. S malým miminkem je zřejmě obtížně realizovatelné, abyste s dcerou spávala v pokojíčku vy. Nepíšete, jak se staví k dcerčiným obavám ze samoty tatínek - není možné aby spal u dcerky on? Pokud ne, nebylo by řešením,  že byste spali v 1 pokoji všichni společně?  Domnívám se, že by to dcerku hodně zklidnilo.

I když to můžete vnímat jako krok zpátky, věřte, že opak je pravdou. Někdy je potřeba o krůček couvnout, aby se mohlo dítě se znovunabytou jistotou vrhnout zase dopředu. Další věcí je, že nic netrvá věčně a dcerka vaši přítomnost nebude vyžadovat navždy.

Co se týká Vámi zmíněných talismanů, u některých dětí mohou  taky zafungovat. Můžete zkusit pořídit lapač snů, který všechno škaredé pochytá a nepustí...

Rivalitu u dcerky nepozorujete, což je ta jednodušší situace, dál ji tedy podporujte v ochotě pomáhání s mladším bratříčkem (podávání plen atd.) a veďte ji k tomu, aby nezapomínala na své potřeby a ukažte jí i nějaké "výsady" pro staršího sourozence, zdůrazněte, co vše už zvládá, na rozdíl od malého bratra, který se všemu ještě musí naučit.

S tím také souvisí práce na rozvoji sebevědomí dítěte. Zkuste se podívat po literatuře na toto téma.

Pokud jsem dobře porozuměla, trochu tápete v celkovém přístupu k dceři, kterou označujete jako přecitlivělou a zvýšeně reagující na různé podněty. Teoreticky víme, že je důležité  dítě přijímat takové, jaké je a zkoušet porozumět jeho vnímání světa,  méně se už zajímáme o to, jaké pocity v nás konkrétní chování dítěte vyvolává a proč cítíme to, co cítíme.

Výchova citlivějších dětí má svá specifika a domnívám se, že by pro Vás mohla být  přínosná konzultace s dětským psychologem, kde byste toto téma mohli probrat podrobněji. Zkuste také pohledat nějaké informace o Nevýchově, kde můžete najít tipy na nenásilnou komunikaci s dětmi.

Dobrý den, cysta miminko nijak neohrožuje. Velmi často se právě jedná o tzv. cystu žlutého tělíska, která také pomáhá udržení těhotenství. Velmi často po 12. týdnu, kdy je již vyvořena placenta, vymizí. Co se týče neschopenky - to je opravdu na rozhodnutí Vašeho gynekologa, zda Vás do neschopnosti uvede.

Dobrý den, elevacie PI v a. uterina může být jeden z indikátorů pozdějšího rozvoje preeklampsie, jak jste sama psala, ale nemusí tomu tak být. Zda se u ženy preeklampsie a následně často i hypotrofie plodu vyvine, je souhrou spousty okolností a jevů. Ne pouze tento marker je směrodatný. Nevím, zda máte nějaká rizika v těhotenství, že vůbec pak doktor tuto hodnotu měřil. Standartně se neměří v rámci screeningu II. trimestru a navíc pokud ano, pak by se měl změřit průtok v uterinnní arterii vlevo a vpravo a jejich poměr je teprve směrodatný, ne hodnota z jedné strany. Takže tomu příliš nerozumím. Kažodpádně opravdu to neznamená, že budete mít v budoucnu preeklampsii, naví pokud jste zdravá žena.