banner

Celkem výsledků pro výraz "vyvoj miminka": 100

Dobrý večer,mám za sebou dvě zamlklá těhotenství, která skončila cca ve stejnou dobu okolo 8 tt. Velmi mě to trápí, čekám na vyšetření na genetice. Každopádně je okolo 8tt nějaký specifický vývoj dítěte nebo třeba vývoj placenty. Který je důvodem proč dochází k zamlklemu těhotenství? Nebo to mohou být pouze náhody? Žádné zdravotní obtíže nemám, veškeré krevní testy mi vyšly v pořádku. Našly se akorát ložiska endometriozy a mé vaječníky maji polycisticky vzhled. Ale obě těhotenství jsem otěhotněla bez problému.Děkuji za odpověď a váš čas.

Dobrý den,

celý první trimestr je zatížený nejvyšší incidencí spontánních abortů či zamlklých těhotenství. Určitě je na místě vyčkat výsledků genetického vyšetření, jinak se toho nyní poradit moc nedá, takové ty běžné věci jako vyhýbání se nadměrné a nepřiměřené zátěži, vyvážená strava, užívání těhotenských vitamínů, nic z toho ovšem není všemocné a má to spíše podpůrný charakter.

Kňourání
avatar Eva2411 07. 01. 2021

Dobrý den, syn má teď 2,5 roku. Už od malička je dost citlivý a uplakaný. Citlivý je dost na různé zvuky, jako vysavač, vrtačka, mixér, stěrače atd. Bohužel se to postupem času moc nelepší. Snažíme se vždy utěšit, pochopit a vysvětlit, že se bát nemusí. Je to normální takové chování? Kdy by to mohlo asi přejít? V okolí děti s tímto problémem nemáme. Dále mám dotaz na kňourání. Bohužel kňourání nebo mrčení, prostě nějaká forma stěžování si u něj taky přetrvává už déle. Pořád se ho ptáme co chce, dokáže si říct nebo ukázat, i když vyhovíme, tak za krátkou chvíli si najde další problém. Snažíme se s manželem být trpělivý, ale když vám dítě kňourá opravdu celý den, mezi lidmi i doma, tak občas už nám dojde trpělivost. Nijak ho netrestáme, snažíme se vysvětlovat, maximálně občas zvýšíme hlas, abychom zdůraznili, co je za problém. Nebo když je to opravdu hodně přes čáru, tak odejdeme a necháme ho aby se uklidnil sám. Moc nevíme, důvody jeho chování. Opět takové děti ve svém okolí nemáme. Vím, že se děti srovnávat nemají. Ale v tomto případě je to opravdu těžké. Dále má problém si hrát sám, hraje si sám jen pár minut a pak vyžaduje, aby si s ním někdo šel hrát. Samozřejmě se mu věnujeme rádi, ale občas je potřeba uvařit nebo něco udělat. Uvažujeme teď i nad druhým potomkem, ale mě náš syn dost psychicky vyčerpává, takže často si nejsem jistá, jestli jít do dalšího dítěte. Syn je zdraví a vím, že je to, to nejdůležitější, ale mám prostě strach aby se nám nenarodilo ještě komplikovanější dítě a třeba bychom to s manželem ještě více nezvládali. Předem vám moc děkuji za jakýkoliv názor nebo radu. Hezky večer.RyšaváPředem moc děkuji za rady.

Dobrý den, nemám dostatek informací o celkovém vývoji vašeho syna a také vzhledem k jeho velmi nízkému věku je obtížné posoudit příčinu potíží. Může se jednat o přecitlivělost jeho nervové soustavy, nebo o nějaké specifikum jeho vývoje. Doporučila bych vám konzultovat vámi popisované projevy chování s ošetřujícím pediatrem a postupovat podle jeho doporučení.  Synovi se snažte vytvořit co nejklidnější a stabilní rodinné prostředí, eliminujte vliv stresových faktorů a vzniku rozrušení. Pokud víte, že se některých zvuků bojí, snažte se ho jim co nejméně vystavovat. Mluvte na něj klidným hlasem, vysvětlujte mu situace jednoduchými, věku přiměřenými slovy. Postupně můžete trénovat přiblížení k vypnutému zdroji zvuku, nechat syna si ho ohmatat, vyzkoušet (např. vysavač). Ohledně schopnosti samostatné hry je v tomto věku normální, že se dítě samo dovede zabavit pouze krátkou dobu a na většinu svých činností potřebuje rodiče. Můžete se synem hrát různé pro věk přiměřené senzomotorické hry, které vám oběma budou přinášet potěšení a zároveň stimulovat jeho vývoj. Velké množství dětských her a námětů k nim je možné najít na internetu, nebo v literatuře. V případě, že budete potřebovat vykonat různé činnosti v domácnosti, tak lze dítě podle jeho věku do činností také zapojit. Je možné mu pořídit například stupínek nebo tzv. "učící věž", což je také vlastně takové stupátko například ke kuchyňské lince, které dítěti umožní bezpečně dosáhnout na linku a zapojit se do činností. Postupně s věkem a vývojem by se v souladu s vývojem dětské hry měla prodlužovat doba, kdy se syn dokáže zabavit sám. Volná hra je pro vývoj dítěte velmi důležitá a mělo by k ní mít dostatek času a prostoru. Vzhledem ke specifikům vývoje vašeho synka je na vás zvážit případný větší věkový rozestup mezi sourozenci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den paní magistro,mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení. Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Více o separační úzkosti najdete na www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost.