banner

Celkem výsledků pro výraz "vyvoj": 100

Tehotenstvo
avatar Minarikova42 12. 08. 2021

Dobry den, 29.7 jsem byla na ultrazvulu a byla jsem 6+1. Kontrolu jsem mela vcera 11.8. Kdy jsem mela byt 8+0 ale podle ultrazvulu jsem 7+3 a miminko ma 1 cm. Neni to moc malicke? Srdicko samozrejme bije

Dobrý den, není důvod se tím zabývat, odchylky mohou být několik dní. Během těhotenství budete pravidelně sledována na kontrolách u Vašeho lékaře, kde se celkový vývoj miminka bude monitorovat. Pokud Váš gynekolog nenaznal, že na ultrazvuku je něco špatně, není třeba se tím znepokojovat. Hezký den

Dobrý den,Tímto prosím o radu. Dcera, dva a půl roku, uviděla v televizi něco, co jí trochu polekalo. Jednalo se o nějaké mimozemšťany v Mužích v černém. Nic hrozného, jen vypadali prostě celkově divně. Dcera to okomentovala, že jsou divný, trochu poodešla od televize, protože se jí nelíbili a dál si hrála. Nějak jsem to ani nezaregistrovala.Je zvyklá spát sama už ve velké posteli ve svém pokoji. Po pohádce a zazpívání už přes rok prostě v pohodě usne. Občas máme nějaké probuzení - zakřičení a pláč, když má zlý sen, ale téměř vždy stačí pomazlit, přikrýt a spí dál. Obvykle ani neví, co jí probudilo a sny si nepamatuje.Nicméně v noci po shlédnutí mimozemšťanů se kolem půlnoci probudila s pláčem a už téměř celou noc neusnula. Odmítala spát, nechtěla být v posteli a v pokoji. Vždy, když jsem jí zase uložila, chvilku byla zticha a pak začal zase křik. Brala jsem to spíš tak, že se jí tělo a hlava trochu zmátli a ona se cítí prostě vyspaná. Různě jsme to v noci zkoušeli, po dobrém i po zlém, nakonec usnula ve své posteli asi v 5 ráno. Poté po obědě ve své posteli taky usnula, i když s trochou fňukání, ale to bylo spíše přetažením.Během dne jsme si v pokoji normálně hráli, hrála si tam i sama. K večeru jsem jí v pokoji řekla, že dnes v noci žádný takový řvaní nechci, že jsme všichni unavení. A ona jakoby se najednou vzpomněla, co se jí zdálo a co jí vystrašilo. Oknem za ní přišel nějaký mimozemšťan.Od té doby, co si na to vzpomněla, se v pokoji bojí. Sama tam téměř nevleze. Když chce z pokoje hračku, musím chodit s ní. Stále kouká na okno. Odmítá sama usínat, noční světlo nebo otevřené dveře nechce. Prostě tam musím být s ní. Zatím to řeším tak, že čekám s ní, než usne a pak odcházím. To samé, když se probudí v noci. Nicméně je to pro mě trochu neudržitelné, protože máme ještě tříměsíční miminko, které i několikrát za noc kojím. Křikem se i navzájem budí. Je pak velmi těžké takhle přebíhat, kombinovat, oba uspávat, jsem pak samozřejmě úplně vyčerpaná.K celkové situaci - dcera je velmi chytrá, výborně mluví a spoustu věcí chápe. Myslím, že nějak chápe i ten sen. Ale prostě večer, když kouká po pokoji, jde pochopení stranou a nastoupí strach. Celkově je velmi ustrašená, introvertní, nerada zkouší nové věci, je bojácná a řekněme hodně ufňukaná. Když se bojí, je naštvaná, něco se jí nelíbí, místo rychlého výbuchu poměrně dlouho a intenzivně řve. Nepláče, prostě řve a dlouho, ať se jedná o cokoliv. Stačí, abychom nepochopili, jak přesně chce, abychom při hře stáli a křičí. Musí být vše po jejím, na svém místě a podle jejího řádu. Celkově mi přijde hodně přecitlivělá, na vše reaguje hrozně intenzivně a dotknou se jí věci, které jsem u jiných dětí neviděla a ani by mě to nenapadlo. I když je to lepší, než když byla menší, snaží se ovládat. Zároveň ale když je ve svém a se svými, tak je poměrně dominantní, ráda si s kamarády hraje, když má radost, něco se jí líbí, je ohromně veselá, vysmátá, má velkou představivost. Narození miminka ji zasáhlo v tom, že jsem najednou byla 4 dny pryč (v porodnici), takže je na mě od té doby nalepená a poměrně závislá, i když předtím byla samostatná, často s tatínkem nebo u babiček, vždy byla nekontaktní a extra mě nepotřebovala. Na bratra ale vůbec nežárlí, naopak ho upřednostňuje i sama před sebou, velmi pečuje. Prosím tedy o radu. Jak vysvětlit dceři, co je vlastně sen? Pořád si myslí, že sen je ten mimozemšťan, co přišel oknem, nechápe, co znamená představa. Snažím se jí vysvětlit, že sen je něco, co neexistuje, jako pohádka nebo film v hlavě, který zmizí, když se vzbudí a že sny jsou i hezké. Jak postupovat se spaním i pobytem v pokoji? Přísně, vysvětlováním, pohádkou, nějakým talismanem? Trochu jsme to zkoušeli, ale nevím, jestli neustálým mluvením o tom snu ho spíše nepřiživujeme. Jestli neprežít pár dní a čekat, až sen vybledne. Zatím to trvá asi tři dny (večery). Posunuli jsme se aspoň k tomu, že se mnou je v pokoji v poho, sama ale ne.A jak celkově jednat s dítětem, které je na vše tak moc citlivé? Nemůžu svět vyčistit, aby jí něco nerozrušilo. A už je mi i proti srsti ji stále utěšovat, když začne křičet jen proto, že někde blíž k ní nastartuje auto nebo ve větru na ni letí igelitový pytlík a ona se lekne a křičí 5 minut. Přijde mi, že když ji utěšuju, akorát se v tom ještě vyžívá. Když jsem přísnější, řeknu jí, co to bylo za zvuk a že se nic neděje, má to lepší odezvu. Omlouvám se za román, ale celkově už si s její náturou moc nevím rady. Děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den,

popisujete změnu v chování, kterou poslední dobou u dcerky pozorujete. Uvádíte její obavy ze samostatného spaní a zároveň i zvýšenou potřebu být ve vaší přítomnosti, poté, co se narodil sourozenec. Dceru  také vnímáte jako více citlivou.

Nejprve by bylo dobré uvědomit si, o jak starém dítěti mluvíme a jaké požadavky můžeme na něj v tomto věku klást. 

Dcera má 2,5 roku, je to tedy dle vývojové psychologie batole. I když je dcera podle vašeho popisu dítě moc šikovné a vzhledem ke svému věku samostatné, pořád je to batole, což je jen o stupínek výše za kojencem. Může se taky stát, že při narození dalšího dítěte rodiče mají, aniž by si to uvědomovali, sklon chovat se ke staršímu dítěti jako by bylo starší, než ve skutečnosti je.  Obzvlášť na děti, které byly do té doby samostatné a šikovné, jsou kladeny zvýšené nároky a očekávání, které dítě není schopno naplnit.

Vaše dcera prožívá období, které je velmi křehké a pro další emoční vývoj velmi důležité.

Dcerka už dokáže prožívat spoustu emocí, ale nemá zároveň schopnost racionálního úsudku a nedokáže si fakta a prožitky správně uspořádat. To je samozřejmě naprosto odpovídající jejímu věku. Kdo má dítěti pomáhat orientovat se v jeho vlastních citech, je jeho nejbližší pečující osoba.  Pokud dítě prožívá nějaké pocity, pomáhá mu, když na ně rodič reaguje a  pojmenuje je. Když se dítě raduje, má matka tuto radost spolu-cítit. Když se dítě zlobí, případně bojí, může reagovat slovy porozumění, může kriticky okomentovat jeho projevy. Důležité je, emoci dítěti potvrdit, nesnažit se ji popřít. To ovšem neznamená hluboce zabředávat do hovorů o tom, zda a proč se dítě opět bojí, argumentovat, dlouze vysvětlovat a na strach upozorňovat. Rodič ale musí být ten, u koho dítě nachází bezpečnou oporu a průvodce v leckdy chaotických emočních prožitcích.

Ve vašem případě řešíte obavy ze spaní v pokoji a strach ze strašidelných postav, který se zřejmě odrazil i ve zlých snech, popisujete také zvýšenou vázanost na vás, která se objevila po narození bratra.

Co se snů týká, myslím, že je dcera na nějaké racionální objasňování příliš malá, zaměřila bych se tedy na to, jak jí pomoci strach překonat.

Zkuste si nejprve představit, co dcera mohla cítit, když jí bylo řečeno, že si takové řvaní nepřejete, protože jste unavená. Že cítíte únavu, je naprosto legitimní pocit, na který máte nárok - kojení, nevyspání a do toho starší dítě, které začalo "dělat potíže" s něčím, co mu dříve potíže nedělalo.

Mohla tato informace nebo požadavek na dceřino chování nějak změnit její pocity (strach ze samoty, případně z opuštění, ze zlých snů...)? Po dceři bylo vyžadováno něco, co nebylo v jejích možnostech splnit, protože tímto se její strach neodboural a nedokázala tedy "poslechnout" nebo pochopit, proč nemá křičet.

Protože jste zmiňovala její předchozí samostatnost a schopnost spát bez potíží sama v pokojíčku, je pravděpodobné, že citlivé období, ve kterém se nachází a zároveň změna v rodině přinesly  do jejího chování regresi, tedy návrat k chování typického pro mladší věk. S tím souvisí zvýšená potřeba závislosti na svém okolí a odmítání samostatnosti. K tomu přičtěme její senzitivní povahu, "strašidelné postavy z TV" a máme hned několik důvodů, proč ke změně u dcerky došlo. Co dítě v takové situaci potřebuje, je zvýšená podpora a přítomnost (nejen ta fyzická) rodičů. S malým miminkem je zřejmě obtížně realizovatelné, abyste s dcerou spávala v pokojíčku vy. Nepíšete, jak se staví k dcerčiným obavám ze samoty tatínek - není možné aby spal u dcerky on? Pokud ne, nebylo by řešením,  že byste spali v 1 pokoji všichni společně?  Domnívám se, že by to dcerku hodně zklidnilo.

I když to můžete vnímat jako krok zpátky, věřte, že opak je pravdou. Někdy je potřeba o krůček couvnout, aby se mohlo dítě se znovunabytou jistotou vrhnout zase dopředu. Další věcí je, že nic netrvá věčně a dcerka vaši přítomnost nebude vyžadovat navždy.

Co se týká Vámi zmíněných talismanů, u některých dětí mohou  taky zafungovat. Můžete zkusit pořídit lapač snů, který všechno škaredé pochytá a nepustí...

Rivalitu u dcerky nepozorujete, což je ta jednodušší situace, dál ji tedy podporujte v ochotě pomáhání s mladším bratříčkem (podávání plen atd.) a veďte ji k tomu, aby nezapomínala na své potřeby a ukažte jí i nějaké "výsady" pro staršího sourozence, zdůrazněte, co vše už zvládá, na rozdíl od malého bratra, který se všemu ještě musí naučit.

S tím také souvisí práce na rozvoji sebevědomí dítěte. Zkuste se podívat po literatuře na toto téma.

Pokud jsem dobře porozuměla, trochu tápete v celkovém přístupu k dceři, kterou označujete jako přecitlivělou a zvýšeně reagující na různé podněty. Teoreticky víme, že je důležité  dítě přijímat takové, jaké je a zkoušet porozumět jeho vnímání světa,  méně se už zajímáme o to, jaké pocity v nás konkrétní chování dítěte vyvolává a proč cítíme to, co cítíme.

Výchova citlivějších dětí má svá specifika a domnívám se, že by pro Vás mohla být  přínosná konzultace s dětským psychologem, kde byste toto téma mohli probrat podrobněji. Zkuste také pohledat nějaké informace o Nevýchově, kde můžete najít tipy na nenásilnou komunikaci s dětmi.

Vápník
avatar Halin 08. 04. 2022

Dobry den pani doktorko, syn ma alergii na bilkovinu kravského mleka. Je plne kojeny, ted zacal dostavat prikrmy. Ja dodržují bezmlecnou dietu uz asi 5 mesicu. Ze zacatku diety jsem nebrala zadne doplnky stravy s vápníkem. Doplňovala jsem makovým mlekem. Pediatricka mi rekl, ze to staci doplnit stravou. Pak jsem nekde vycetla, ze vapnik z máku telo dostatečně nevstreba, takze jsem posledni mesic zacala pouzivat doplněk stravy s vápníkem. Zajima me, jestli nedostatek vápníku mohl nejak ohrozit vyvoj ditete. Nebo jestli jak tvrdi pediatricka si dite vezme z tela matky co potrebuje. Dekuji moc za odpoved

Dobrý den, zatím není třeba doplňovat vápník u dítěte.

Dobrý den, syn nemá ve 33. týdnu těhotenství sestouplé varlata. Je možné, že do porodu sestoupí? Má to nějaký vliv na vývoj dítěte?

Dobrý den,

varlata nejpozději sestupují do šourku do pár měsíců po porodu, to již bude případně plně sledovat pediatr a následně řešit dle nálezu po porodu.

Dobrý deň, mojmu synovi, 2 roky, puka v ramenom kĺbe len zdvihne ručičku a pukne, v noci sa otočí a tak isto mu pukne. Nikdy sme ho za rúčky netahali. Je to normálny vývoj, netreba mu nejaké vitamíny alebo vyšetrenie? Ďakujem

Dobrý den,

doporučuji ortopedické vyšetření.

Dobry den, paní doktorko, moc bych Vás prosila o radu, dnes ráno jsem byla na očkování břišního tyfu kvůli plánované cestě do zahraničí a za chvíli poté jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. Velmi mě to vyděsilo, bojím se, aby vakcína nějak neublížila těhotenství. Menstruaci mám dostat až za 5 dní, ale čárka už je hezky vidět. Prodělala jsem již dva aborty a strašneěse bojím, aby to tentokrat bylo vše v pořádku. Myslíte, že očkování takhle na začátku může nějak poškodit budoucí plod? Moc děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den, v tak ranné fázi těhotenství by toto očkování na vývoj plodu mít nemělo. Teď už s tím každopádně nelze nic dělat, ale myslím, že velké obavy nejsou na místě.

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká chování našeho 8,5 letého syna. Syn se nám svěřil, že si s kamarády osahávají přirození. Cítí se provinile, potřeboval nám to říct. Neví, proč to dělá. Přiznal se, že on je vždy iniciátorem. Stalo se to opakovaně, se třemi různými chlapci a s jednou dívkou. Vím, že u dětí je normální poznávat své tělo atd., ale nevím, zda v tomto věku a tímto způsobem. Nevím, jak to uchopit a budu ráda za každou radu. Děkuji.

Dobrý den, je dobře, že syn má potřebu se vám se svým chováním svěřit a je vidět, že vám důvěřuje. Jeho chování může opravdu patřit k fázi experimentů s vlastním tělem a poznávání ostatních a nemusí mít, ale může sexuální podtext. Takové chování se vyskytuje i u dětí již v předškolním věku, také masturbace se často už u předškolních dětí objevuje. Zkuste si  s ním promluvit, nebo zapátrejte, jestli se nestal svědkem nějakého sexuálního chování (v televizi, doma, ve filmu nebo jinde), které by v něm vzbudilo mírně předčasný zájem o sexualitu. Děti ve věku vašeho syna jsou velmi zvídavé, všímavé, experimentují, osahávání pohlavních orgánů v nich vzbuzuje libé pocity.  Na místě by pak byla sexuální osvěta, chlapce netrestat, nevyvolávat v něm pocity viny, ale vysvětlit mu, že doteky na intimních místech jiných dětí nejsou v jeho věku přípustné, jsou dokonce zákonem zakázané, a pokud se týká doteků vlastního těla, pak že se jedná o normální chování (je to důležité pro jeho další zdravý sexuální vývoj), ale že se jedná o intimní činnosti, které se nedělají na veřejnosti ani před jinými dětmi. Veďte ho k tomu, aby si uvědomil cenu svého těla a zároveň respektoval i intimitu ostatních dětí. Vhodné by bylo zakoupit literaturu o sexu, která je pro děti uzpůsobena, např. vyšla kniha s názvem "Moje první knížka o sexu" Ottovo nakl., která je běžně k mání a dá se objednat i přes internet. Postupujte citlivě s ohledem na věk chlapce, velmi oceňte, že se vám svěřil a nezklamte jeho důvěru, situaci řešte rychle, než se svěří rodičům některé jiné zúčastněné dítě a z původně nevinné dětské hry by se mohlo stát velké nedorozumění.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #vzdělání

Dobrý den, před měsícem měla má dcera (jsou jí 2 roky a 7 měsíců) komplikované fibrilní křeče a ležela dvě noci na JIP v nemocnici v Krči, kde sem s ní nemohla zůstat přes noc ale vždy říkali že byla velmi hodná pak jsme strávili jeden den na normálním oddělení a pustili nás domu. Ale od té doby, co nás pustili domů, začala být taková agresivní. Ze začátku mě i několikrát z ničeho nic začala mlátit a řvát na mě, ať jdu pryč. Postupem času, kdy sem se jí snažila vysvětlit, že to nesmí dělat, když přeháněla dostala lehce přes ruku, začala mlátit sebe přes ruce. Jednou se začala drápat na obličeji a dnes po mě začala házet vztekle večeři, když sem jí řekla, aby si vzala bačkůrky. V nemocnici jí dělaly odběr mozkomíšního moku z páteře. Tak se chci zeptat, jestli je to reakce na to, že byla sama v nemocnici nebo po tom zákroku a popřípadě jak postupovat. Mockrát děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra. 

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den,můj čtyřletý syn se doma chová zcela normálně. V rodině máme ještě dvouletou dceru a pětiměsíční miminko. Jeho vztah k nim je podle mého názoru zdravý. Povahu má ale takovou, že v cizím neznámém prostředí stojí a kouká, nereaguje na dotazy ostatních lidí ani dětí. Na dětském hřišti se drží spíše stranou a je v roli pozorovatele. Osobně bych tomu dala čas, že po společenské stránce určitě dozraje. Chápu jeho pocity nejistoty v kontaktu s novými lidmi, protože já i manžel jsme spíše introverti a nevyhledáváme společnost mnoha lidí. Problém však nastal ve školce, kam syn chodí na pět hodin denně a už dva měsíce tam jen stojí a kouká, do hry se nezapojí, s dětma nekomunikuje, s učitelkou se ale baví. Sám si nedojde na záchod (občas se i počůrá), neobleče se, i když to všechno umí. Říká mi, že se stydí si říct, že se stydí před dětmi. Do školky chodí rád, není problém při loučení, říká, že má paní učitelky rád. Už 14 dní mi říká, že na záchod chodí sám a že se i sám obléká, ale dnes jsem se od paní učitelky dozvěděla pravý opak. Syn mi tedy začal říkat asi to, co chci slyšet a z čeho jsem měla radost, vymýšlel si.... Paní učitelka sama neví, jak syna zapojit do hry a zabavit nějakou hračkou, s ničím si nechce hrát, nic ho nezajímá, ani venku, jen stojí a kouká. Mám obavy, jak ho ostatní děti ve školce budou přijímat do budoucna. Mám několik kamarádek s podobně starýma dětma a s těma je syn kamarád, rád si s nima hraje, povídá, těší se na ně, běhá. Budu ráda za jakoukoli radu, jak se synem pracovat a jak spolupracovat se školkou. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, adaptační fáze na nové prostředí je u každého dítěte jinak dlouhá, záleží na mnoha faktorech, jistě se do ní promítá osobnostní nastavení, dosažený stupeň vývoje a povahové vlastnosti dítěte. Některé dítě se prostě adaptuje ihned v řádu několika dnů či týdnů, jiné na to potřebuje měsíce nebo i půl roku. Některé dítě je zamlklé, nekomunikuje, další třeba ve školce půl roku pláče a jiné je ihned veselé a bezprostřední, navazuje kontakty. Ve fázi adaptace může také dojít k dočasnému vývojovému regresu či nevyužívání již osvojených dovedností. Popisujete, že syn je introvertnějšího ladění, není zvyklý na velkou společnost a v přítomnosti neznámých lidí či děti se také drží stranou. Doporučila bych vám proto dát synkovi čas, nechat ho na prostředí MŠ přivyknout, do kontaktů s dětmi ani do společných činností ho nenutit, ale nenásilně mu je nabízet, nechat ho přihlížet.... Ohledně sebeoslužných činností bych vám doporučila intenzivně spolupracovat s paní učitelkou, syn bude zřejmě potřebovat individuálnější a trpělivý přístup, paní učitelka by se ho měla častěji doptat, zda nepotřebuje jít na toaletu, dopomoci mu s oblékáním. Postupně, jak si syn bude zvykat, bude potřebovat stále méně podpory a nebude se bát projevit již osvojené dovednosti spojené s oblékáním a hygienou. Pozitivně synka ve spolupráci s paní učitelkou motivujte, nezjišťujte před ním, zda si došel sám na WC a oblékl se, ale zaměřte se na to, když tyto činnosti zvládne, můžete je odměnit například možností získání obrázků, smajlíků, nálepek či jinak, podle dohody se školkou. Bylo by dobré, aby chlapce odměnila také paní učitelka bezprostředně po zdařené "akci", doma také na jeho potíže neupozorňujte, nedoptávejte se ho, zaměřte se na dosažené i dílčí úspěchy. Pravidelně konzultujte vývoj potíží s paní učitelkou, nejlépe bez přítomnosti dítěte. Ohledně kontaktů s dětmi píšete, že chlapec si dokáže hrát s dětmi od kamarádek, proto byste mohla zkusit spřátelit se s některými maminkami spolužáků ze školky a strávit s nimi čas mimo školku, například někde na dětském hřišti či při nějaké jiné akci, aby syn děti více poznal a navázal s nimi přátelské vztahy, což by mu pak mohlo pomoci při kontaktu s nimi i v prostředí MŠ. Pokud by potíže synka i přes zavedená opatření stále přetrvávaly, nebo se prohlubovaly, pak bych vám doporučila kontaktovat a poradit se s odborníkem, dětským klinickým psychologem nebo u psychologa v pedagogicko psychologické poradně. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, v 5. týdnu těhotenství mi lékař našel 3 cm velkou cystu. Když jsem byla na kontrole 10.1., tedy v 6. týdnu těhotenství měla cysta 9 cm. Mám velké bolesti, přesto mi gynekolog nedal neschopenku. Dělám 12 hod. denní/noční. Může cysta ohrozit zdravý vývoj miminka? Co by se stalo, kdyby praskla? Mohu vůbec neschopenku požadovat? Děkuji za odpovědi.

Dobrý den, cysta miminko nijak neohrožuje. Velmi často se právě jedná o tzv. cystu žlutého tělíska, která také pomáhá udržení těhotenství. Velmi často po 12. týdnu, kdy je již vyvořena placenta, vymizí. Co se týče neschopenky - to je opravdu na rozhodnutí Vašeho gynekologa, zda Vás do neschopnosti uvede.

Dobrý den, chci se zeptat jaká je pravděpodobnost otěhotnění ve 44 letech? Mám partnera kterému je 35 let a moc bychom si přáli miminko, je nějaká šance? Děkuji.

Dobrý den, pravděpodobnost spontánního otěhotnění v 44 letech je upřimně velmi nízká. Jednak z důvodu toho, že v tomto věku je již minimum cyklů ovulačních, tzn. těch, při kterých se uvolňuje zralé vajíčko. Ovulačních cyklů po 40. roce věku rapidně ubývá. Navíc pokud k ovulačnímu cyklu dojde, velmi často jsou vajíčka nekvalitní narozdíl od vajíček mladých žen, mají např. nějakou genetickou vadu a nekvalitní embryo se poté neuhnízdí nebo těhotenství v začátku zanikne. Když to tedy shrnu - otěhotnění a správný vývoj těhotenství je možný, ale s daleko menší pravděpodobností než v mladém věku.

Dobrý den, paní doktorko. Jsem v 6. týdnu těhotenství a mám za sebou první ultrazvuk. Vše vypadá dobře. Momentálně žiji v zahraničí a paní doktorka mi předepsala Duphaston 10 mg, jednu tabletu na noc. Říkala, že mé AMH je 1.03 a proto se i Duphaston bere a prý to podporuje i těhotenství a vývoj dítěte. Já jsem se chtěla poradit, zda jste o tom slyšela a zda byste to doporučila. Já právě přesvědčená nejsem, že bych to brát měla. Předepsala mi i progesterone Naturogest, zavézt na noc a na dva týdny. Z důvodu, že je můj plod 6 týdnu starý a podle výpočtu mé poslední menstruace by měl být 6 týdnů a 5 dnů. Prý taky podporuje těhotenství hlavně v prvním trimestru. Máte s tím zkušenosti? Já jsem o tom četla na internetu a moc z toho chytrá nejsem. A hned nechci brát vše, co doktor napíše. Protože tady ze zkušenosti se dává hned více něž je vlastně nutné. Moc Vám děkuji za pomoc.

Dobrý den, obecně preparáty s obsahem gestagenů (což je i Duphaston) podporují funci žlutého tělíska, které do 12. týdně hlídá těhotenství. Léky samozřejmě nejsou všemocné, ale podpora je dobrá. Nemá smysl je užívát po dokončeném 12. týdnu, protože poté již přejímá funkci žlutého tělíska placenta, která produkuje dostatek gestagenů.Co se týče souvislosti AMH a Duphastonu - a tím to vůbec nemá co dělat. Nevím, jak to funguje v zahraničí, nicméně AMH se odebírá v rámci zjištění ovariální rezervy (klesá většinou s věkem a jeho hodnota zajímá lékaře většinou u žen, které nemohou otěhotnět). Pokud již žena otěhotní, nemá AMH na nic žádný vliv, tudíž nemá smysl brát na základě jeho hodnoty gestageny. Obecně - Duphaston klidně berte, rozhodně to ničemu neuškodí, ale max to 12. týdne, pak již nemá význam.